Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Jak přežít s hloupostí: tanec s prázdnotou Publikoval(a): Aotaki | Úvahy » Ostatní
Z jiné strany: hloupost a inteligence by se jistě dala chápat jako něco objektivního. Nicméně dílo inteligence je asi více či méně otevřené. (tj. může v něm existovat nějaké skryté ale, něco co autor nedomyslí apodobně. Ale i tak to může být dalece přesahující všechno, co dosud bylo.) Pro praktické přežití a pro řekněme úspěch ale potřebujeme nějaký závěr, nějakou odpověď. I když uznávám, že bude rozdíl mezi vědou a filozofií. Filozof to může mít volnější. A pak je tu všeobecné pole lidí, kteří vědci ani filozofy nejsou a jen řekněme, že nějakou filozofii - cizí zvolí, nebo namixují.
Já to chápu ještě tak: že motivace je udělat nějakou bezrozpornou funkční teorii - a je jedno v jakém oboru, ale hloupost, lenost, schopnosti, vůle nám to nedovolí. Smrt tu v daném čase roli nehraje. Toto samo o sobě je dost ambiciózní... Může jít třeba jen o pochopení už existující teorie, jedné z mnoha. Ano, není to celý vesmír, jen jeho malá část.
Jak přežít s hloupostí: tanec s prázdnotou Publikoval(a): Aotaki | Úvahy » Ostatní
jeden element, který lze aplikovat na spoustu lidí.
Když filozof nebo psycholog mluví o lidstvu. Mluví skutečně o něm? nebo mluví o sobě. Podle mě to je dost zásadní rozdíl. Jestli jsem to já, kdo si dané otázky pokládá, nebo se ptám, co je údělem lidstva.
Aj ty dopady jsou dost extrémně odlišné. To první se dá tak trochu ovlivnit, zatímco to druhé je spíš otázka zjištění. Možná dualita introverta a extroverta? :-)
Nevím.
Jak přežít s hloupostí: tanec s prázdnotou Publikoval(a): Aotaki | Úvahy » Ostatní
samo o sobě by mi to asi nedávalo tolik smysl... ale což.
Jak přežít s hloupostí: tanec s prázdnotou Publikoval(a): Aotaki | Úvahy » Ostatní
No, psát o smrti, nebo spíš konečnosti života je... těžký.
Dokázal bych říct asi tolik, že nejpřijatelnější motiv je ignorace. Od většího věku (těžko říct kdy) pak možná přijetí. Něco ve stylu: tak toto už nestihnu. Ale zase beru to v zorném poli jedince. Jak se s tím vyrovnává lidstvo... uf. :-)
Mimochodem si myslím, že stárnutí je dané nějakým nevyhnutelným poškozením DNA, které je zase dané snad dýcháním... no, to asi taky nechám někomu chytřejšímu. Jen jsem chtěl říct, že v jistém teoretickém smyslu je nesmrtelnost možná, ale týká se paradoxně těch mnohem jednodušších tvorů - bakterií.
Nicméně to už na otázku života nehledíme filozoficky ale ryze vědecky. Spíš než "proč" nás pak bere, co kdysi způsobila fotosyntéza, jak jedna primitivní buňka pohltila druhou a celé to před 500 miliony let skončilo mnohobuněčnými.
(tím chci říct, že tanec života a smrti je velice dlouhý a nezřejmý přinejmenším).
TO na co ty narážíš je skutečně primárně lidský život...
takže a možná to přijde: vlastně se ptáš, jak individualita ("agent") má přežít - fungovat ve světě ("pravidlech") plných omezení (časových omezení, omezení schopností) a jestli má schopnost se s tím vyrovnat...
(vyrovnat je slovo, které to téma odtrhává od umělé inteligence) :-)
Jak přežít s hloupostí: tanec s prázdnotou Publikoval(a): Aotaki | Úvahy » Ostatní
Jakmile se člověk pustí do filozofie, pustí se na tenký led.
Ale upřímně, docela se v tom vidím. Tj. řekl bych to třeba takto: realita je natolik složitá, že její pochopení zcela uniká. Ba co víc, že i relativně jednoduché až banální úkoly unikají a z toho u mě pramení frustrace.
