Výběr autora Malá mořská víla

písňový text

Propojená
kořeny s Matkou
hledala sílu draků


Roztoužená
cítit a žít
krůček po krůčku k zázraku

***

  jak vzácné  kameny
vkládané do diadému slov
jak nesmírná touha uchopit
co nikdy nemůžeme zadržet navždy
jako dech
j

***

Cestoval časem
vždy s rozvahou, moudrostí a sám.
Zvažoval vše, co bylo ke zvážení
analyzoval i to, co pojem analýza ještě
neznalo

***

      Nechtít nic víc
než plynutím být času
v okvětí spát
schoulená


kapkou rosy
brusem hvězd
lomem

***

  příběhem být dávných velikých lásek dechem snů co k ránu probouzí tě   vnímaná ukrytá tišinou víček zavřených hýčkaná nesená dlaněmi co hla

křikem udusit co září plápolá tak že v druhých plamen jisker zažne smích   zašlapat to jenž chtělo růst vztahovat se k obzorům zpívat a hrát

...a Tao...

Nezkrotnost ryzích klisen
letících prérií vpletla si do vlasů
hrdá
jen pohodí hlavou


když v krvi ji zápaln

...

Prorůstali spleteni kořeny bytí
kmeny mohutné
opírajicí se korunami
živi z vláhy země
co byla jim matkou
i kolébkou smrt

***

Dotýkám se tě
a ty to nevíš
když vdechnu barvu tvých vlasů
kreslím ti tajemná znamení do kůže
v dlanich
si odnesu barevn

...

Tu noc zmírali spolu podruhé
ranou čistě vedenou až k srdci
ke kořenům
kdo zví tichou bolest
podťatého stromu
a slyší je

***

  Déšť smyje otisky nohou z prachu cest ze skal, kde volný jsi stál     jen střípky dechu utkvělé v myšlenkách vědomí     zůstanou jako me

věnováno Pavlu Lazeckému plaveckému kamarádovi, který nás nečekaně opustil 4.7.2020

Jak panna dlouhovlasá
rozprostřel jsi se luhem
kořeny vystřenými k nebi.

Přesvědčen o své dlouhověkosti
ve snaze ž

***

Žhneš na dně malé misky
rozfoukán
velikán ukrytý v kotoučku popela
co se nevzdává


proměníš vše
vše

...navštívení láskou...

Variace č.1)


Závratná a omamující
droga
vůně růží, rozkvetlá zahrada
plná tajemných zákoutí
bystřin

***

  Srůstala s jemností
ptačích křídel
vzývala déšť
k jeho moci zpívat   hold vzdala slunci
silou co přináší život
a s každý

***

Spletená hnízda z vlasů
ukryla stříbro noci
spásu
co měla nést   sémě divokým růžím   snad nejsou osiřelá
když mech prorůstá j

věnuji s láskou Jiřímu Štolbovi

    V bolestném sevření vlastní kůže zpraskaných ohybů kloubů  co nemohou létat spí v klínu oblačných burlesek     ty s nadšením tleskají 

***

s vesmírným dějem
poddat se dechu země
zotvírat brány všech pokladů 

koupat se stříbrem
stařičké luny
co střeží k

***

V podmračném tichu
čekat, až prokvasí těsto
teplem a hnětením
vzejde z něj chleba


jen sedět a dýchat

...

převalovala se z boku na bok

jako vítr v pšenici

a pohrávala si se zlatem klasů svých vlasů

nechávala je proklouzn