Nalezeno 104 záznamů. Zobrazuji 41-60.
Jazz, drogy, sex. Tak trochu šedesátá léta, tak trochu přítomnost. Hledání dokonalé nicoty...
Omlouvám se milá veřejnosti, snad omluvíte trochu intimnosti. Ale znáte to... ty kosti, těch není nikdy dosti. :D
Zlín a Ostrava... dvě lásky pro pochmurné dny. Zkusil jsem je popsat v polovážné retrobásni. Snad Vás nadchne, jako nadchla rybičky v akváriu, jimž jsem to zarecitoval.
Krátké verše, pro krátký vztah a dlouhou lásku.
*verše na které nezbyla krev
Jak měl WAYWARD zase jednou pravdu... láska, co ani nezačala.
Snažil jsem se popsat něco, co patří k lásce snad. Leč oči zaslepeny láskou jsou? Nebo láska zaostřuje pravý cit? (dost hlubokých myšlenek a hrrr na věc...)
Pár veršů, co jinam nevlezly se. Snad budou se líbit.
*nahlédnutí do slabin, poněkud romanticky
[noc, Zlín, březen 2009, osamělost] Poněkud psychadelická záležitost.
Když ve tři ráno sedíte v ostravském parku a vzpomínáte na dopolední recitace Bondyho. Konference o komunismu, Plastic people a děvka co vám ničí přátele. To byla Ostrava, přesto za ni díky. Díky Ostravě a věrnému příteli, který masky nenosí.
Jen pár veršů, pár slov, pár polibků... pro mou jedinou lásku. Přeslazeno, ale upřímně.
[v posledním únorovém dešti, experimentální ráno, Zlín]
Všem podobným básníkům, co sypou ve svých verších okvětní lístky svých duší a přesto nám chybí základní instance. Jsme sví, upřímní, zkušení, silní, slabí, vášniví, staří, mladí... leč bez poslání.
Na smyslných vršcích zahraji Ti Rachmaninova, prs(t)oklad vytříbených pohybů. Na dvorcích utkají se palce s ukazováčky... ach, ta vášeň!
Nenávist chutná sladce, asi vidím co bych neměl.
... stejně vzplane znovu, ten plamen neuhasne nikdy, ač tomu nevěříš. Báro...
Jediná, navždy. Odpouštět vraždy. Miluji Tě.
Na vlnách rádia Láska. (Kdo najde jako první oxymoron, dostane báseň na přání.)