Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Vrcholné umělecké činnosti Publikoval(a): fm1989 | Úvahy » Ostatní
odpovím na tuto úvahu velice roztříštěně chaoticky v duchu 21. století.
už dost abstraktních obrazů, oplzlých veršů, násilných filmů, nepůvodních divadelních her, disharmonické hudby a chaosu v chování lidstva 20.a 21.století.
-tedy toto se ti nelíbí. dobře.
to vrcholné ukáže čas- dalo by se to tak chápat, pochybnost: neukáže čas jen to co je tradiční a co kdosi v přítomnosti prosazuje?
Masaryk četl Platóna- Masaryka odsoudím těžko (svým způsobem jeho modle taky podléhám), ale s tím Platónem- já někde četl, že spaloval věci co se mu nelíbily (díla jiných filozofů) a že jeho Ústava je dost podobná té, co byla ve Spartě- že se děti mají vychovávat odděleně od rodičů aby z nich byli dobří vojáci. (nečetl jsem ani Platóna ani spartskou ústavu- tohle je vzpomínka na B. Russella)
Oslepující církev ve středověku intuici naprosto otupila a dnešní demokracie popírá naprosto vše
(tohle je pro mě nepochopitelné- volně si to překládám tak, že církev vnucuje názor a bere lidem svobodu vyjádření- dnešní demokracii snad svobodu vyjádření nepopírá?)
Ćlověk si takto meze umění vytváří. V podstatě se ztotožňuje s aktuálním vzezřením umění a kultury doby a vůbec pohodlně podléhá představě, že toto je to správné a že nikdy nebylo lépe, dokonce že tím pádem už bude jen lépe. Zajímavé.
- to je zase silné zobecňování, myslím, že lidé jsou různí. S tím, že většina lidí se nejvíce ztotožňuje se současným uměním- souhlas.
Nový světový řád-Konec lidství... Publikoval(a): Vladislav. | Úvahy » Politické
Musím uznat je to dobře, odborně napsaný.
Ale nevěřím tomu, nemám sice dost faktů abych to vyvrátil, stejně mi to nedá.
Je to konspirační až napůdu.
Jak jsi na to vůbec přišel?
patrně tak,že moc čteš. Pochybuji, že bys na to přišel dedukcí.
Jak člověk pozná, že to co čte není pravda?
těžko, patrně tak, že mu to soudní lidé rozmluví nebo tak že najde knížku, kde se tvrdí něco jiného.
proč tomu nevěřím?
protože mi to připadá příliš šílené a příliš senzační, nejspíš taky proto, že o tom slyším poprvé.
Ach ty holky... Publikoval(a): Hříšná | Úvahy » Láska
pravidlo číslo jedna: nikdy nepsat nic osobního nebo týkající se jiných osob
pravidlo číslo dvě: když už tak jedině tak básnicky aby to nikdo nepochopil :-)
ne je to dobrý :-), počet jsem si, což je asi nepřiznaná škodolibost. když člověk... já... vidí..., že není co závidět.
Díky, že jsi Publikoval(a): Hříšná | Úvahy » Ze života
nevýdáme se.
i když podle některých by se gramatika y/i měla zcela zrušit protože jen odpoutává od obsahu sdělení :-)
Život je dar Publikoval(a): lele | Úvahy » Ze života
a teď kacířská myšlenka: co když se bude mít po smrti líp ten, kdo sebevraždu spáchá? Jak to dopadne ve společnosti? :-)
prakticky: je to blbý, jestli je to módní záležitost. Myslím, že se to jen říká, ale nepraktikuje.
Příběh jako smysl života Publikoval(a): ludmil | Úvahy » Ostatní
Nemůžu si být jist, jak to bylo s Caesarem, ale z hlediska poznávání předpokládám objektivní realitu.
Kdybych jí nepředpokládal- v jaké bych byl situaci? nedovedu si to úplně představit. Prostě mi to připadá scestné, což samozřejmě není argument.
