Výběr autora KáčaMája

Ty vzpomínky nezmizí, V duši mě jen pobízí, láska zdá se mi cizí, co teď, nevím zda zmizí.   S tebou vím že zůstaneš, ale nedokážu říct, zda v

I přes to všechno stále tě miluju, toho co proběhlo nikdy nelituju.   Chci se s tím smířit, ne emoce vířit. Má duše teď hravá, jako horská drá

Namlouvám si, přemýšlím, co dělat s životem svým. Teď pěkně jsi ho zamotal s tím hezkým úsměvem tvým.   Přijít do života mého  pak opustit, vrát

Doprovází mě jen víra  jediné, co může žít, v duši mé je prázdná díra, nevím, co se bude dít.   Směs naděje a směs smutku zda se něco změní vsku

Znovu a znovu dokola a pořád, zhroucení, nejistota,  co nutí mě jen řvát.   Jednou a podruhé, tak už se rozmysli falešné naděje to jediné co n