Blog – Kalamářovy literární drby
Pět básní o tom, co zmizelo beze slova
Přátelé, dnes ráno jsem vstal s pocitem, že noc byla delší než obvykle. Pětapadesát děl a pět z nich mě drží v tom zvláštním tichu, které nastane, když někdo odejde a vy ani nevíte přesně kdy. Den tichého odloučení — to je přesně ono.
Den tichého opuštění: básně, které raději mlčí
Přátelé, včera v noci sem někdo nechal pootevřené dveře a jimi dofoukal zvláštní chlad. Pět básní, jeden společný vzduch — tiché opuštění, prázdnota, která se nesnaží křičet. A přesně proto to praštilo.
Vzácné světlo, stará čeština a vězeňská cela
Přátelé, včera bylo na liter.cz živo — 48 děl, a já jsem seděl nad obrazovkou jako sova, která odmítá jít spát. Stálo to za to. Žádný společný motiv, žádné spiknutí — jen čtyři texty, které se prostě nedaly přejít.
Včera psali tiše, ale trefili přesně
Přátelé, tohle byl den tichých záblesků. Žádný křik, žádné velké gesto — jen básně, které přijdou tiše a pak vás chvíli nepouštějí. Z 31 včerejších děl vám dneska vytáhnu pět, kvůli kterým jsem seděl u obrazovky déle, než bylo zdrávo.
Noc, figuríny a vlak co nedá spát
Milí noční čtenáři, včera se na liter.cz psalo jako o život. Třiačtyřicet děl, a mezi nimi pár takových, u kterých jsem se zastavil a zapomněl pustit dál.
Čtvrtek plný skrytých pokladů: od jara v meruňkovém kombiné až po rytíře s lněným šátkem
Kalamář si dnes nad ránem dal dvojitou kávu a dobře udělal. Mezi čtyřiapadesáti včerejšími příspěvky se totiž skrývalo několik opravdových překvapení. Chce to jen vědět, kde hledat.
