Výběr autora Rozmarýna

Z těch několika dopisů pro nikoho...

Šlape mi na paty má vlastní minulost ve formě okovaných bot a zdí, které jsem si před tebou (s křížkem po vlastním funuse) zahanbeně vystavěla  

...*neboť mě učí skutečné lásce, ale učí mě také skutečně milovat.

smích, tuze mnoho smíchu jakoby poprvé v životě anebo jako bych doháněla, co jsem zameškala za posledních 20 let,  co já vím? ze dneška pouze z

...neb jsem tehdy nevěděla, že si jde vybrat...

Byla jsem jako lovná zvěř
ne já jí byla
neb jsem tehdy nevěděla
že si jde vybrat
Inklinujíc k pravěkému vzoru
prchala jsem t

Z loňského října, neustává být aktuální; poněkud delší, volnoveršová, podzimně asociační. Nevím, jestli se mi kdy podařilo lépe vystihnout coulem nostalgickou povahu duše snílka. A druhou z tématik básně snad ani uvozovat nemusím, znáte to všichni... :-)

Podzime, ach, ty jediný rozumíš mým náladám, když se tak sama sobě zdám neustálená, rozlétaná do všech stran jako severák - ale pak je tu Červen,

Tato báseň představuje první celistvou snahu reflektovat můj vztah k blízkému člověku, možná nejvíce specifický a komplikovaný z mých osobních vztahů vůbec. Snad je tato výpověď (byť nesmírně osobní) coulem patetická; promlouvá z ní dítě,...

...pro něž byla tato osoba již od brzkého věku silným a dlouho možná i jediným vědomým vzorem. Ze všech vztahů téhož původu je pro mě tento nejhůře uc

S malou emotivní předmluvou. Listopadová volnoveršová, dílem experimentální.

pravý koutek bolí, ráda bych, ráda bych, ale není, není formy ani smysluplného obsahu, jen smyslného, smysl pozbývajícího, ale nesmyšleného, je

Tato už je taky starší, ale když mně se tak líbí... tak ji sem musím pustit :-).

Vím já, kde se bere přání vplést se jako rudá stužka do tvých vláčných kadeří?   Zvláštní smyslů pookřání, já list, ona ostrá tužka hýbe s vůle

...mrholení se změnilo v husté sněžení. Tak ať po nás přijdou závěje *.

Ve dne ticho po pěšině, při starém je nové slepé a líznuté ego tepe;   v noci kostlivci ze skříně (oprašují kosti), dítě žádá akceptaci, avšak -

...další mrholení :-).

Komunikujeme skrze perleťová nanovlákna; co je ale jejich cílem? Napravený hříšník v bílém? Či jen pouhý rušivý komunikační šum? - - - Kdo to ví

Ráda bych tu uveřejnila další sérii minulého mrholení, obrazotvorného, hrajícího si coulem s aliterací, co se snad i trochu povedla... básnicky :-).

Indigové peklo, azurový ráj; co to vidím na dně moře? Snad ne modré z nebes hořet?...

Taková jednohuba, neprecizní... a kdo ví, třeba tam ten alkás někdy někdo zahlíd :-).

Bůh ví, po čem touží duše; čmárá si to jednoduše. Na preciznost není čas, pečlivost jí láme vaz.

Po chmurné řádce trochu odlehčíme, - hrátky se slůvky... průsvitnými :-).

Pár průzračných skleněnek až na samotné dno duše kdesi zakutálelo se.   Prapodivně navenek jeví se lesk skleněnek; pableskují hluše, když tančí

Zima stále vlezlejší, tak přitopíme... řádně vyschlé dřevo dobře hoří, zachovalý papír by mohl taky...

Vrací se mi jako ptáci, z teplých krajin přilétají, z krajů Sluncem provoněných, dnů, kdy prosté bylo žít. Jemně klovou na okýnka a čiperně se mě

Dojde-li duše k přijetí, přichází čas na...

Zúčtování Věci jsou v pohybu - 
a tak to správné je,
stálé se promění
dřív, než se naděje A tuším naději
na dně své sklenice,