Vlastně jsem si teď zrovna kladl otázku: co člověka žene... A co když už ho nežene nic.
Jsou to zajímavé otázky, ale zároveň myslím trochu nebezpečné.
Po literární stránce: někdy mě mate použití otázníků. A uvítal bych více vysvětlující tón. Tedy chápu, že úvahy někdy nejsou poskytnutím odpovědi, spíš poskytnutím otázek. No, uvidíme, kolik toho zvládnu přelouskat.
Ukrajina a mírová dohoda Publikoval(a): Tarčikk | Úvahy » Politické
já už vlastně jen potřebuju vědět, jak se s tím smířit. Přemýšlení a informace mi nejspíš zas až tak nepomůžou. Byť stále existuje elementární zvědavost.
Ukrajina a mírová dohoda Publikoval(a): Tarčikk | Úvahy » Politické
předně, nemám patent na rozum. A ještě jsem někdy víc než ukecanej...
Kdyby se západ za Ukrajinu nepostavil, válka by nejspíš netrvala déle než měsíc. (to byl asi ostatně i plán Ruska.) Západ se postavil, ale ne tak, aby Ukrajina vyhrála, ale aby neprohrála - úplně. Je tu patová situace kdy padají lidi a šrapnely. K dalším vojenským věcem se nevyjadřuju. Co je tu teď? Už to nikoho nebaví? Západ - USA chce dát ruce pryč. Můj spojenec už není tak můj spojenec a vytřískat maximum. Otázka zní: jak se dohodnou USA a RUSKO.
Nazval bych to porcování Ukrajiny. Vcelku vždycky jsem měl pocit, že Ukrajina je oběť.
Ale vážně nevím, odmyslím si li Zielenského - co by měly politici tam dělat? Být proruští s jistou dávkou autonomie? Je chyba být prozápadní? Je válka ospravedlnitelná?
Taky jsem chtěl mír, ale vůbec nevím, jak ho dosáhnout. Nevím, jestli by to dokázal jakýkoliv politik vykomunikovat.
Čeho? Publikoval(a): GiovaniDaVinci | Úvahy » Ze života
Tenhle typ otázek je možná nejhorší... :-)
V jistém smyslu nelituju některejch věcí, který jsem se bál udělat. Ale zas nevím, jestli všechno, co jsem udělala a neudělal.
Prostě mi přijde, že nevím, jestli vůbec ty věci stojí za řeč. :-)
Krom duševního dědictví na literu a pronošených bot co po nás zůstane? Asi jen děti. (po mě teda zatím ne). Ale zas redukovat tu otázku, co člověk kde s kým udělal... no... :-)
Chci psát Publikoval(a): Skylla | Úvahy » Ze života
Možná jde o nevyžádanou radu.
Ale jsou dvě věci: 1) psát. 2) se tím uživit. Řek bych, že v tom je dost podstatný rozdíl. Pokud ti brání něco už jen v té jedničce. Tak doporuču si nad tím postupně sednout a udělat z toho zvyk. A k dvojce se vyjadřovat nebudu - s tím nemám zkušenosti.
Moje zkušenost s psaním je asi ta, že to reálně vypadá mnohem hůř než jsem si představoval (výsledek, nikoliv činnost, ta mě docela těšila). Zejména sebe člověk vnímá v ještě horším světle než předtím - to ale taky nemusí být na škodu a nemusí to být tvůj případ. Jen člověk uvidí ty iluze, které o sobě do té doby měl.
Vlastně (odmyslíme-li osobnost) na psaní potřebuješ jenom čas. Nepotřebuješ vydavatele, publikovat na literu tě nic nestojí, jen čas. A btw. AI umí generovat příběhy... Podle mě není daleko doba, kdy AI napíše něco, co se bude prodávat. I když se přiznám, že to trvá dýl, než bych čekal. Tj. asi to zas tak snadné není. Takže když nemůžeš psát, můžeš psát AI o čem má napsat. :)
(umělá inteli(de)gence) Publikoval(a): Lighter | Úvahy » Sci-fi
mě třeba překvapuje, že se UI nevyužívá víc při tvorbě - ani já sám to moc nedělám - pravda taky moc netvořím. Přijde, že ta úvaha je o distopii obecně, UI je tam jenom jedna z ingrediencí.
