Výběr autora Malá mořská víla

*** modlitba duše ***

    * Leť sokole můj
mlžným oparem lesa
na každé jehličce slza
opuštěných lásek.

Leť a viz těch dálek
nedotčen

***

    Údolím spadolistu
tříštíš kroky o můj dech
v křišťálech srdečních ozev
jak v tlukoucích zvonech
zapomenutých zvonic,

věnováno

    Jen střípkem žití být
vteřinou vzácna
co v dlani chvíli prodlí

tím bytím zlomku
polibkem uchopit
třpyt na ko

~~~

Tyrkysem protékáš
řečištěm mých žil.

Přímostí svobody
pronikáš silou.

Čistý řez, co vzal si kapek pár,

*** toužícím po objetí ***

    Tak dávno  co slastnýma očima vzýval jsi můj klín.   Po kapkách sázel perly naděje na štěstí.   Šťastlivcům touhy mladost z dlaní hned

Po mrtvých netruchli pro život příští SNAD, nech je spát.

    * Bezhvězdné nebe
dnes ztratilo svoji zář
i Jericho spí
znějící jméno Luny.
*

Sladkostí posedlá
ochut

mami...

Někdy jsou slova zbytečná
stačí jen pohled, pohladit,
pro Tebe chtěla jsem statečná,
celý svět, do lásky vyladit.

písňový text - lidová

Mluvil jsi s oblaky můj milý,
copak ti, copak jen pravili.
Mluvil jsi s krkavci na poli
že rány tvoje už nebolí.

Ž

***

    prší tak vytrvale jen postel hřeje vlhko kam se podíváš

***

    Když nejsi se mou, slunce tak trochu
schová se za mrak.
Snad doufám v zázrak Tvého zvědomění...

Někde tam v pološeru, <

***věnováno Anně*** písňový text

    Když játra užírá mi zloba pařátem odlamuje skálu mého Everestu, pergamen žití křiví znova, propsaná myslí pokroucených manifestů.   Když to

~~~***~~~ věnováno Waelovi

* ** *** V mozaiku touhy
poskládáš dinár
bys uctil krásu
modrookých dívek
s východem slunce
vzkříšený láskou

***

    Tesknota ustlala si v prázdných dlaních, co se soumrakem plihnou, jako křídla ztichlých ptáků.

Jen bělma oči svítí do tmy touhou,

***

    Poslední řasu, slíbal jsi z mé tváře
a potom řekl "Už tě nechci víc!" Poslední list utrhl jsi z kalendáře, spi pohádkou sama, bez pr

***

    Buď šťastnou hvězdou,
co provází mě životem.
Planoucí jasnou svící.

Buď tím,
co prosvětlí můj den,
tajemnou

***

  Ženeš mě do lesů, tam kde v korunách velikánů šumí zapomnění. Ženeš mě vřed i když nevím, kam a jak dojdu. Jediné co vím, že musím jít. Jít a

***

    Tečeš mým srdcem jako řeka.
Nespoutaná, nezastavitelná, svéhlavá.
Rveš břěhy mýho života
a neohlížíš se, zda mi dorostou,

***

    Když stýská se mi
a noc jak baldachýn se vzdouvá
jen ve vzpomínkách znovu
tušit teplo smím tvých dlaní.

Kráčejíc v

***

Všechny mé bitvy o tě
jsou Waterloo.

Bolest potlouká se kolem chalup
a láska schoulená je mrazem
démonem chlast <

***

  ***   Mráz roztrhal noc na tisíc kousků
v každém z nich koláč
co nasytí Velkého vozku.
Rozseté vesmírné divadlo snů,
dál