Výběr autora Nesmělá_Ela

Ne že bych nežila když tu nejsi
jen jsem spíš jako věta bez slovesa
zatímco když si lehnu vedle tebe
hrudník rytmicky zvedá se i klesá<

Usínám a probouzím se s tebou
i když nejsi tu

začal ses mi zamotávat
do citu

nevím který Konstantin
tě přivedl

Doznívá ve mně
sluneční vítr
tvých erupcí

myslela jsem
že jsem neměnná
magnetosféra vlastní planety

Ležím na posteli
sama
je klid
ticho
a za okny
vítr bezhlasně láme duše stromů

Barevné konfety tančí v rytmu oslavn

Nevím jak se tě dotknout
a nemůžu se nedotýkat
v tvojí přítomnosti
stěží dokážu dýchat

Jsi ticho v mezisloví
a ti

Nedá se říct že nejsme nic
ale ani nejsme napořád

nejsme pouhým chaosem
ale nejsme ani jasný řád

jsme život
co pr