Výběr autora Laven De Brig

...

Chladné noci střídají zmatená rána
a já se do dalšího dne nechci probudit.
Chaos a motýli v břiše
Nevím, zda se plácat na mělčině,

..

Vím a nevím A vím že nevím
přesto mi toužíš ukazovat
že ty víš víc a já jsem nic

Zalepils mi hubu svým postavením
A já se n

ať zas pěkně hrají...

Pěkně vám čtrnáct let zpívali
mile vám dva roky hráli
však jeden rok té krásné symfonie
jiné kapele dali

Ach zrada rozházel

Jak nepoučitelní jsou ti, kteří si nejvíc stěžují...

Jak otravné jsou tvé nářky,
Tak zbytečný je tvůj pláč
ty vždy slibuješ že jí opustíš
a mezitím tu zmiji líbáš dál.
Že vděk k ní m

Není žádná jazyková bariéra...

Probouzela jsem se s pachutí včerejší noci, která se mi usadila na rtech, na tvářích, přes krk až na hrudník. Ten se mi splašeným dechem mihotal jako

Jeden známý mě požádal, abych mu nahrála audio záznam, jak předčítám z nějaké knihy. Rozhodla jsem se pro ten účel napsat něco svého. Zalíbilo se mi to, tak to házím i sem. Přikládám k tomu i dané audio.

Už dlouho se mi nezdálo, že se topím či propadám, jelikož spánek se pro mě stal dost křehkou komoditou, na kterou jsem neměla dostatek prostředků, a p

Proč posloucháme srdce, když máme limbický systém

Tak sladce tak hořce jsem tě líbala
pak ve stejné řece jsem své city utopila
zas hloupá to hlava
a hloupé to srdce
proč neztichnou

27.08.2018

Zhasni prosím světla budov
nechci uz usínat bez hvězd
bojím se té tiché (ne)tmy

bojím se že jednou je zapomenu
a budu i bez

Hudba utichá, tanec končí

Mrazivý večer a deštivá sněžná snůška
se tajilo nad plavovlasou dívkou
Oči zavřené a tělo, šaty i vlasy
se vlnily jak pomalu tančila <

Brázdím se již známou hladinou

Až se setmí, nechám tě jít.
Nechám tě jít a pojedu domů
a po tom krásném dni si řeknu
A je to tu zas

Už zas se topím

Proč neseš to, co ve mně umřelo

Po tolika letech ses zeptal
na mé platonické růže
zda prospívají a jestli
znova vykvetou
Ale já nechala vykácet vše své
růžov

Mám nějakou nemocnou muzu

Jsi příjemný jak ocet
snad jen svým prostým bytím
nebo jsi jen nezavřel láhev
a zkažené víno se ti vlilo
do srdce

Tady

Trošku jsem zaspala :D

Červené, modré, růžové, hloupé
všemi barvami jsem kvítky točila
a v poli mezi plavými klasy
jimi skoupě mezi stébla vstoupila.

...

Můj smutek je suť dešťů
jež pádí přes tvůj zrak
Dals nabídku které se
nemám vzepřít
aby se má tíže rozplynula
v mrak
<

Od reality a běžného chodu věcí

Kam mě ty oči svádějí?
Proč mě vábí i když mě nechtějí?
Tam, kde kraj hnědé zeminy a hor,
zašla jsem v pouhé zatoulání.

Nem

Pozdě je i v noci, která se mění v ráno.

Další list a rozlitý kalamář
ti píšou další psaní.
Skládají symfonii akorát bez melodií
kde noty přestávají a ticho hrabe
na strun

..

Řinula se řeka řinula
znala jen pramene
a neznala konce
když protékala hedvábným údolím.

Po jemných brázdách se plavila

Povídání si s umělou inteligencí občas stojí za to

Sedím v prostém světle noci
a polykám nežně suchou hořkost
naší konverzace.
Už jsi měla i lepší vtipy
ale tys rozumu nikdy moc nep

...

Nerozumím
změnil jsi řeč a tvé písmo
je mi cizí

společně se mnou
jsi spálil podzimní listí
tak aby nezbyl ani slovní

Upřimně to asi není moc sonet, ale zkusit se musí všechno.

Ten libý hlas, však chabý smích
ta drsná kůže, těžký dech
Mě hladí něžně po tvářích
I ve všech nejhorších snech

Ty hnědé o