Výběr autora JC senior

***

příliš prázdno v dešti venku
u vrat víry bez rezavých klik
kam smutek projde jen a zvyk
anděl zapřel integritu
někdo práz

Budoucnost? Jak z nati dým
vzpomínka jiskru křísne z mládí
a slovo Láska? Hledám rým,
možná marně a to mi vadí
když šerosv

Po odmlce...

Snad znám ten most a znám i jeho brány
vždyť dlouho smýkán jsem již času lavinou
i místa znám, kde osudy jsou psány
v roletách, c

Klid a kouzlo Vánoc i v této neveselé době Vám všem na Literu přeje Jiří

K půlnoci jen chvíle zbývá
buď požehnán kdo dosud bděl,
ozvěny trub z chalup zdiva
Pastýři nebo archanděl ...?

Ko

Zežloutlý list, co dosud neopad
v parku na osamělém keři,
té představě se musím usmívat
jak jeví se mi právě za příšeří
Te

Tak jitřní podzim vchází do života
s posledním listem dřímajících stromů,
v osnově větví skočná chybí nota
zazděna sutí nedožitýc

Nepospíchej, ty smutných barev mistře,
je dosud příliš neradosti kolem
a křivka strachu grafem stoupá příkře
co hrdličky let v ún

Ze sbírky duchovní poezie.

Vzdor neklidům lidského moře touhy
na vlnách citu vznášej se a pluj,
je času běh až nekonečně dlouhý
a marně zdá se volat "větře

Ze sbírky duchovní poezie

Odpověz,
ty znalče Písma a zatoulaných not
kdy život v pouhá rozpadne se slova
světlo dnů v temný přetaví se bod
až mocný

tak často chybí v horoskopu
něco, co marně hledá dno
a zrnka přesýpacích hodin
sypou se, sypou naprázdno

a co je č

K jednomu smutnému výročí.

Tu paní dávno znám
jak sen přichází za mnou
ji Černá kdysi odvedla
neznámou mi branou

a často s vlídným úsměvem

v záhonu si písní stelu
nejspíš je to právě tím
že peruť přiložíš mi k čelu
když usínám do květin
s akordy andělských pění

Olše první vzdala listy
zas podzim zívnul ve stínu
Rybáři břeh opustili

samec vydry, potměšilý,
plouživý krok, bez

Prý zrozena je za komety
ve znamení škorpiona,
zraje s vínem, krásní léty,
bujné kštici chybí spona

Vlna pasu, kas

Je kdesi smích a raší nová tráva
pahýly stromů s cáry lidských těl,
lahve bez džinů, bez elixíru
tu zlou kdy ještě horší stíhá

Rozkvetlo jaro do šeříku
a bez stínu host, nečekaně,
se zástupem svých obětí
ze hříšného dostavníku
smrtící rozhodil zbran

... v klasické formě "villonské" balady.

Ať vládne mráz či kvete bez
ti souzení i oblíbení
má každý svého věku mez
zbytečná je sláva, jmění,
pozdní víry probuzení

V neklasické formě.

pro příběh půjček
nevratných a ztrát
požatá louka
kde voní inkarnát
a řeka dálky
s nejistými břehy
uprostřed

Do sbírky duchovní poezie.

Další den rozkymácených světel
kdy strach ztemnil průhled tunely
zvon sotva šeptá, je ochraptělý,
smrtihlav že dosud neodletěl

Neděle Velikonoční

Kde kámen byl, teď otvor do skály
rouška jen a nepřítomné tělo
a němý úžas ženy z Magdaly
vzpomínka, jak nebe burácelo
a s