Výběr autora šerý

Vymyslel jsem (ještě) několik aforismů.

        Konečně poznal opravdovou lásku.  Měla krásnou hlavu… i její obsah.     **     Láska je polem bez sklizně, když se selkou i líný sedlák

Někdo má život k prožitku a někomu osud naloží na bedra kříž, jak k cestě na návrší Golgoty. Jsou lidé, kteří mají v paměti kořínky a z povzdálí jsou němými svědky jejich milníků života. Nuže, zaposlouchejme se...

        Soudružka učitelka Nebeská: mladá, svobodomyslná s  opravdu nebeským vzhledem a vlasy natupírovanými do nadýchaného mikáda. Vyučovala česk

Znáte ten zázrak, Sibirikum Barbatum Nanum? Že ne! Tak hlavně jej předem nezpochybňujte, neváhejte a nakupujte. Stoprocentně "totální" kvalita. (Část z volného cyklu "Trapárny.")

      V  městečku bylo na tržním náměstí živo. Aby ne, když zde pobývalo u stánků pestré množství prodejců. U boční zdi Karmelitánského kláštera, b

Když mé myšlenky plynou - nad hladinou.

            Splývám na znak po hladině do očí padá azur nebe jezero pohladí mě jak hladové kojče ústy hmatám po povadlých strucích vlahých m

Cestou dívčí myslí. Míti vedle sebe charizmatický a sebevědomí vzor, který "se vždy vyzná" může být inspirující. Ale...

                                                                                                                                        Tak tento zá

Já nic, já muzikant. To mě "vyprovokovali námětem" zejména Mapato (šedesátá léta) a Marten. Ačkoliv takové téma zrovna mojí doménou není... tak jen výjimečně zaprudím Lit(e)rem-protestu z os. přetlaku. Fakt!

        Dřepím si v koženém křesle letní čorkař slunce vykrádá chlad na ekranu bílé zdi mikrosvět polétavého drolení světa biják projekcí pros

        Kříž beder tiskneš na zem v podzimní depilaci listí vzdycháš dechem unavených laní pro čerstvý nektar okouzlení usrknutý z číše rytířů

Od kdysi té původní, tato báseň přepracováním zvláčněla. Pro lásku v lidských korytech, aby se nerozlévala do bezbřehé zaslepenosti.

          Tančím, lásko ve tvé hlavě v intrikách tě podpořím chlemtám slzy u pramene proradností prohořím písek v srdci pouště mezi prsty pr

Jak povídku anoncovat? Nechám to na čtenářích. Posuďte sami!

            Mosteckými Fučíkovými sady, podzimním šerem protékala řeka světla. Podobala se zlověstné lávě, pomalu se šinoucí po úpatí probuzené

Rozverná? V podstatě se nic neděje! Když chlapec jednou doroste do kravaty, objeví báseň... novou hračku na hraní.

            Z času trčely ručičky vteřinová, dětská lýtka pohání minutová, dospělost a rozvahu nejmenší nemá zdání běhu a pospíchání.    

I lásky jsou smrtelné. Jen v ní sliby, sobectví a nenávist nikoliv. Díky, moudrá Milostenko. Že jsme zůstali vděčnými pozůstalými.

      Z  olší chumelí… a zas je červen domovnice na chodbě vytřela spěch lino schne v křečové žíly sedím na židli v košili s absolutně zveršova

Povídka není určena pro literární fast food. Je o pozoruhodném osudu člověka, usilovně plujícího proti proudu života.

        Byl listopad a krátce po sedmnácté hodině. Ospalý den přivíral oči. Ve vile z třicátých let minulého století, velkým oknem vedoucím na zah

Vymyslel jsem pár aforismů.

          Sleva byla už tak velká, že ani chudák na ni neměl.   **   Hypermarket: Ach, byl tak sexy a trendy – a ona už s Albertem tak daleko

Sedím za dveřmi ticha s tužkou u papíru. Kolem hlavy šelest vzletné múzy T. S. Eliota. Víří se vzduch, fén... slyším meluzínky. "Máš v tužce tuhu života. Piš a nepředstírej!" A tak...

            Vlna se hrne a neohlíží nežádá vzpomínek, bezbřehých.   Byls merinem v chladu hřejivým v nečase dvorním šaškem… když ses smál

        Odtáváme   v pačesech hnědých trav bystřina si spěchá… do daleka ze snů vzbudil Žluvu barytonem, kalný splav.     Kveteme   touž

Jo! Zkrátka na to mám. Ženský po mě šílí a Casanova se obrací závistí v hrobě. Umím snad všechno! Vrhám se teď na literaturu... zanedlouho převálcuju i Viewegha.

    Borec to tedy jsem, ale namachrovaný nikoliv. Fakt! Sem tam ulítnu, to jo. Ale to se stane i supermanům. Je mi šestačtyřicet a cítím se na vrcho

Vytrvalým milenkám. Tažným andělům, kteří neztrácejí víru v správnou navigaci.

        Chtěl si vrátit mužské žebro kterého jsem stvořena vytrácel ses napřed z dlaní, úst nakonec očí.       Stýská se mi, lučištníku k

Inspirace z návštěvy představení opery. Veršované os. výkladem děje a vyjádřené - jak jinak, alespoň mým pokusem o stylové archaické prvky. (Je pozoruhodné, jak se Verdi dílem na Rigolletova osudu "vyřádil.")

      Tak klamuplné uléhat k spánku skutky vykoupen vědry ze studní (bolestně hloubených) vlažit mladé vinice. Tak skličující je když stáří s

      Básní vytrčenou otazníky křivím ret jsem mudrcem v plodové vodě teorií pro tento svět.       Loži zpovědnice drmolím bulíku se sypkem

Jen kdyby zrak mohl obtékat. Možná bychom se divili, co nám uniká. Já to tuším a je to přece tak normální... utajené světy, no.

                                                                  POD DESKOU STOLU   Na terase cukrárny U divadla, bylo živo. Za stolem pod stí