Výběr autora Umouněnka

I.

přišla na svět potichu
paní stiskla matce břicho
čekala za sklem - nedotkla se dechu
řekli - skloňte se k vodě
soust

po jednom nebo druhým čaji
jdu v představách s motykou rázným krokem proti zdi
vidím tvoji fialovou vestu a půlměsíc pramínků
stříbra

kdyby se vešlo na kámen
všechno co chci říct
sejmu únavu a vytesám pár vět třeba že kdysi
mohla jsem udělat cokoli
- už nemohu a

už jsem se rozhodla

odlétám do pouště srkat černý čaj
a spát
tak daleko jsem schopna
vléct své nadoblačně pomaten

hladový člověk
naslouchá bluesovému rytmu vlaku
věř
les není temný
jen část světla prostě ignoruje

v tenhl

Věnováno babičce Anně

celé dětství s ní
vejde se na víko
hrací skříňky

už dvacet dva let
nikdo nemává mi šátkem

ještě a

Zavírám dveře
a na klice ještě vlaje všechno co by se jinde
nemělo stát Píšu si
a ty se dívej - pokud můžeš
(ta modrá tam pro n

v krvi rez
a sláma v krocích
je bláto klínem
dívčích vin chci jen zažít
vzpěru v bocích
jíž pro křik ďasů
nezlomím v d

Prosinec 2010

jen u něj jsem zažila
co je to polykat těžkopádný slzy když v sobě svírám muže
když žízeň zmizí
ale chuť zůstane pořád po jeho psaných

to nebe chutnáš příliš dlouho
větve ho spíše rozryly
a v ústech modrou
nerozeznáš od bílé

jen mrak který vypadal

staneš-li se jablkem
básníku můj
vyhořelý
bez třasu a váhání

tě ochutnám
i sním

stečeš mi p