Návštěvnost
Díla autora grázlík
Nalezeno 321 záznamů. Zobrazuji 261-280.
Krůček ke smíření, krůček k radosti, veselo vždy není, někdy starosti vytáhnou jak rybář na háček rybu, naději zas zpět, jen neudělat chybu a nechtít všechno hned.
Komentář neurazí, jen občas na zem srazí a vezme z křídel sílu a chuť psát, tak mi promiňte, musím dál zas se dát.
Tolik věcí se změnilo, když jsi tady nebyl, tolik věcí se změnilo, co Ti teď mám říct nevím.
Po dlouhé době nepřišlo nic co bylo kdysi a přijít by mělo možná, asi sem zapomněla na Tvé rysy a je to na mě poznat.
Pro pár hezkých chvil a fůru okamžiků, stojí za to žít i se spoustou otazníků.
Kus radosti pro všechny a co nejmíň smutku, pláče, ať naše dušička taky občas veselím si skáče.
Dnes je mi dobře, neptej se čím to je, stejně bych možná Ti neřekla nic, máme své vlastní názory - postoje a dál není už vlastně co na to říct.
Co je láska, když tu nejsi, jen volání prázdné do tmy, miláčku můj kde jsi? Proč se neozýváš a proč se nevracíš, proč jen v mých snech ke mně se obracíš, jen já vím jak mi je ač někdy sama poznávám se stěží, city nezastavím, za Tebou dál běží..
Veselá a dnes né smutná, těším se až se vrátíš, jak Tvá láska zas bude chutnat moc mi lásko moje schážíš, tak prosím všechny světa pány, ať už jsi lásko má brzy tady.
Čas utíká aTy jsi pryč,tolik věcí se mění,přibývaj starosti,radosti a stěží to někdo jiný změní.Tak se mi vrať křičela bych na plný pecky,chtěla bych,aby nám spolu zas bylo hezky,však neslyšíš a dálka stojí dál mezi námi,přes řeku most a pevné skály.
Někdy si člověk dává vzdálené cíle a kvůli nim musí ujít i míle a nedokáže i přes své zásady, dát to sám všechno někdy dohromady.
Občas nám slova chybí k tomu, abychom vyjádřili lásku, občas nám kroky chybí k tomu, abychom si vyšli na procházku, jen sny musí zůstat a chybět by neměly, to bychom potom neměli naději.
Zas jedna snová přec kousek pravdy skrývá, že moc Tě miluju, chci být jen Tvoje milá, malá, hodná a jakou si mě budeš přát, až jednou přijdeš a budeš mě mít rád.
Bez rýmu chtěla bych Ti říct, co v mojí duší skrývá se, možná to víš, tak neptá se Tvůj ret, máš všechno, tak proč hned měnit svět.
Čeká nečekané, touží po sblížení..
Tak jako v trávě raní rosa, studila, když běhala v ní bosa, tak jako večer ranní snění, když přichází a on blízko není, tak jako ty smíšené pocity, cítím se když blízko nejsi Ty.
Mít tu moc a vrátit Tě zpátky, myšlenkama Tě přitáhnout a už Tě nikdy nepustit do dálky, teď však nejde dělat nic, jen dny prázdný na šňůrku navlíkat jak korálky..
Až den se s nocí sejde a měsíc nebem propluje nesměle, na Tebe lásko vzpomenu si, stále Tě kousek ve mě je.. Jsou to však jen mé sny a přání vždyť vím, že nemůžu chtít více, polibek tajně posílám Ti a dál se koukám do měsíce..
Někdy by člověk všecko dal, kdyby mohl nezměnitelné změnit, však ani zlato za drahokam, nedá se vždycky směnit.
Jak kytka bez vody, jak květy bez vůně, jak nebe bez sluníčka, tak cítím já se bez Tebe a zmenšuju se jak svíčka, jen Tvůj hlas a Tvoje blízkost to spraví, já přeju si Tě lásko tady..
Tvůj pohled z očí do očí, co se mnou dělá divy, Tvá blízkost co uvnitř mě vyvolává mrazení, to všechno a ještě mnohem víc mi teď chybí, když jsi pryč a zbývá jenom snění.