Ostatní poezie autora Aotaki
Nalezeno 17 záznamů. Zobrazuji 1-17.
Kdybych si tak vzpomněl... na jméno mé
Bloudím – beze jména, bez duše – sice bylo jednou vysloveno, ale svět je příliš tichý na to, aby ho zopakoval. Neboť, když popřeš smrt, neutečeš… sestoupíš do ticha, kde myšlenky krvácí a jména jsou jen stíny slov, která kdysi mohla existovat.
„Kdo víno má a nepije, kdo hrozny má a nejí je, kdo ženu má a nelíbá, kdo zábavě se vyhýbá, na toho vemte bič a hůl, to není člověk, to je vůl.“ - Jan Werich
Zahrada, kde se lže ve spaní.
Putuji mezi zdmi, co nevedou nikam, v zemi, kde nevěstinec je chrámem a modlitba jen žebrota v převleku hodnostáře.
o začátku i konci
(o dechu a výdechu)
(o vášni a spáleništi)
(o slovech a jejich nepřítomnosti)
(o tělestnosti a pomíjivosti)
(o pohybu vpřed a návratech)
(o vědění a nevědění)
(o velikosti a malosti)
(o síle a slabosti)
že se Bohatýrem stal?
