Nalezeno 334 záznamů. Zobrazuji 241-260.
Je mi milá ta představa, že snaha žít naše životy dobře by třeba mohla zpětně napříč časem aspoň trochu umenšit Jeho utrpení...
Ten den byl k nepřečkání. Při sobotním čtení se několikrát přistihla, jak plánuje cestu k Mistrovu hrobu. Stěží přes den držela svou mysl v Šabatu, jak Bůh stanovil. Konečně je tu noc. Brzy bude svítat... (Jan 20:1-16)
Marie konečně ulehla. Kdyby tam nebyla, neuvěřia by tomu. Bolest vystřídala podivná otupělost. Už neovládala svou mysl. Vzpomínky se vynořovaly samy. A odvíjely se zpět. Přes nedávnou minulost, dětství, hluboko do historie.
Zvuky kročejí na studené dlažbě se ozvěnou vrací od kamenných stěn. Světlo z vitráží osvětluje pašijové fresky na zdech. Dvě postavy kráčí k oltáři. Šeptem diskutují o Mistrově odkazu. Kdyby dnes zněly zvony, právě by odbily třetí popolední...
Podivný den. Na patře má stále hořkost bylinek od večeře. Realita se mu slila se snem. Probouzí se v zahradě, slyší hlasy a vidí světla pochodní. Chce Ho chránit, předstupuje před něj, tasí. A neví, že za pár hodin se k němu strachy nebude znát...
Vrací se od kněží a stále neví, jak je to možné. Ještě si pamatuje, jak se k nim připojil po Jeho kázání na hoře. Jedna část mysli Ho miluje a ctí nadevše. A druhá Ho zradí. Jako kdyby ji ovládlo zlo. Dokázal tomu vůbec předejít? A jak s tím žít...