Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Beznaděj Publikoval(a): Terysekkk | Básně » Ostatní
Problémy jsou určeny pro život...ne pro smrt...když se člověk rozmýšlí o smrti jsou problémy života malicherné, nijaké...
Jak kata dům kdys mi vyprávěl Publikoval(a): Cristinne | Povídky » Horrorové, krvavé, strašidelné, tajemné, záhadné
Tak tohle mě dostalo:-) Znám to, když člověk něco vidí, zastaví se a nechá se unášet proudem myšlenek, člověk má rázem před sebou celé příběhy...jen mě nikdy nenapadlo je napsat, asi to zkusím:-)
Babičky Publikoval(a): Gabika | Básně » Ostatní
Ano, ano, tohle je na babičkách to nejúžasnější... jen těžko si dovedu představit dětství bez někoho takového...
Ve světě společného vědomí a mimo něj... Publikoval(a): Cristinne | Úvahy » Ze života
Moc pěkně napsané, nedá se než souhlasit, taková společensví jsou všude, v každém kolektivu lidí se vytvářejí skupiny stejných názorů, je to šílené, ale je to bohužel přirozená vlastnost většiny lidí...Jediné, co nás může uklidňovat je to, když si můžeme říkat, že k ní nepatříme...
Pan doktor Trychtýř Publikoval(a): Akia | Povídky » Romantické
moc pěkný:-)
Kořeny Publikoval(a): Gabika | Povídky » Horrorové, krvavé, strašidelné, tajemné, záhadné
Máš teda divoký sny:-)
Naděje umírá poslední Publikoval(a): Ariella13 | Povídky » Ostatní
Kéž by všichni ti, kteří uvažují o odchodu našli toho, kdo jim ukáže, že je lépe zůstat...pěkné:-)
prostě pro Tebe..... Publikoval(a): Sukuba | Úvahy » Láska
s upřímností je to holt moc a moc těžký...
Kritika Publikoval(a): Gabika | Úvahy » Ze života
Ahoj
Mě kritika taky bolí, ale nezbyde než se s ní smířit a těšit se z toho, co kritikou není.
Kritika se dá napsat tak, že člověka může i potěšit, jen to dá větší práci.
Upřímně, než bych něco kritizoval, tak se smířím s tím, že nějaký člověk někde daleko má ten a ten názor, místo toho abych se mermomocí snažil ho zkrititizovat, to je myslím lepší přístup.
Jak se s tím srovnávám? No jsem zvyklý, že o mě říkají kde co, budiž ať si užijí na člověku, který je za to nezmlátí, já vím svoje, jsem takový, a on to akorát utvrdí, jen ať si myslí, co chce..nebo, on si to vlastně nemyslí, on si libuje v tom, mě srazit tím, že mi řekne jak a v čem, všem, jsem úplně nejhorší a tak dále. Když ho to těší, jako, že ne, protože se přitom jen usmívám a myslím na lidi, kteří mi dokážou, že takový nejsem, tak ať klidně kritizuje. Myslím na lidi, za které stojí bojovat o názor. A vím, že ti lidi jsou, že je jich dost, že on je mimo, že on nedokáže posuzovat, že není adekvátní kritik.
Když Tě kritizují, vzpomeň si na lidi, kteří by to nikdy neudělali, vzpomeň si na lidi, kteří Ti vždycky řeknou, že to tak není. A ti lidé tu jsou, to přece víš:-)
Osud Publikoval(a): Gabika | Úvahy » Ze života
Věřím...co jiného mi zbývá, když je mi pořád v patách...cítím to...neustále se dějí věci, co by se dít neměly...všechno jako by někdo připravoval a já byl jen jeho figurka...šlape mi na paty, teda pokud mi přímo předemnou nestaví hradbu a neříká kudy nemám chodit...dělám všechno proto, abych mu unikl ale ne vždy se to daří, a ne vždy vyplácí...osud se umí krutě mstít, a prostý lidský smutem mu mnohdy nestačí...
Duše... Publikoval(a): Megs | Úvahy » Ostatní
To mě vzalo za srdce..ale je v tom pravda...duše je to nejdůležitější, co nám udává cestu životem...a ostatní nám ji ničí a my se musíme bránit...moc pěkně napsané:-)
Člověk není jen tvář,ale i duše Publikoval(a): Haydée | Úvahy » Ze života
nedá se nic než souhlasit...lidé by si měli uvědomit, že je dnes možné obstát jen tehdy, když budou sami sebou...pěkné:-)
Dům uprostřed pole Publikoval(a): Gabika | Básně » Příroda
To je náhoda...zrovna před týdnem jsem zažil něco podobného...vylezl jsem na střechu baráčku...potřboval jsem tam jenom něco zkouknout...ale pak mě upoutal ten rozhled...bylo krásně...já si sedl na mírně svažitou střechu vyhřátou od sluníčka a díval se do okolí...najednou, jakoby se člověk ocitl někde jinde...v jiné sféře...v jiném městě...všechno bylo jinačí...všude jen zářily červené střechy domečků...jedna vedle druhé a jen sem tam nad ně vyčnívaly špičky vysokých stromů vystupující ze zahrádek mezi domečky...nebyly vidět žádné asfaltové silnice a řady aut, jak člověk chápe město, a také nebylo nikde ani zdání, že by tu někde byli nějací lidé...byl jsem jediný na střeše a široko daleko ani živáčka...naprostý klid a přece jsem byl uprostřed města....
Bylo vidět daleko...příště si taky vezmu dalekohled :-))
První láska Publikoval(a): genca | Prozaická miniatura » Láska
Moc pěkné :-)