Výběr autora BenjaminBobek

Ať sedím kdekoli, dělám cokoli, snažím se vyhnout oknům. Výhledy jsou krásné. Dechberoucí. Někdo by řekl pohádkové.
Zasněžená krajina, pokrytá

Byl to silný náraz. Než mrknu, vrata jsou zabouchnutá jakýsi zavalitý chlapík mě přitlačil k zemi a začíná prohledávání. Smůla nic nenajde. Nevzpírám

Elektrický výboj projíždí mým tělem. Třetí fáze udeřila. Mám sílu vstát. Čas začít konat. Zvedám se z podlahy. Smysly se mi bystří. Už vidím celou tu

…Stojím. Ale svět kolem se bortí, točí, víří a v hlavě to skřípe, praská, hoří. Závrať. Nesmím polevit. Tohle znám už moc dobře. Pokud se dostanu přes

Zežloutlé listy rostliny se kroutí. Nejsem zrovna zodpovědný člověk. Ani nemám konvici na zalévání. To mi došlo až teď, když jsem se rozhodl, že je ča