Výběr autora Herjann Skald Vargstjern

Lehce smíšené rýmování o lásce, touze a chtíči.

Touha má je rohatá Chtíč můj – morda žravá Když anděl krásný, celý ze zlata Nymfa hebká, nahatá Se jako Afrodita sune tam Kde paže mé a hlava.  

Věnováno mamince, která zemřela před čtyřmi měsíci...

Mami, Dnešní noc vykroužil snad sám Van Gogh, Má barvu pomněnek zatlučenou štětcem do berlínský modři Měsíc visí na nebi jako bochník odleželý goud

Inspirováno mou nejmladší dcerou.

Nedávno Jsme tu mokli A kolem nás hořely stromy Vadnoucí k smrti Oranžově, nachově a citrónovou žlutí Zničehonic jsi začala mávat řece Tou drobn

Mým milovaným dcerám..

Nemůžu si rozpomenout Jakou barvu míval svět - Zda zlátnul ohněm slunečnic Či citrínovým jasem babích let? Zda oranžově pableskoval Jako jantar n

Inspirováno mou starší dcerou.

Do provlhlých popelavých stínů Do inkoustu tmoucího povětří Vypouštíme slova, jako by nevážila víc než hrst bublin A na zlomu světa bez barev A le

Věnováno mé starší dceři.

Možná jsi divná Že miluješ vlaštovky Že svým malým prstem rýsuješ Tajný znaky do popelavýho světla Do hasnoucích mlhovin Do nahatých mraků Vyprá

Krátká próza pro mou rodinu a o mé rodině. Asi úplně ne humorná, ale jiná kategorie mi úplně nepřišla vhodná.

Až se v květnu narodíš, budu mít na hrbu 42 křížků. Zatím co slon indickej je v tomhle věku na sklonku života, já jsem podle vědců právě vstoupil do s

V neděli se nedělá, v neděli se malují slova...

Seděl jsem
Mezi hořčicovými tóny
Říjnových trav
Hebké, jantarové šňůry světla
Kanuly do mých vrásek na čele
A já se díval na

Říjen je prostě říjen.

Zobákem chladným, když říjen do září
vyklove med a okr, nachem prozáří
navlhlé haluze; ten svět, co zmizí záhy. S tiárou ze zlata, tak pyšn

Báseň o mém oblíbeném ročním období

Monochromní
Když svléká kůži září
kořenitě po herbáři
naplní ti chřípí. Trnky, duby, lípy
plevel, bujné mlází
odhodí stud

To člověk takhle jde a zjistí, že je všechno úplně jinak, než si myslel...

Dnes jsem se cítil jako Archimédes v kádi Zvednuv oči k důvěrně známé zeleni ševelících korun jsem s hlasitým "aha" zjistil že a

Báseň, která je v podstatě o nás, mužích

Je vážně pozoruhodné
jak rychle se brebentící mudrc
promění v tančícího páva
- či rypouše sloního
hrdelně dunícího přes syčící vln

Vznikla jen tak, včera ve vaně...

Každý ráno je tu naděje
že zpod slepých stínů
z mokrýho, lepkavýho vzduchu
jako filigrán
zazáří a zlatem se vyšrafuje ospalej svět