Komentáře odeslané

Dospěle nedospělá Publikoval(a): Lioness | Ostatní poezie » Romantické

tohle je strašně lidský... nadšením, láskou, slovy, co se tečkujou... a bez nich si to nedovedu ani představit... jak se říká prostě pohoda... a to vše, co do ní dát, co v ní žít...
třeba se vychcat z okna, chechtat se tomu... ale je v tom to živý... to opravdový... díky, jsem si to připomněla... :-)

17.12.2016 00:46:57 | zelená vílareagovat

Kdyby Publikoval(a): kasparoza | Básně » Kultura

Kdyby, kdyby byly v pralese ryby :-)...

17.12.2016 00:43:25 | zelená vílareagovat

oka_mžiky Publikoval(a): Philogyny1 | Miniatura, hříčka » Láska

oka mžiky... přesný,,,oko vidí, mžik vnímá... a tohle voní, voní tím něčím, krásnem čehosi...
najít a mít... třpytit se, oči mhouřit, smát se... jít... snít...vědět... žít...

16.12.2016 23:42:19 | zelená vílareagovat

JO! Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní

to jsou ty tance s nimi... a nejsou jen tak, jsou prostě užitečný... můry i ty tance...
chce to upustit páru, smát se, vnímat každou tu můru a proletět se s nimi... pak už jimi nebudou :-)
polapit sami sebe a zatančit.... joooo, to je vono, tančit a zpívat hlasitě... :-)

17.12.2016 00:38:37 | zelená vílareagovat

reálná... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

to je ten moment, ta chvíle, to něco... ten polibek...

svobody...
a že jsme zodpovědní za vše, co k nám přijde a hlavně za to, jak s tím naložíme...

https://www.youtube.com/watch?v=bx7rSstPqc8

13.12.2016 03:13:07 | zelená vílareagovat

nahatatá... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života

svlékni se a já tě nastříkám oblekem... motýlkem, úsměvem číslo pět... stojí vám za to ty peníze? v té posteli budeš ty... prostě svedeš jeden svět...

vyměň žárlivost za smyslnost...vymaž krutost... nech jen onu lehkost vnímání, radost ze smyslnosti... úsměv...
vysvětli stud, sdruž je pro sebe... ukaž jim pocit, to proč...
nech jim svoje, jejich a ukaž jim to společné... ukaž jim slzy a jeden jazyk, pochopení...
pravda... řekni kolik lidí tolik pravd, ale mluv o pochopení... a že spravedlnost je jak v nás tak ta, co rozeznává pravdy jednotlivců v té míře, že není násilná...
namaluj jim šibenici a hraj s nimi hru na pravdu, ale že lež se potácí ...
zeptej se co je nevinnost? ukaž jim štěstí, ukaž jim lásku...ukaž jim, že to mají... řekni jim, že je to v nich... že co dávají, to dostávají... řekni jim, že je to v pořádku...
řekni jim , že modlit je lidské, ale není to jen sobecké... řekni jim, že sobeckost je fajn, jen ji mají rozdělit...
řekni jim, že štěstí a víru nelze ztratit... řekni jim, že jsme tu jen na chvíli a pak někde dál, ale také jim řekni, že se to násobí...
řekni jim, že sny se plní.. ale také jim řekni, že musí naslouchat a dívat se, vnímat, že vše je pro jejich dobro, když to umí pochopit...a že to někdy bolí...
řekni jim, že je něco někde a že děkovat je v pořádku...
řekni jim, že moudrost existuje, ale je třeba ji vnímat...
řekni jim, že nemusíme být moudří, abychom byli slušní... ale moudří jsou... řekni jim, že mají svobodu...
řekni jim, že štěstí je jejich volbou,... že se nám neděje nic, proti nám samotným...
Nedám ti za to nic, jen sama sebe...
vím, že je to nemožný...
ale vím, co je možný... sedni si a dívej se... :-)

https://www.youtube.com/watch?v=GLPCTw0eUn0

13.12.2016 03:05:31 | zelená vílareagovat

zpovědní... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

to vše nechal... vpustil jen to, čemu to dovolil...
nemusel mlčet, nemusel se nořit do hlubin, nemusel nic předávat minulosti, nemusel to cítit jako ztracené...

vše je volba...
nesvalujme to na musel...


volba... to je ta krása, vše je volba, svobodná...

https://www.youtube.com/watch?v=M2SbH6tFLOs

13.12.2016 02:36:38 | zelená vílareagovat

cestovní... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

nech se lapit a jsi lapený...
nech milovat a jsi milovaný...
nech se tvořit a jsi kreativní...
nech se cokoli... jen to dělej rád....

