Díla autora JR
Nalezeno 104 záznamů. Zobrazuji 61-80.
Všichni nosíme masky, někdo méně, někdo více. Hrajeme role, které nám předepsal osud, ale jen na nás záleží, jak si upravíme scénář.
Inspirováno příběhem litevského hrdiny Ondřeje Kmicice z díla Potopa (Henryk Sienkiewicz). Boj Poláků proti Švédům, boj za vlast a boží království.
Nenechám Tě odejít samotnou, půjdu za Tebou, jak jsem slíbil. Budu Tvým stínem v poledne. Navždy. Stačí jen pohled a němý výkřik. Do mramoru vytesat si přeji.
Není to básnička, jen jedno čtyřverší ukované z hořkých vzpomínek. A vím že způsobí zvýšený tlak u milované osoby, ale jak někdo pravil /to je život/
V životě se ocitneme často na křižovatce, mnohdy nevíme kudy kam. Ale když je v tom láska, tak ať se vydáte kterýmkoli směrem, dojdete na stejné místo. Zamilovaní totiž jezdí po kruhovém objezdu. :-)
Vášeň... ne jako touha po sexu, ale jako součást lásky.
Snad mi autor básně odpustí. Tyto verše jsem nepsal já. Přesto je psal člověk se stejným jménem, stejnou barvou očí, stejnými geny a stejnou touhou po relativní pravdě.
Dny které si nepamatujete, marně hledáte ztracené vzpomínky a snažíte se oprostit od nenaplněné lásky. Z těch dní... zbyly jen střípky veršů.
Nepříliš poetická báseň. Tvrdá jako pomsta tisíců uvadlých růží, co ti poslíček nechal za dveřmi. A ty ? Nechala si je tam... v naději že zakoření.
Amores peros a JR. Jeden příběh, jeden cit, jedna vášeň... dvě místa. Proto šiju verše, jehlou ukovanou ze slova "Miluji Tě".
Některé věci nám prolínají život, víc než je pravděpodobné. Pro mě jsou to: jména, znamení a v neposlední řadě Converse (pro starší ročníky: je to značka doplňků a hlavně bot). Že by fetišismus? Kdo ví...odešla a není kde ji hledat, schovaná v minulosti
Někdo jezdí do cizích krajů, aby poznal spoustu tajů, někdo kvůli krajkám krásek, manželčiných příčin vrásek.
Včera jsem zklamal, zde jsou střípky, co zbyly po sklenici touhy, nikdo ji nevypil... a z lásky je sen pouhý.
* pro mou Lássku z Literu (jejda, to zní zajímavě) to zas bude doma vysvětlování...
Pár myšlenek k televiznímu filmu Lovec vodního ticha. Co mě zaujalo na tomto zatracovaném snímku ? Hudba, kamera, myšlenka a hlavně atmosféra, to nekonečné zlo a naivita. Báseň zůstává nedokončena, tak jako film a dnešní rozhovor se svědomím autora.
/..../ /..../ /./ /./ /./ /./ ... Z nočního výletu do hlubin prázdné láhve.
Básnička vznikla při přednášce o odsunu Němců ze Sudet. Omluvte prosím její sníženou kvalitu, jen se vyvztekáme a budeme pokračovat dál. Lidé zapomínají...
/mé sny a touhy, že necháš se unést/ *amores peros*
