Romány autora Jeninas
Nalezeno 57 záznamů. Zobrazuji 21-40.
Trocha sentimentality neuškodí...
LO III: 51. kapitola Věštba stará jako svět
Umírá mi fantazie... I když prší...
LO III: 41. kapitola Podívej, tatinku!
„Už tam neumím žít. Nedokážu se TAM od tebe vracet. Ty stěny mě dusí. Cítí moji zradu a chtějí mě zadusit.“ „Kdybys mě nepoznal, neztratil bys domov,“ vysvětlila jsem. Neztratil by mnohem víc, ale taky by nikdy nezískal na lidskosti.
Tak a teď mi řekněte, co je víc? Láska nebo přátelství? Uvidíme...
Zase kousek do skládanky... A já si jdu číst Brisingr :-D
LO IV: 58. kapitola Dobře slyším
Jedno malé řešení jedné malé záhady, kterou jsem jen naťukla a zatím nebyla příliš důležitá...
LO II: 36. kapitola Jak jsem hledala zradu na špatné straně
Věnuji Monice. Taky hledá problémy, kde nejsou.
Tak se do toho konečně pustíme, to čekání mě už taky nebaví :-P
Krátká kapitolka. V těchto věcech se nevyžívám. ... když vám ukáží malé řvoucí mrně. V tu chvíli jste opravdu šťastní, že křičí, protože máte jistotu, že dýchá. A srdce vám zaplní taková oddanost, že už se nikdy nezbavíte strachu ...
LO II: 31. kapitola Moje pravda
Původně povídka, která se rozrostala, a tak jsem ji přesunula do románů ;-) Doufám, že se bude líbit. Jen upozorňuji, že používám převážně kratší úseky...
Tak jo, z luku jsem nikdy nestřílela, i když bych to ráda zkusila, takže tahle kapitolka je trochu ošizená...
LO II: 37. kapitola Můžeš mít strach
Můžete mít strach, ale nemusíte si ho připustit. Strach oslabuje.
Zamilovaná pohádka končí. Jde nám do tuhého.
LO IV: 61. kapitola Do propasti
Krátká kapitolka, spíš přípravná na to, co přijde ;-)
Trošku sentimentální... Ale pokročili jsme na další level :-P
LO II: 33. kapitola Co oči nevidí
Oči nevidí nic, když si to nepřizná naše mysl =)
LO III: 43. kapitola Zavřená kniha
„Ehm, Leni?“ vytrhl mě z mého krátkého zoufání. „Ano?“ čekala jsem na další ránu osudu. „Nemáš něco k jídlu? Víš, měla jsi pravdu… V kasárnách se člověk moc nenají.“ ... Já z toho kluka nemůžu :-P
LO II: 34. kapitola Mám oči otevřené a zavírat je nebudu
Přemýšlela jsem, o čem tenhle příběh vlastně je a kam směřuje. Nedokážu udělat z Olivera zrádce nebo záporáka nebo něco podobného. On je prostě takovej zabouchnutej flegmatik smířenej se svým osudem na straně 'zla'. I když by za svoji rodinu zemřel...
Setkání s králem... Jo, tím bláznem... Připomíná mi Ara. Hm
Po delší době pokračování: Lena se stěhuje do města a poznává Oliverova bratra.