Nalezeno 160 záznamů. Zobrazuji 41-60.
"Spouštět dvacetiletou kamarádku v rakvi do hrobu je chvíle, která se vám zaryje do srdečních stěn, dusíte se, vztekem a smutkem současně. Vždy když zemře mladý člověk, je to velká tragédie. Když nás opustí anděl, jakým jsi byla ty, je to čistá beznaděj."
Na smyslných vršcích zahraji Ti Rachmaninova, prs(t)oklad vytříbených pohybů. Na dvorcích utkají se palce s ukazováčky... ach, ta vášeň!
Pár myšlenek k televiznímu filmu Lovec vodního ticha. Co mě zaujalo na tomto zatracovaném snímku ? Hudba, kamera, myšlenka a hlavně atmosféra, to nekonečné zlo a naivita. Báseň zůstává nedokončena, tak jako film a dnešní rozhovor se svědomím autora.
V životě se ocitneme často na křižovatce, mnohdy nevíme kudy kam. Ale když je v tom láska, tak ať se vydáte kterýmkoli směrem, dojdete na stejné místo. Zamilovaní totiž jezdí po kruhovém objezdu. :-)
* pro mou Lássku z Literu (jejda, to zní zajímavě) to zas bude doma vysvětlování...
Básnička bez něhy, s infantilním nádechem a bez stálého rytmu. Přesto je tady, zbývá jen otázka... Proč ?
Krátké verše, pro krátký vztah a dlouhou lásku.
Všichni nosíme masky, někdo méně, někdo více. Hrajeme role, které nám předepsal osud, ale jen na nás záleží, jak si upravíme scénář.
Stárnu, stárneš, stárneme... s úsměvem na rtech.
Vydrž ! Nenechám Tě odejít...
Janům, Ryszardovi, Vasylovi a všem dalším...
Jazz, drogy, sex. Tak trochu šedesátá léta, tak trochu přítomnost. Hledání dokonalé nicoty...
Marnivá, stejná, egocentrická... taková je poslední dobou moje tvorba. Rád bych, aby Vás nudila, aby byla pro mne pranýřem reality. Mládí, zrádná doba :o)
Vráceno v čase... ztraceno v obrazech.
/mé sny a touhy, že necháš se unést/ *amores peros*
Nenechám Tě odejít samotnou, půjdu za Tebou, jak jsem slíbil. Budu Tvým stínem v poledne. Navždy. Stačí jen pohled a němý výkřik. Do mramoru vytesat si přeji.
--------------------------------------------------
Jediná, navždy. Odpouštět vraždy. Miluji Tě.
Tato říkanka se mi líbí, třeba se zalíbí i vám...