Jak to bylo s tím Caesarem? Já si myslím, že ho zabili, i když nevím kdy. Proč? Protože věřím autoritám, což opět neznamená, že to tak bylo. Jak to vysvětlím? Hodně velká část dějepisců lže a značná část těmto lžím věří. Ti co například zaznamenali tuto událost lhali, sochy Caesara jsou podvrhy... nebo nelhali a značná část lidí té pravdě věří. Stále tedy předpokládám, že minulost byla- byť jí nemusíme znát přesně.
To co mi připadá zajímavé je subjektivní vnímání- to jak vlastně (objektivně) funguje mysl (vědomí) - myslím, že se to odráží v příbězích, které lidstvo tvoří. Když to zobecním tak vlastně ve všem, co lidstvo dělá. Svým způsobem souhlasím s tím, že vědomí existuje právě teď, když vzpomínáš na to, co se stalo taky to děláš teď- nemůžeš vzpomínat na to co teprve bude- to jen předpokládáš, ale nebrání mi to věřit v objetivní čas. Přesněji: přijmout teorii, že čas běží odněkud někam- nevíme přesně jaká je realita, ale tohle jí značně odpovídá.
co by se stalo s člověkem bez kultury? žil by jako zvíře. Jaké by bylo jeho vědomí? to je složitá psychologická otázka. Představuju si například vlčí děti. Jejich životní realita je přežít a najíst se. Jistě si nějak chápou vnější svět jen ho nepojmenovávají. Možná věří v "síly". Jejich znalosti odpovídají místu, kde vyrůstají. Mají znalosti rostlin a zvířat. Vědí co dělá v lese jaký šramot...
ps: sorry, že je to tak dlouhé :-)
Proč se rozmnožujeme tak, jak se rozmnožujeme? Publikoval(a): Adretea | Úvahy » Sex, erotika
je to pěkně napsaný.
napadá mě takový to: tak to potřebujeme ještě čtyři osoby úplně jinýho pohlaví než jsme my...:-)
tedy úplně ulítle: proč jsou potřeba zrovna dva? nebyl by vývoj při větším počtu ještě rychlejší?
Příběh jako smysl života Publikoval(a): ludmil | Úvahy » Ostatní
upřímně to nechápu:
Žádný příběh nevychází z vědomí (z přítomnosti), neboť ve vědomí nemůžeme určit, jestli se někdy dřív něco stalo, nebo ne, popřípadě jestli se bude v budoucnosti něco dít, nebo ne, a tak vyprávět minulost je zcela, naprosto a bezvýhradně to samé, co odhadovat budoucnost.
...
po částech
ve vědomí nemůžeme určit jestli se něco stalo, nebo ne, jestli se to bude dít...
řekl bych že u normálního vědomí je naopak jediná snaha rozlišovat věci na přítomné, budoucí a minulé (od toho gramatika).
Jestli se něco stalo určíme obvykle po dohodě vědomí s pamětí.
Jestli se něco stane je záležitost víry a rozumu, na druhé straně je k nám příroda milostivá v tom smyslu, že zítra vyjde slunce, bude teplo, budeme v ČR, půjde internet a milion dalších věcí.
Co se týče původu příběhu- to je složitější otázka- ale úplně banální odpověď je: osobní zkušenost autora nebo tvořivost a vymýšlení autora.
úvaha je natolik vnitřní, že je pro mě dost nesrozumitelná
zábava Publikoval(a): Lenoura | Úvahy » Ze života
já neříkal, že se mi to nelíbí, jen že jsem čekal něco jinýho.
další postřehy: ůnava a málo interpunkce
na druhou stranu: má to vnitřní konzistenci, právě to, že je to odbytý tomu dává pocit autenticity. Tím chci říct, že je možná lepší tam ty chyby nechat.
Mě se něco autentickýho podaří stvořit málokdy.
