Návštěvnost
Díla autora grázlík
Nalezeno 321 záznamů. Zobrazuji 121-140.
Za vodou stokrát delší než je řeka a kilometrů tisíce, já na Tě moje lásko čekám, v noci za svitu měsíce.
Jen jsem jednou chtěla jít spát dřív, ale venku vítr fučí a myšlenky trápí duši, melou se mi v hlavě. Tak si píšu pro zklidnění, za toho co se mnou není, píšu jeho slovy, až se znovu uvidíme, což však stěží předurčíme, možná mi to poví...
Patří Ti lásko srdce mé, mám ho u Tebe schovaný, než se zas vítr přežene a než se bouře unaví. Patří Ti lásko srdce mé, zůstalo navždy za mořem, třeba se ještě se ještě sejdeme a nebude to jenom sen.
Jaký si mám dát předsevzetí, jak se zas dívat dál, život jak peruť rychle letí, včera ses krásně smál. Jaký si mám dát předsevzetí, jaké si koupit na obranu meče, dnes jsme dospělí včera děti a nemá cenu brečet.
Zbylo pár hezkých okamžiků, vzpomínek plná hlava, srdce je smutné v světě hříchů a za Tebou chci padat. Kde jsi má lásko, proč bez Tebe jsem smutná, proč ukázal jsi mi tam v dáli, jak sladce láska chutná?
Koukám v telce na pohádky, né a né se probudit, žádné rány, žádné hádky, jen veselé osudy. Přeju jim to těm priceznám, králům, dvorním dámám, já Tě nemám, tak pro Tebe, báseň lásko skládám.
Smutek k mojí duši zase našel klíč, skrývám srdce před ním, i když je to kýč. Věřím v Tebe lásko, piju ze Tvých úst, byl jsi tu jen na skok, zbyl mi jenom půst.
Čas vánoční, purpura voní, nadešel dárků čas, jeden před druhým možná se skloní a zazní tichý hlas.
Já ptám se větru, měsíce i slunce, zkouším to i u deště a sněhu, jak pak se moje lásko máš, stěží teď více svedu. Vzpomínám na Tě každičký den, čekám kdy napíšeš aspoň dva řádky, v srdci mi zůstal ukryt náš sen, já chtěla bych Tě zpátky.
Sundej mi prosím z víček pel a chvíli ještě se na mě směj, ať mám na Tebe vzpomínku, sundej mi prosím z víček pel a více už mě nečekej, nebyl si mi dán do vínku.
Tluče, tluče, tluče, tluče, stále jenom pro Tebe, ukrývám ho ve své ruce a shovávám za sebe. Až zas jednou přijdeš k nám, celé Ti ho lásko dám.
Dolej mi držánek borůvkama, měla jsem ráda Tě a teď jsem sama, dolek mi džbánek medem zas, ať rány moje zhojí čas.
Pozdrž kohoutku kokrhání, ať dlouho trvá naše spaní a sen nezmizí s ránem. Pozdrž kohoutku kokrhání, ať nezmizí sny se svítáním a splní se nám. Amen.
Dej do džbánku mi trochu medu a kostku cukru raděj též, pak řeknu Ti jak nejlíp svedu, že moje sladká láska seš.
Slož ze vzpomínek skládanku a nebo o nás vylušti hádanku a na otázku proč najdi řešení, který to, že jsi pryč v blízkost promění.
Dal si mi vzpomínku na celý život a na oplátku dostal si mou a teď jsou schované uvnitř našich srdcí a přicházejí s ránem i tmou.
Lásko tolik vzdálená, v srdci skrytá, schoulená, po měsíci po vánku, posílám Ti říkanku, aby se Ti krásně spalo, v dálce na mně vzpomínalo, na všechny naše chvilky krásné, s nimiž srdce není prázdné.
Láska vzdálená, hudba bez jména, srdce pláč a Ty v dálce kilometrů tisíc, na nic se nezeptáš.
Chtěla jsem Ti dneska jenom říct..
Někdy se to všechno pěkně smíchá, oči smutkem slzí a v srdíčku píchá, někdy zase bývá lépe na duši, stěží dokážeme tomu poručit. Avšak někdy rád vzpomeneš si sám, co Ti život s druhým, daroval a vzal.
Proč mi to děláš, nedáš srdci klidu, bez dotyků, pohledů, pak lásko moje hynu. Přísliš sladce chutná ovoce zakázané a vede krůčků pár na pole minované.