Návštěvnost
Próza » Vše
Nalezeno 54131 záznamů. Zobrazuji 32541-32560.
rozhodla jsem se to zkratit a definitivně to cele překopat.A tak se nezlobte když to ukončím.Ty další části byli krušnější a boleli. O PĚT LET POZDĚJI...
Počet tipů u minulého dílu mě moc nepřesvědčil, že bych měla pokračovat - už to nečtete jako dřív, ale hádám, že je to kvůli dlouhé pauze... Byla bych ráda, kdybyste mi dali komentářem nebo tipem najevo, jestli má ještě cenu psát dál :)
M.i.š.k.a., 28.11.2008 Tipy 10 | Čteno 358x | Komentáře 2
Každá prasklina v té špinavé zdi jí připomínala pukliny v jejím srdci... ((za komentáře a vaše názory budu moc vděčná! chtěla bych vědět,co dělám špatně..atd)) :)
Zemřít ... těžká volba, ale ona neměla, co ztratit. Je to stará povídka a myslím, že je to něco jiného, než obvykle.
(Povídky » Akční, detektivní, dobrodružné, válečné)
Neplodné peklo snů: Část první
Napsáno: 30.10.2007 - 6.12.2007 Popel vše srovná. Nerovni se rodíme, rovni umíráme. Lucius Annaeus Seneca Vloženo po konvertuře díla...na zbylé dvě části se můžete těšit v následujících dnech...
Proč se nesmát lidem a jejich chování, ale porozumět mu!
Zamyšlení nad položenou otázkou
Těžce vypocený další díl.
trochu nezvyklý dopis pro moji kamarádku....
anima alba, 09.08.2008 Tipy 0 | Čteno 358x | Komentáře 0
Marině dělá starosti fakt, že ona bude stárnout, kdežto Erik ne...Hezké počtení, komentáře poteší...Jen tak mimochodem...kterou postavu máte nejradši? =)
ona byla v koncích, ale nikdo jí nepomohl...
I tady v Itálii se mi podařilo dostat se na internet a tak vám sem mohu dát novou kapitolu...
Povídka, do který jsem vložila maximum svých emocí, dá se říct, že je skoro celá o mně...
Úvod Příběh, který Vám chci říct, se odehrává patnáctileté dívce, která je trošku jiná než ostatní. Věří na osud a také je přesvědčená o tom, že sny nejsou jen pouhý výplod fantazie. S rodiči se přestěhovala do města, kam už předtím chodila často, ale i
Po dlouhé době pokračování
Na železniční průmyslovce se ve druhé polovině padesátých let krásně úpělo! Povídka do celostátního časopisu Železničář.
Příběh, který se skutečně děje, o lidech, kteří skutečně existují. Je to smutné, o to je to reálnější. A vlastně je to i ironické, o to je to ještě více reálné. Jsem moc rád, že v mém okolí jsou lidé, o kterých mohu psát.
Omlouvám se, že jsem předešlý díl označila číslem 10 místo 11. Snad jsem vás moc nezmátla =) Užijte si počtení, uvítám každý komentář