Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Co mi to děláš? Publikoval(a): toužím.jít.dál | Básně » Smutné
přikládám tiše ruce na místa po úderech, pomyslně Ti utírám krev, cítíš?.. vim, jsem daleko, ale s pomocí Tvých básní blízko
Střep... Publikoval(a): toužím.jít.dál | Básně » Smutné
cítím Tvoji bolest z řádků, prosil bych Tě, ale Ty sama nevíš v zoufalství jak dál, nebudu proto prosit, ať se neřežeš, prosím jen o to, aby jsi to dělala nejmíň, jak se dá.. myslím na Tebe a bojuju o Tebe
Život.. Publikoval(a): Adie.80 | Básně » Smutné
byla jednou jedna malá víla.. lítala po loukách z květu na květ a pokaždé zazvonila na svým zvonečku.. jednou vál silný vítr a víle upadl zvoneček do vysoké trávy, ale kde?.. lítala kolem dokola, zvoneček jako by navždy zmizel.. hledal brouček, hledala včelka, mravenci, ale zvonek ne a ne najít.. sedla na kamínek a tiše plakala.. šla kolem dívenka a ptá se - Copak se ti stalo? Proč pláčeš?.. když jí víla řekla o svém neštěstí, holčička taky hledala.. nikde nic.. nejspíš ho někdo našel, proto tady není.. dívka vyndala z kapsy zrcátko a začala s ním dělat prasátka.. viděla to stará vrána ve svým hnízdě a zatoužila tu věc mít.. přiletěla k nim dolů a jak dej, tak dej.. dám ti ho když, tahle víla přestane plakat.. vrána dělala šašky, jen aby vílu rozesmála.. ona ale ještě víc naříkala.. pak jí přinesla z hnízda třpytící se prsten.. kdepak, pláč sílíl.. přinesla v zobáku stříbrnou náušnici.. slzy se jen tak kutálely.. přiletěla potřetí a z jejích pařátů vypadl zvoneček a cinkl.. víla se rozesmála.. to bylo radosti!.. vrána vzala své zrcátko a aniž se ohlédly, byla pryč.. víla vzala svůj zvoneček, dívenka si dala prstýnek na prst a náušnici vhodili do jezírka.. pro štěstí
Přála jsem si ... Publikoval(a): toužím.jít.dál | Básně » Smutné
ať je Ti zdraví a štěstí navráceno
Ještě toužím ... Publikoval(a): toužím.jít.dál | Básně » Láska
jsi básnířka, je to tak
Padlé sny 9 Publikoval(a): Adie.80 | Povídky » Ostatní
byla jednou malá dívenka.. hrála si s panenkou, byla na ni moc hodná a když se jí na něco zeptala, sama taky za ni odpověděla tak nebo tak.. povídala jí pohádky o princech a dracích, o tajemstvích třinácté komnaty.. jednou ošuntělá panenka zmizela.. prý byla ušmudlaná, nehygienická a ze zdraví škodlivého materiálu.. dívenka dostala novou.. hrát se s ní lecjak nesměla, byla drahá a nejčastěji jenom tak seděla na vyšívaném ubruse.. šel kolem neznámý a slyšel, co povídá holčička panence.. "víš, měla jsem panenku, ona měla mne. Teďka ji nemám a ona mne taky nemá. Mám-li Tebe, nevím. Máš-li mne, nevíš".. Odmlčela se. Pak koukla na ni opět přes slzy v očích a řekla: "Ty ani mluvit neumíš"
Můžete vstoupit.. Publikoval(a): Adie.80 | Povídky » Ze života
architektura Tvojí povídky je dokonalá
Anděli.. Publikoval(a): Adie.80 | Básně » Láska
byl jednou jeden anděl.. ač měl kolem sebe bezpočet svých druhů, krásných a bílých, on byl ošklivý a šedý.. schovával se jim za mraky, ty šedivé bouřkové, těžké vodou a ledovými kroupami, jen aby šeď jeho postavy nebylo tak vidět.. jednou se neopatrně snesl ještě níže a pak mu silné krupobití zlámalo křídla a on padl dolů na zem.. ležel tam dobitý v louži tajících hroudek ledu, celý od bláta, ještě šedivější, nežli kdykoli předtím.. po bouři vyšlo slunce a koukalo s děsem na takovou zkázu.. pak uvidělo dívku, jdoucí tím směrem.. přišla k ubohému andílkovi a pomohla mu z louže do trávy.. poumývala mu kousky ledu tvář a špinavé šmouhy na peří.. stejně zůstalo ošklivě zbarvené.. najednou se zablyslo a zaburácel hrom.. poslední.. anděl zazářil tak, že Slunce si muselo zakrýt tvář, tak oslňující byla jeho zář.. když znova otevřelo oči, vidělo už jenom tu dívku.. u její nohou leželo v trávě růžovou perletí třpytící se srdce
Tátovi Publikoval(a): Isobel | Básně » Láska
čarovná, mäkko zamatová, zosmutnel som, báseň má dych, dotkla sa ma
Ztratila jsem tě.. Publikoval(a): Adie.80 | Povídky » Ostatní
bál jsem se dát tip.. už ne.. je to bezedná hlubina.. důležité je neztratit se/Tě
Ztratila jsem tě.. Publikoval(a): Adie.80 | Povídky » Ostatní
už tolik dnů nejčernější temno.. plavu ve vodách.. nemůžu dosáhnout dna
Ne a ne a ne... Publikoval(a): toužím.jít.dál | Básně » Smutné
zkouším si představit Tvůj vnitřní zápas, z básně se dá vyčíst, ale to jistě není zdaleka vše.. tu největší tíhu neseš Ty sama.. mám svůj vnitřní boj, je nelítostný, peru se s tím, co by někdo označil za směšné, ale jen já vím, jaké to je vážné.. Ty odrážíš útoky z několika stran, je to vyčerpávající, nestačíš odrazit jeden útok a už je tu další, nejde se ani nadechnout, a už vůbec ne věnovat se jiným činnostem, práci, pečovat o své zdraví. Je to bez východiska, ale jen zdánlivě.. protože nikdo nemá dáno vládnout Ti, jen Ty sama si vládneš.. Ty si svrchovaným pánem sebe sama a nikdo, nikdo jiný.. nikdo na světě bez výjimky nemá důvod, nárok, právo ani nic jiného - trestat Tě, ponižovat Tě, loupit Ti Tvoji svobodu, čest, důstojnost, ženství, nadávat Ti, omezovat Tě, pronásledovat Tě, držet Tě v zajetí, dělat si posměch z Tebe, hledat a vymýšlet si důvody zastrašovat Tě, brát Ti víru, naději, práva.. to, co říkám, není žádné podněcování k nenávisti, neuváženým skutkům, chaosu, stresu a podobně.. mýlím-li se, odpusť mi to, prosím
Krev stéká po těle... Publikoval(a): toužím.jít.dál | Básně » Smutné
duše láskyplná, Tvé tělo je raněné, cítím s Tebou něco z Tvý bolesti, nejsem sensibil, ale když čtu Tvoji báseň, nejde to jen tak kolem.. chci říct - ať Tě to bolí alespoň o trochu míň.. nejsem lhostejný, snažím se být účastný na všem, co prožíváš - nevím proč, neznám odpověď.. chci bojovat, s tím co Tě trápí, spolu s Tebou