Další moje zkušenost s UI je, že mě docela maže med kolem huby, tak možná proto bych se jí spíš zastával. :-)
a tady jeden clickbait:
https://www.youtube.com/shorts/OgagkRcbNAM
:-)
skutečná odvaha Publikoval(a): Suzana | Úvahy » Ze života
mám pocit, jak když už jsem toto slyšel od někoho... A vcelku s tím souhlasím. Vlastně to u někoho není věc volby, ale až osudu. Pravda, asi u těch největších. My normálnější spíš volíme, nebo se podvolíme tomu snadnějšímu.
A zajímavé nejspíš je i to, že ta pravda se projevuje napříč celým jejich životem. (pokud si je moc neidealizuju). (Ještě bych to jinak nazval žití v souladu s vlastním přesvědčením - slovo "pravda" má mnohoznačný význam.)
Dekáda alkoholu Publikoval(a): Reiben | Úvahy » Ze života
Pro většinu lidí to jsou relativně veselý historky a pro jistou menšinu hodně smutný.
Ale víc tématu nerozumím, beru jako statistickou charakteristiku národa. Asi 8l na rok na osobu.
Platon–Schrödinger–Gautama–Dnešek Publikoval(a): Jiris | Úvahy » Ostatní
Já si myslím, že to je celý složitý a těžko to rozebrat "na atomy".
K Platónovi: nečet jsem o něm nic, ale třeba Bertrand Russell ho měl rád asi tolik, že říkal něco ve smyslu že to je ukázka literárního snobství. Navíc říkal (nevím jestli to je pravda), že Platón nechal spoustu věcí, co se mu nelíbila spálit. Tolik vědomí jeho geniality.
Kvantovka: složitost. Ano na jedné straně jsou experimenty a ohromný pokrok, který to znamenalo pro 20. století. Na druhé straně je interpretace - která nevím jak to říct, se těžko dokazuje. Od elektronu a jak se chová v experimentu k mozku člověka je poněkud dlouhá cesta. A ano určitě se to zkoumá - jen tomu nemám šanci rozumět.
A pak tady máme onen lidský pohled: potřebujeme, chceme rozumět světu a bejt v něm spokojeni. To vede ke snaze mít odpověď za každou cenu. A nemůžu říct, že bych k tomu taky nesměřoval. Já třeba čekám, že si jednou pustím Jana Raka, ale stále na to nějak nemám nervy.
Někdy si dokonce říkám: i kdyby v teorii přišel nějaký průlom: budu mu vůbec s to rozumět? Myslím, že to co existuje jak v kvantovce tak OTR je už tak dost složité na pochopení. Mělo by něco, co bude vysvětlovat a projovat obé jednodušší?
A je vůbec možné očekávat vysvětlení fungování mozku... (jediné jméno které na mě skáče z utube je Roger Penrose).
A může Penrose ve 20 minutovém videu vysvětlit něco, člověku... který neví?
Asi bych skončil u Sokrata: vím, že nic nevím. :-)
Na druhé straně si myslím, že spiritualita nepotřebuje background v podobě důkazu od vědy. Problém je, že to jsou tak trochu opravdu hrušky a jabka. Jedno brát spíš do kostela a to druhé do laboratoře. Vytváří to v člověku zmatek a nejednotnost? Ano, může.
Boží hlas Publikoval(a): JaJarda | Prozaická miniatura » Filozofické
aha, aha. To mi přijde až divný pro jednoho člověka. Ale jako jo... ta filozofie "okolnostního" relativismu z toho plyne.
realita prý nedává smysl Publikoval(a): danielsoft | Fejetony, sloupky » Ze života
No problém je, jestli to cos proved je skutečně řešení, nebo ti jen "nevyskakuje chyba". Je strašně těžký to posuzovat, kdo má víc pravdu. A i kdybych znal podrobnosti, tak bych pravděpodobně nevěděl tím spíš. Já často najdu i svoje vlastní rady po letech a sám nevím, co jsem s jima myslel.
Beru to obvykle tak, že jsou lidi, kteří tomu rozumí víc.
