Básně autora Filosof
Nalezeno 31 záznamů. Zobrazuji 21-31.
Poděkování. Za jeden večer. Jednu noc. Jednu sklenku vína. A tvou vůni, která mi zůstala na rukou. Za jeden nekonečný rozhovor, který mi dodal naději. Vím, jsi jako vítr. Nejdeš spoutat. A já už ani nechci. Jsi víc jako bratr než cokoliv jiného.
Věřím v slunce, i když ho nevidím. Věřím v lásku, i když ji necítím. Věřím v Boha, i když mlčí
Když vás něco zklame- padáte na dno. Když vás někdo zklame- sami v sobě umíráte.
Napsala jsem to, když z mé náruče odešla drahocená osoba. Vždycky říkal, ať se vrátím, kdykoliv budu něco potřebovat. Nakonec to byl on, kdo se nevrátil. A já ho tu potřebovala.
Měla to být prosba za odpuštění, něčeho, co jsem nikdy nechtěla udělat...ale taky jsem nikdy neměla odvahu to dotyčné osobě dát přečíst..až teď. Je to pro tebe.
Možná trošku depresivní, ale cítím to tak. Lidé si púřestávají uvědomovat vlastní originalitu a slepě se nechají unášet proudy. Nemyslí, neslyší, nevidí...vlastně už ani nežijí
Přestávám věřit...v to, že někde na světě existuje osoba, jejíž duše by byla podobna mé. A vím, že času zbývá už jen málo..."než moje hvězda pohasne navěky"
Jedna noc...jeden den..Co všechno člověk dokáže ztratit, přestože na svět přichází s prázdnou náručí?
Znáte to...sedíte na parapetu, pozorujete hvězdy a krása chvíle vám vytrhne z úst všechna slova. Protože ona krása by ztratila svůj šarm, kdybyste ji popsali slovy...ale já tohle pravidlo porušila
Vzpomínka na dokonalost, jež by přestala být dokonalostí, kdyby trvala příliš dlouze...proto krása vždy pomine
Když jsem seděla v trávě a přemýšlela nad svým životním osudem a sny, napadl mě jeden text, plynoucí z proseb duše...