Damien Rice – I Don’t Want To Change You [Official Video]

13.12.2016 02:31:46 | zelená vílareagovat

v kraji pomalého skla... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

mluvila jsem se sousedkou svého kolegy... vykreslil mi ji tolika barvami, že když jsem ji potkala, usmívala jsem se, on , ale musel domů a my zůstaly samy... akorát venčila psy... to místo, kde bydlí, je tiché, dům hrůzy na první pohled... na druhý má krásnou vůni, tvar, starobylé dveře...šumění potoka, les, nebe... bojím se tam, vždy říkám počkej, ale teď ne, dívala jsem se na nebe, cítila vůni a čekala...
sousedka venčila psy... a já usmívající stála před ní, hleděla na mě ostřížím zrakem... já si hladila psy a ptala se... zjemnila... vyprávěla... se jim líbíte.., ne, ne, voním ... mám dvě holky...to už se usmívala ona... měla byste jezdit častěji, abychom měly více tajemství, já mu to neřeknu... zaslechla jsem,no Evo pojď... usmála jsem se... prosím tě, pojď... tak se mějte, já musím...
u něho doma jsem se rozhlížela, ty parapety...ta krásná nedokonalost, vůně domu, kouzlo tvoření... vnímáš mě? jojo... pojď něco ti ukážu... šla jsem... proč ses s ní tak vybavovala? jsem ti něco vyprávěl, jak... nemůžu? co je to za otázku?
tak si tu žiju... hmmm... a pohladila jsem tu zeď toho starého stavení...podívej přesadil jsem ty kytky, jak jsi říkala... super... jen jich mám málo... hmmm, už vím, co ti příště přivezu...

odjížděla jsem domů, krásně potřísněná tím domem, kamarádem a kolegou, co se usmíval... sousedkou, co byla milá... nebem, co se dívalo okny... přemýšlením, jak cesty člověčí vedou tolika směry, zákoutími, domy,... jak se mění a přesto něco je neměnné... tak opatrně... jak jinak do té noci půvabné...
doma jsem zapálila svíčku a rozjímala...
nad domem, co je jiný než ten... nad okny, co jsou větší, ale dávají více toho všeho? ... nad svým doma,... nad ním, jak jiný svět teď má... vzpomínala jsem nad jeho doma, co kdy žil... nad ním, jestli mi může tolik znát, jak myslí... nad tím vším... nad slovy, víš o mně tolik a tak tu musíš zůstat a pak tě musím zabít ... nad jeho očima... kolik schodů dolů, pomyslně člověk sejde a přesto... kolik si toho uvědomuju za ty roky, co se známe, co jsme se neviděli a pak zase potkali a pak zase ne a pak opět ano...
jak se vše mění... jestli my... ty oči mají pořád lesk... záři... musím se tomu usmívat... jestli přítomnost zraňuje nebo dává... jestli je čas jít nebo právě teď zůstat...

https://www.youtube.com/watch?v=5YXVMCHG-Nk

13.12.2016 02:18:13 | zelená vílareagovat

to je olej?... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života

:-)
asi si dám čaj z ropy... nu, co bych pro předky neudělala...
určitě jsem trochu ropná :-D , jinak bych na sobě tolik hnědých puntíků mát nemohla... :-)

13.12.2016 01:43:42 | zelená vílareagovat

uvnitř té věci... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

před asi dvěma lety jsem byla ve sklárně... taková veřejná, krásná hospůdka a tam před tebou dělali a ty jsi si mohl za poplatek něco vyrobit... no to jsem musela s Kateřinkou... a courala jsem pak kolem... se sklářem si připila dvanáckou a pak ho zahlédla...dokonalýho skleněnýho anděla... šmankote, ten byl stvořen pro mne... dívám se na něj, cítím z něj vše... od prvního dotyku...