Na kávě s Einsteinem Publikoval(a): Ariella13 | Úvahy » Ostatní
já si furt myslím, že většině lidí nehrabe, jen nejsem v tý většině...
no a pak jeslti to chápu, tak by Einstein musel pozorovat někoho, kdo se vůči němu pohyboval rychle, on sám kdyby se vůči nám pohyboval rychle tak žádnou změnu ve své hmotnosti nepocítí. On by cítil, že zbytek vesmíru ztěžknul :-)
Virtuální realita-počítačová generace Publikoval(a): Slečna Růžová | Úvahy » Ostatní
tak nevím, ale třeba takový liter si před internetem nedovedu představit...
to co zmiňuješ je možná pravda, ale virtuální realitu si představuju spíš stylem: člověk- přístroj, nebo člověk- zábava a ne člověk- přístroj- člověk. Upřímně jsem si věci jako líbimseti nedokázal před osmi lety představit :-), zejména jejich značnou popularitu.
Chvíli po snídani Publikoval(a): Langoš | Básně » Ostatní
tak tý chyby jsem si nevšim, ale když už čtu něco dobrýho, tak v tom hledám, alespoň ty pravopisný :-)
Dvě věci změnily můj pohled na svět - Forrest Gump a den, kdy někdo přišel o život... Publikoval(a): M.i.š.k.a. | Úvahy » Ze života
no byl to můj sebestřednej výlev, tebe opravdu neznám,
k tomu vůbec nic mi to neřeklo
asi ten komentář byla taková nepochopitlená úvaha, co vzbuzuje soucit nebo smutek, jestli miliony anonymě mrtvých v koncentráku, smutek toho malíře, smrt někoho tobě blízkého. Asi jsem se snažil nějak zdůvodnit svůj nedostatek soucitu... no, nechme to být. :-)
Dvě věci změnily můj pohled na svět - Forrest Gump a den, kdy někdo přišel o život... Publikoval(a): M.i.š.k.a. | Úvahy » Ze života
sebestředný lidi maj sebestředný komentáře, takže, nejdřív mě to bylo docela jedno, pak začalo pracovat cosi jako- co tobě je jedno,že někdo někoho ztratil? no to snad neni možný.- Takže to, co teď cítím je asi sebepohrdání.
Vsuvka: byl jsem na výstavě dost depresivních obrazů: a říkal jsem si: na mě to nijak nepůsobí, mě to je úplně jedno, ale říkal jsem si proč se to v tom umělci tak odehrálo a vůbec jsem konfrontoval, jestli svět je tak strašný, jak ho lidé někdy cítí nebo naopak a proč. Zajímavé, že u obrazu, který snad ani nebyl symbolický: prostě tam bylo cosi jako koncentrák: kruhově symetrická zeď do, které vedly z šesti stran koleje a uprostřed velká spalovna, ze které stoupal žlutý dým, se ve mě cosi začalo lámat a většinu dalších obrazů jsem vnímal přeci jenom se špatným pocitem. nevím přesně kam, tím mířím.
Smrt někoho blízkého tě obvykle zasáhne, ale stále alespoň u sebe si říkám, že to je sebelítost. Mě nevadí, to že ten člověk už není, ale to, že tu není pro mě. U tebe to bude nejspíš soucit s těmi co opravdu trpí.
A teď, co se týče Gumpa: když jsem to viděl poprvé (to mi bylo 15?), tak jsem se z toho málem... No prostě to bylo silné, bohužel už přesně nevím čím (a nebo se mi nechce vědět :-) Na druhé straně, když jsem to viděl po druhé už mi to tolik nepřišlo a teď nedávno jsem si tak říkal o čem ten film je a vyšlo mi z toho: Gump- to je mytická postava
Jenny, poručík Dunn, Buba, Matka Forresta a glossy dějin USA to je realita a dost smutná realita. Jenny snad až na toho synka, to je jeden velkej průser. Poručíkovi Dunnovi dali na konci taky určitej klid (nicméně se moh taky někde uchlastat po "spravedlivém boji" za vlast). Buba, ten moh skončit šťastnej,kdyby ho nezabili (i když to byl omezenec). Plus dějiny zastřelenejch politiků, vůdců, zpěváků... No nejspíš jsem ten film nepochopil.
Dílo je napsaný dobře, srozumitelně. I ty řeči, co by asi řekli lidi jsou dobrý.
