Komentáře odeslané

vždy a všude šťasten Publikoval(a): Frr | Aforismus, citát, říkanka » Humor

my ti to věříme :-)

23.02.2017 20:12:39 | zelená vílareagovat

ZLOČIN A TREST Publikoval(a): Amonasr | Básně » Ostatní

jojo,ty naše strachy... možná žít v tomto strachu je ten trest... protože žít v tom, není snadné... musíme odpouštět sami sobě, smířit se a usmířit se... :-)

23.02.2017 20:11:33 | zelená vílareagovat

klíč___ Publikoval(a): Philogyny1 | Miniatura, hříčka » Ostatní

tenhle svět mi taky trochu děsí... mně se tohle vyhnulo, ale znám i fůru dospělých, co jsou on line neustále...

23.02.2017 12:16:43 | zelená vílareagovat

ZA MÁLO PENĚZ, MÁLO MUZIKY Publikoval(a): Iva Husárková | Básně » Ze života

jéééje, tak to je čirá telepatie :-)
vše je jak má být, jen nějak nestíhám modrat, ale tak když člověk chce, tak jde vše, tak i já chci ... tak budu modrat častěji :-)

23.02.2017 13:13:16 | zelená vílareagovat

Na duši mé... Publikoval(a): JSJ | Básně » Smutné

bez těch šrámů a jizev by to nebylo ono ... :-)

23.02.2017 13:09:42 | zelená vílareagovat

ZA MÁLO PENĚZ, MÁLO MUZIKY Publikoval(a): Iva Husárková | Básně » Ze života

Tak pořád něco je lepší než nic :-)

23.02.2017 13:05:34 | zelená vílareagovat

v lenošivém odpoledni... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

svět
s malým kouskem země
kde se narodíte
naučíte se mluvit
poprvé s někým tančíte
zamilujete se
vidíte umřít někoho
koho jste měli rádi

tenhle svět...
nevím jak to děláš, popíšeš vše, pojmenuješ to a zrcadlíš...
hebce... neskutečně hebce pro mě...

ani nevím jestli jsem ti někdy poděkovala a tak teď, děkuju...

11.02.2017 01:29:44 | zelená vílareagovat

v lenošivém odpoledni... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

jen ještě něco, v tomhle domě odcházel táta... scházel po schodech a loučil se, věděl... je to tady jiné, ale tohle uvidím už navždy... a díky za to...
nedávno mi partner řekl, že až jednou tu nebude moje mamka, půjdeme do nového, že by tam šel už nyní, ale...
zachvěla jsem se...
kam?
nový dům...
hmmm...
rozhodil mě... až jednou Evi.. a beze všeho, jen kufry...
vykulila jsem oči...
nový dům, malý s terasou ze všech místností, bazén uprostřed, vždyť to si přeješ... jo přeju, ale...

11.02.2017 01:26:39 | zelená vílareagovat

v lenošivém odpoledni... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

myslím, že tenhle svět znám... je v tomhle domě...
poprvé jsem se tady milovala, poprvé milovala, v těchto zdech je vše... vůně i slova táty, dohady, chuť svačiny na výlet, konfrontace s mamkou, usmiřování...

dávají zde deset minut na komentáře, tak to fakt nedávám... asi mi naznačují stručněji, stručněji... :-)

11.02.2017 01:19:57 | zelená vílareagovat

hleděla očima jako podšálky Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

poznala jsem dva lidi... on František, ona Lenka...
on je hudebník, ona účetní...
a oba dohromady tvoří pár a oni dohromady mi chodí hrát a bláznit s nemocnými...
usmívám se a asi i mi trochu slzí oči, protože oni jsou člověčí, lidští, originální a geniální...
jsem jejich třetí společník a my co dokážeme...
cokoli...
Franta vezme kytaru, Léňa podrží noty a zpívají a Franta dodá a ty, ty Evi zatanči.. a já v si podržím šaty a tančím... a pacienti mají pocit, že svět se zbláznil...
točím se, lámu rukama, zpívám tak, aby mě nebylo slyšet a Jip tančí... a je fuk, že jsou slabí na srdce... :-)))) a ono hrají tak, že se mi chvěje srdce..

zaklesli jsme se do sebe
tiskl jsem ji v náručí
tvaroval jako sochu
propleteni
jsme hmatali náš tvar
hledali odpovídající formu
odlévali se pro věčnost
takhle jsem ještě ženu nevnímal
vycházela mi vstříc
panenky měla rozšířené
nečekaně nasvícené
a v nich se míhaly obrazy
snové a nevyzpytatelné

... tohle je tak hebké až se chvěju... hledat formu, odlévat se pro věčnost... dívat se, cítit... chtěla bych na okamžik cítit to, co ty... umět to prožít a popsat... jsi jedinečnej a díky, díky že u toho můžu být...

