Výběr autora Rozmarýna

Vysněná. Starší báseň o niterném přání, které přetrvává.

Její Jasnost Jeden, druhý pohled bokem napětí se vznítí brzy. Jeden další pohled drzý mrknu stranou tmavým okem.   Dobrovského slunečnici stáčí

Dojde-li duše k přijetí, přichází čas na...

Zúčtování Věci jsou v pohybu - 
a tak to správné je,
stálé se promění
dřív, než se naděje A tuším naději
na dně své sklenice,

Existenciální. Báseň naplněná nejniternějšími obavami, týkajícími se smyslu lidského života. Při psaní na mě dýchl A. Camus a jiní postmoderní filosofové.

Stojím na nástupišti, značeném číslem čtyři, denní provoz sleduji, co přijíždí a kam míří. Kola souprav vřeští, výpravčí to znavuje, mračno otazník

Přiznání předestřené na čistě prostřeném ubruse.

Vyslovím duši svou,
vyslovím měkce do misky ze spojených dlaní,
a pak Ti vypovím, smířlivě vypovím,
nejniternější z mých přání. Proš

Tentokrát podzimní kousek, o který jsem se s vámi, rovněž zpětně, rozhodla podělit.

Máme, méďo, naději? Nemá příběh o nás dvou malou vadu na ději?   Rád bys, abych byla Tvou. Snad že city budou v prachu dříve, než se nadějí.  

Na Valentýna trochu netradiční kousek; inu, počtěte si sami...

Tanečničina touha ~ Jak jen mi schází ta syntéza pohybů; nad parketem v ladné otočce vlát. Vznášet se s lehkostí vzdušného poryvu, toužím vřít, s

A můj svět...

Smrštil se, pak rozprsknul,
sladký nádech - na rtech sůl,
proudy vření unášena, a já - rozechvělá žena - jako vločka
ve Tvých dlaních

Ovíjená vinnou révou.

Ovíněná ~ Přivřená víčka a duhovky pod nimi  pohltí ve střípku rozetlé hodiny,  pod těmi pohledy cele se obnažím, zeleným listovím poddajně obraš

Repríza zářijového Podzimněžnění. Nechť v tyto chladné dny prohřeje a potěší i vás.

Podzimněžnění ~ Až dny školní pominou a já Tě zahlédnu stát u mých dveří, svět si sundá brýle a kontury se rozplynou; bude nám moc mile, i hlad

Název opět přejatý od stejnojmenné písně v podání zpěvačky Navarové. Přeji všem pěkný deštivý den.

Prší mi myšlenky, vzpomínky, city, 
soustavné mrholení, 
a kapky kap, kap, kapou
na vrátka do duše, v duši chvění. Prší mi myšlenky, v

O lásce a jejích náhražkách.

V duši chlad, zadními vrátky se vkrad.  Smělými doteky zahřívám tělo, jako by v dešti se rozpíjelo.  Je mi zima, příteli, je mi chladno, když těl

Čas bych prosila...

Čirá Pálava v plastových kelímcích, zčeřená hladin(k)a, vzpomínek na tisíc. Blízká dálava; upřímných srdcí smích, průsvitné krůpěje kanoucí po lící

V místech, kde by operatér tělní pumpu hledal
tam, pod blůzou kůže, bije moje těžké srdce.
Doktor milý uzřením ho býval by však zdrcen

A zde přichází druhé básnické poselství z mého pera. Čeho se bude týkat tentokrát? Přečtěte si sami...

Za oponou vodních srážek myšlenkami trčím k ránu. V duchně jako v chmýří nažek hledám svoji cestu k Pánu.    Tři jsou lidmi; svými činy  žití mé

Je toho tolik, co básně nemohou pojmout... Vzpomínám k ránu.

Racio počinů splách' kalný dým
nevěda, do plic mi natekla touha.
Hrála jsem dámu, nevěda však s kým
k férové partii chybělo know-how.

Experimentuji, protentokrát s rytmem básně. Nechť se (po)líbí :).

Jak je zvláštní ona dusná slast
omamná a těžká na okus.
Jak je snadné ze rtů

Jsem zkrátka místy s praktickým životem nekompatibilní.

Spirálou se vracím v čase do chmurných dní beze jmen kdy jsem v jediné své spáse zřela celodenní sen.   Ty dny mi zas po čtvrtroce němě funí na

Podivné myšlenky plavou mou hlavou v době, kdy by se ještě měla ve sněních nacházeti. Aneb absolutní (fantastická) anarchie. Třeba se vám zalíbí navzdory své délce.

Během dnů následujících po vzniku prvotní podoby básně došlo k citelným úpravám za účelem jejího zdokonalení. _______________________________________

Nebojte se podat svému soupeři ruku.

Ve dne v noci bez ustání s rozedněním, když se šeří stojí s napřaženou zbraní přísným okem soka měří.   V potu tváře líce ostří naprázdno vzduch

Děkuji ti za něj.

Svět se náhle vypařil, do neznáma skočil a jediné, co zůstalo, je místnost s dvěma lidmi i čas jako spící hádek do klubka se stočil pro tu chvíli t