Básně autora Rozárenka
Nalezeno 100 záznamů. Zobrazuji 41-60.
Markétě
francouzsko-české stýskání po nepoznaném:)
...snad potřebuju jen šumění dálek...
zešílím z těch fantasmagorií co mám v hlavě, nemluvte už na mě po nocích
Jednou třeba už nebudem chtít mít se rádi
Co vlastně skončí, když všechno jsme cestou dávno poztráceli..
Chtěla bych někdy odejít, prostě otočit to všechno zády ode mě a nevidět si do tváře a nevidět nic a umřít sama v sobě a pak by se možná svět začal hýbat
bolavé konce bohémských radostí... podle povídky
a bez všeho ostatního.
patrně neodejdu, ale kdybych náhodou někdy chtěla, bude to momentální rozhodnutí a rozloučit se nestihnu, tak to ztropím teď ať to máme z krku...vysoce aliterární
goodbye blue sky...
na večer...díky Ti Zuzanko:)
Tulačkou napříč láskou ve verších
A takhle to se mnou vždycky dopadá...bylo to psáno člověku, kterej ani nevím jak, zmizel z mýho života. Přišel a odešel a zbyla jen vzpomínka
je vyprodáno a nový se nedělaj... zešílím z tý letargie...umírající rytíř a princezna co mu zachránila život, já miluju tu naději pane Bachu
Báseňka o dvou částech který spolu souvisej , i když to tak nevypadá:)
Když se někdy podíváme zpátky, zjistíme že ne všechno bylo tak jak jsme si mysleli...
...a měl asi recht...věnováno té, která ví, ale nachápe (a když bude mít trochu štěstí tak ani nikdy nepochopí)
Je to jak slova co nejsou pravda
jak slunce co má bejt rudý když zapadá, ale ono přesto svítí a nutí vás neplakat
na konci sil a na začátku jiných krás
psaný v moc velký bolesti, nemá to žádnou formu, jen slaný moře mýho křehkýho citu