https://www.youtube.com/watch?v=5YXVMCHG-Nk

13.12.2016 01:37:03 | zelená vílareagovat

mezi nami hybridi/y... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života

přesně v takovém vztahu jsem se svou dcerou... dokážu ve vteřině sublimovat, přesvědčovat asi hlavně sebe, že tady nejsem... pak vnímat a říkat si, jak dokonalé to dítě je, pak se zahrabat a dělat, že nejsem, neexistuju, ale ona mě vždy vyhrabe... a to mám taky za ušima :-)), ona víc...
někdy mě dloubne tak, že si říkám néééééééé... a někdy mě dloubne tak, že si říkám jooooooooooooooooo...

jak může mít tak skvělou dceru, tahle příšerná máma... tohle je ze mě??
a pak ji zahlídnu, jak je krásná, dokonalá, jak se směje, jak vtipkuje, jak zpívá, jak tančí... a jak sedí na koni...
jak se oblizuje se psíma holkama... jak naslouchá... jak vnímá... jak žije...
jak spí... jak sní... jak krásný oči má...
zázrak Káčko... :-)

13.12.2016 01:27:12 | zelená vílareagovat

v mihotavém oparu... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

občas zachytávám chvění, vědět vše... jít a dozvědět se... taky vždy mám brzdu... mámu a tátu...jenže mi stejně zvědavost láká... zrovna se dívám na fotku táty, vyhublého táty co mu ještě pořád oči září... a hodinky co mu jsou velký, oči se slzami mám a přiznávám si, ne, netřeba... ale, to ale tam je...
proud krve, proč jsem jaká jsem? je to tak dobře? nebo bych měla? mohla? mám taková být? nebo?

sem člověk
ze starobylé rasy
stojící na kamenné desce
cítím vůni lidí
které jsem potkal
já žil s nimi
a oni žijí ve mně

13.12.2016 01:14:01 | zelená vílareagovat

kodex mravní... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

každému co dáno jest... jen " vidět" ... :-)
před nějakou dobou jsem seděla a kecali jsme po školení s kolegou... nějak jsme přišli na aroganci... říká mi, ty jsi v tom někdy neskutečná... tož mě probral, já?? nebetyčně...
pamatuješ si na školení s tou jednou holkou, co byla děsně nad věcí a remcala a mluvila do všeho?? joooo pamatuju a v duchu se zastyděla... já už jen viděl jak rudneš a otevíráš pusu... tak jsem tě zastavil a neboj, viděl jak ti to není recht, ale mlčela jsi... v ten okamžik ano... a pak jsi trochu vychladlá řekla svý, tak, jak jsem tě ještě nikdy nezažil...no zčervenala jsem, děsně mi vytočila...nesnáším, když někomu dáš x hodin školení a on s tebou arogantně cvičí... zasmál se a podotknul, ale ty jsi tehdy zareagovala jako ona, nikdy jsem tě tak neviděl a věděl, že překročila tvojí mez ... uf...překročila můj kodex mravní a já vysublimovala... taky se to pak řešilo a já byla ukamenována :-)

inu poučení praví
nechte na pokoji skrýše plné sršní

... oboustranně... :-)

13.12.2016 01:05:49 | zelená vílareagovat

existens... Publikoval(a): enigman | Úvahy » Ze života

slavili jsme v nemocnici mikuláše, jeden den s jednou dámskou kapelou... jsou úžasný... vešla jsem do pokoje, přišel mikuláš, zaševelila jsem, naslouchejte... pan se na mě zamračil, utekla jsem :-) po zpěvu jsem zase přišla a popřála mu, plakal, chytil mi za ruku, je mi 80 let a děkuju, udělaly jste mi poprvé v životě bezprostřední radost... pohladila jsem ho po ruce a to jsme chtěly tady něco pro štěstí... co jsem dlužen? nic... tak ať vás ochraňuje a vy jeho, dejte mi ho ať vidím, dala jsem...přitáhl mě k sobě, děkuju...
...nejdřív byl naštvaný, ale pak...

ležela ve žhnoucím světle
rty lehce pootevřené
v záhadném úsměvu
její tělo se zdálo
neobyčejně lehké
jako by se vznášelo
v omamných parách
a zář z ní sálala
rozptýlená všude kolem
jako vzácná rosa
klidně připravená
vsáknout se zpět do těla

13.12.2016 00:53:32 | zelená vílareagovat