Díla autora Patěnka
Nalezeno 94 záznamů. Zobrazuji 1-20.
(Fejetony, sloupky » Ze života)
"...Potom foukala bubliny... "Kolik je v té duze světů?" ptala se sama sebe... voní po ostružinách... Je blázen...? Dneska jsem poprvé v životě vzlétla..." :) O schizofrenické dívce z jiného světa.
protentokrát raději bez anotace
mé drahé, královně hipís - Duhové Kometě, která mi prosvítila včerejší krásnej večer. (A už se netrap, aspoň né kvůli chlapům) :))
pořád jen zklamávám a ubližuju a přitom se tak strašně snažím o opak! Proč? Proč nemůžu dokázat splnit jejich představy. Jsem tím, čeho jsem se vždycky bála
jedna z těch lyričtějších
nemá smysl se těšit, důvěřovat. Kdy to pochopím? Kdy vyrostu z té dětinské naivity a konečně pochopím, že city patří do kouta?
rozněžněná doteky jeho tónů :)
Pár veršů, které k jeho očím nikdy nedojdou, ač byly psány právě jim.
věnováno mojí slepotě a zemřelým nadějím. A jeho neustálému mlčení.
v duši po rozloučení... Půl mě chybí.
lidé dobří, lidé horší, nikdy nezapíjejte smutek způsobený láskou...
...o lásce k babičce, o tom, jak je v mém životě důležitá, a o dětství a světě s ní...
trošku experimentální... psychologický automatismus na plné obrátky. Takže je to takový přímý výpis z duše
jakýsi neuchopitelný, lyrický, (snad i fiktivní) pocit, co mi právě přelétl přes nos
Režim vraždil a ničil. I když se jedná o nedávnou minulost, tato pravda upadá v zapomnění. Pokusila jsem se vyjádřit to, co nám mladým lidem dnes ve škole neřeknou.
jedna delší, věnována Vítovi. Je to takový obraz postupného poznávání mého vlastního srdce, dalo by se říct.
Možná... (nám čas už vzal lesk)
Na tohle jsem ještě nebyla připravená... Na tohle prostě ještě nejsem dost dospělá. (Proto ty nejčernější myšlenky.) Formou jakéhosi dialogu nikoho s nikým.
-hluboký spánek jeho ohleduplnosti