Výběr autora šerý

                Záložka v knize knih     Řece Jordánu vítr čelem párá vodu na dně vraky bohů podlidských kobaltu prázdného šálku požehna

Ve vitríně na týdenní programové nabídce kina stálo „ Zveme Vás do klubu na Švédský, komorně laděný film „Vyhasnuto.“  Film určený zejména budoucím a

  Monzun     Řeky vyhublá tůň přežvykuje na hladině spadlé kapky rosy z mangrove nežli v dáli vystoupí mořské houby na oblohu.     Světlo u

      (D) Ementální poezie   Vypustil poeta ze zadku sloky však rým... nemá k mání tvůrčí krizí prochází skončilo mu nadýmání.   Ve výloze m

      Ze zákulisí   Sen náhle probuzen myslel si, že se mu zdám zatím už spánku odlíčen já převlékám se v šatně.   Zbyla mu jen čudla hlavn

        Vše už bylo řečené   Mudrc dlouhou poutí už všechna srdce obešel vše o lásce bylo řečené zbyly jen nesplněné činy.         Ušní

      Když Havranpírka,   družka Větvička odešla jitrem na lůžku chvojí a houni kožešin vlka čte otisk penetrace jejího klínového písma.  

K ráji patří ve skutečnosti i z nebe padlé korály hvězdných atolů. Jeden z nich zdobí Mauricius. Z regálů mé poetické hračkárny.

  Sytý i vyzáblý u lůžka rybařím  jak obla křivek delfíních vlnami přikrývek vzdouváš boky.   Zasekl jsem, zasykla si proudím záplavou polibků

Všem co nestíhají...

  V zahradě útulku zaběhlých dnů dřepím si na houpačce tam nahoře je krásně dole jen žít se musí houpy houpy hou.   Urputně čas držím za ocas

Naši osobní strážcové jsou pedanti na svojí anonymitu. Prý i své stíny okolo sebe zametají. Pro jistotu!

  Zběžně pohlédl na hodiny. Nastal nejvyšší čas, aby se oblékl a vydal se tradiční noční Silvestrovskou cestou k hrádku, rozloženého na nedalekém kop

Z regálů, mé poetické hračkárny

        Sedím na pěší zóně pod nesepraným denimem noci „lidská pýcha rozkrádá tajemství vesmíru“ říkala babička Silven  hvězdy jsou vybledlé dn

Je to v nás...

      Paseš očima před zrcadlem tělo „co myslíš, nějak jsem přibrala.“ Dívám se z pelesti na tvůj zadek a kyvadlo boků Ach Bože, proč si jen mys

Z regálů, mé poetické hračkárny.

    Krajinou Xixuau urostlé juvie vítr vyje, své vlče, neumlče na stříbrný jazyk vyplázlé luny chřtánu klamné mandle noci pod rozviklanou čelist

      Pamatuješ rozpuku tu rozkoš kdy mělas zavázané oči já poválel ti horkým klínem chladný pomeranč?     Na komodě váza vně  kytice podivn

    V krajině vyplozené do němoty bezčasím probolené bezmoci zavěšena kráčí pí Lež na rámě pana Lháře.   Chodí všedně v spěchu oblečen imituje

Je to téma aktuální a jak to vypadá, tak stále bude.

    Pole žilnaté suchem okoun v louži hyne stín žíznivě kráčí co noha nohu mine.   Červ suchou dýni kuchá stánkař již neprodá byť jednu pet

  Nahá verše pere v stříbře  mech vpijí fernetovou noc  můj skřet Ohýl, po kořisti skáče. Divá je, divná. Slečinka poezie.     Jak může slunce

Horní Beřkovice jsou fajn. Je to můj domov plný her a samej strjeda a teta. Je to vlastně i dům kultury a já se tam stal básníkem. Ale to se bláznům stává. Holt mají na to talent.

  Prý zaléval její klín horským pramenem abych vyrostl ve vysokou horu a já se drtím v suti matka kojila mě slanou slzou já panchart viděl jsem

        Lásky kolem tolik kolik pro ni oběti jak posvátná vyhublá kráva často mezi lidmi pokulhává.     Když úplněk v hlavě člověk nepotřeb

      Les ještě ani nešpitl máš v očích postřelené laně tanči, lásko rytmu lásky blouznivého slepce Amorův pocítím hlad.     V bezbřeh srdce