Výběr autora Malá mořská víla

***

    Znalá spalující touhy
dotek něhy i šílenství
radost, kdy tvoříš
jen tím, že jsi blízko
blízká
s tvým světem neucho

Přilétal k ní a svou silou přehrával sonáty na jejím těle. Přilétal, aby se dotýkal jemně i hluboce. Přilétal a přece jí nepatřil

Zazníval nebeskou vibrací zpěvu hvězd
vkládal svá slova tónům
a ona čekala klidně
jemností posedlá
aby se pod jeho doteke

***

    Spaseni láskou
tápáním nahmatáváme život.
Slepci toužící po znameních
nejít bezcestím.

...

Spaseni tím

...jsem...

Hlubokým spánkem dýcháš den
o prvních květech, prvním zapomnění,
svázaná v stavidlech,
špehýrkou zmrazků v snění.

*** modlitba duše ***

    * Leť sokole můj
mlžným oparem lesa
na každé jehličce slza
opuštěných lásek.

Leť a viz těch dálek
nedotčen

***

    Údolím spadolistu
tříštíš kroky o můj dech
v křišťálech srdečních ozev
jak v tlukoucích zvonech
zapomenutých zvonic,

věnováno

    Jen střípkem žití být
vteřinou vzácna
co v dlani chvíli prodlí

tím bytím zlomku
polibkem uchopit
třpyt na ko

~~~

Tyrkysem protékáš
řečištěm mých žil.

Přímostí svobody
pronikáš silou.

Čistý řez, co vzal si kapek pár,

*** toužícím po objetí ***

    Tak dávno  co slastnýma očima vzýval jsi můj klín.   Po kapkách sázel perly naděje na štěstí.   Šťastlivcům touhy mladost z dlaní hned

Po mrtvých netruchli pro život příští SNAD, nech je spát.

    * Bezhvězdné nebe
dnes ztratilo svoji zář
i Jericho spí
znějící jméno Luny.
*

Sladkostí posedlá
ochut

mami...

Někdy jsou slova zbytečná
stačí jen pohled, pohladit,
pro Tebe chtěla jsem statečná,
celý svět, do lásky vyladit.

písňový text - lidová

Mluvil jsi s oblaky můj milý,
copak ti, copak jen pravili.
Mluvil jsi s krkavci na poli
že rány tvoje už nebolí.

Ž

***

    prší tak vytrvale jen postel hřeje vlhko kam se podíváš

***

    Když nejsi se mou, slunce tak trochu
schová se za mrak.
Snad doufám v zázrak Tvého zvědomění...

Někde tam v pološeru, <

***věnováno Anně*** písňový text

    Když játra užírá mi zloba pařátem odlamuje skálu mého Everestu, pergamen žití křiví znova, propsaná myslí pokroucených manifestů.   Když to

~~~***~~~ věnováno Waelovi

* ** *** V mozaiku touhy
poskládáš dinár
bys uctil krásu
modrookých dívek
s východem slunce
vzkříšený láskou

***

    Tesknota ustlala si v prázdných dlaních, co se soumrakem plihnou, jako křídla ztichlých ptáků.

Jen bělma oči svítí do tmy touhou,

***

    Poslední řasu, slíbal jsi z mé tváře
a potom řekl "Už tě nechci víc!" Poslední list utrhl jsi z kalendáře, spi pohádkou sama, bez pr

***

    Buď šťastnou hvězdou,
co provází mě životem.
Planoucí jasnou svící.

Buď tím,
co prosvětlí můj den,
tajemnou

***

  Ženeš mě do lesů, tam kde v korunách velikánů šumí zapomnění. Ženeš mě vřed i když nevím, kam a jak dojdu. Jediné co vím, že musím jít. Jít a