11.02.2017 01:07:43 | zelená vílareagovat

když mrazík čmárne do tváře... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

buďme rádi za takové lidi...
sním ráda sním a pak jdu to splnit... nejen sobě, ale jim, nejen jim, ale i sobě...
andělé dívejte se, pozorujte a buďte... :-)

https://www.youtube.com/watch?v=M2SbH6tFLOs . je dokonalej tenhle pán :-)))

11.02.2017 00:57:40 | zelená vílareagovat

všechno co sdělovala... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

chtěla bych zajít s touhle dámou na kafe... zvu ji, řekni jí to :-) blanšírované oči.. vau...
přátelé... přátelství... to je nit...tenká...

11.02.2017 00:27:26 | zelená vílareagovat

k lepším zítřkům... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života

jsi neskutečnej... !!!

11.02.2017 00:17:02 | zelená vílareagovat

zvlněné.. Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

to všechno je touha po životě... :-)
šmarjá meloun, cokoli za sladkej, červenej meloun... co jsi od něj všude opatlanej, sladkej a usmívající se... jéééééééé

11.02.2017 00:11:14 | zelená vílareagovat

v lichoběžníkové studovně... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

před asi dvěma lety onemocněla švagrová... tím, čeho se bojíme... asi právě válkou... přemýšlela jsem proč, věřím totiž tomu, že nemoci jsou z hodně procent psychického původu...všichni jsme dělali to, abychom jí pomáhali...
jednoho dne, když už bylo tak po tom nejhorším jsme seděli v kuchyni, popíjeli víno a povídali si...dostali jsme se na téma dětství, vztah k rodičům...naslouchala jsem... švagrové, švagrovi, partnerovi... ona měla zvláštní pohled, co jsem zaznamenala a i rozhozenost jsem cítila, jen jsem plně nevěděla proč... až když mi povídá... teplo jsi do naší rodiny přinesla až ty...překvapila mě, já? ano... až ty jsi mi dala pusu k čemukoli, ty jsi přijela jen tak, ty jsi skákala radostí z něčeho, ty jsi mi objala... jak to myslíš? moji rodiče měli vždy jen syna, holky nejsou podstatný, jsou nic...já bydlela u babičky a dědy, mě si občas jen brali, stavěli dům, až když se narodil bratr, bylo vše jinak... ale on byl vždy ten první a nejlepší... a rozplakala se... objala jsem jí... švagr mi vynadal, proč jsem ji rozplakala... bratr- partner koukal tázavě a já ji utěšovala... a došlo mi, proč onemocněla... celý život se trápila, celý život byla v sobě ta druhá a hlavně méněcenná... válka... a i když má skvělého muže, dceru a dvě krásný vnoučata, tohle ji bolí, tohle má v sobě... objala jsem ji a sdělila všem, nechtě ji vyplakat a prosím bez komentářů...

většina si představuje mír
jako ukončení nepřátelství
takzvané příměří
ovšem také to může být mezivládí
ticho před bouří
což je jen dočasná úleva
tudíž jeho podstata je negativní
tady ale nejde o úlevy
mír v srdci má být naopak pozitivní
nevyžaduje žádné podmínky
nežádá ochranu
prostě se uzdravíte
dřív než se začnete léčit

kult medicíny se totiž chová podobně jako válka
je to úlitba jež má zakrýt smrt a pohromy
když někoho porazíte nenastolíte mír
tak jako vyléčení z nějaké nemoci
nepřinese uzdravení

velcí léčitelé vždy tvrdili
že nejlepším léčitelem je příroda
to je pravda ale jen částečně
příroda sama nezmůže nic
může uzdravovat jen tehdy
uvědomí-li si člověk své místo
které není jen v přírodě ale i mezi lidmi

povídaly jsme si dlouho, pořád jí to bolí a tuhle bolest nepřebije nic, ani štěstí, je to tam...
snad se jednou smíří sama se sebou ...

abyste mohla mít radost ze života
potřebujete mír dynamický
nemoci lidí jsou vazby návyky ideologie
ideály zásady majetek fóbie
bohové kulty či cokoli jiného
k čemukoliv přilnete
byť je to naděje či víra
obojí se může proměnit v nemoc
která vás dostane

svobodná se stanete
když si uvědomíte
že veškeré úsilí něco ovládnout je marné
i snaha ovládnout sám sebe

11.02.2017 00:05:43 | zelená vílareagovat