Nalezeno 152 záznamů. Zobrazuji 101-120.
pod ramenem z mědi drát
Na procházce bývá krásně, jediné místo, kde se píší básně
S poctivostí prý nejdál dojdeš, Já si myslím, že dřív spíše pojdeš
Půjdem snad po našem známem molu, co nejdál budem kráčet spolu
Chci být chvíli bez uší, ať okolí mě neruší
Co nehoří, to nevzplane a čas své dluhy dostane
Uzavřel jsem s žitím sázku, hrálo se o vše, o čistou lásku,
Vždyť v nečekanou chvíli, růži s trnem se mnou sdílí, otevřenou náruč chystá, Ty, anděl jménem optimista.
Mám u okna květinu, mám u okna květ
Možná budu další rybou v moři slz, možná budu kámen na pobřeží, po němž smrt s životem svůj další závod běží.
Jen neraďte mi chytří, Vy na světě všehomistři
Po vzoru bílých labutí, chci mít křídla věčných perutí
Dřív jsme rybník milovali, držel jistě, napořád, to tolikrát jsme bojovali...
...vždyť to se v básni netají...
Na Nový rok převléknu, co k tobě mi sluší
já změním se ve strom z pouhého keře
Pocítil jsem její chlad..
S rucema nad hlavou svět tě popraví
Když prší...