Nalezeno 2317 záznamů. Zobrazuji 2121-2140.
Referát na seminář v kurzu básnické anatomie
Malý střípek z paradoxů bláznivé a pokrytecké doby. Není v tom nic adresného, kdybych to psal jako referát ve spolku holubářů, použil bych metafory třeba o poštovních a okrasných holubech místo o druzích veršů - podstata sdělení netkví v konkrétním…
Tohle tu umisťuju jen s velkým sebezapřením. Ale když se na to podívám s blahosklonným úsměvem, vidím s kapkou nostalgie docela živě toho krásně roztouženého kluka, který se vznášel nad zemí tak, jak už se to nikdy později nemohlo opakovat… ;-)
Mám nostalgický i sychravý podzim docela rád, ale čeho je moc, toho je příliš... :-D
Současná tvář Laterny magiky
Volně patří ke ZHRZENÉ jako jakýsi protipól či kyvadlo přechýlené z rovnováhy trvale na druhou stranu.
Původně jsem si chtěl jen tak pro sebe zkusit načrtnout něco laskavo-humorně parodického s použitím občas nadužívaných klišé. Múza se vzepřela a našeptala mi cosi úplně jiného. Já za to nemůžu, jen jsem zapisoval – nic adresného v tom ale není.
Je to sice staré už dva roky a možná bych to znovu nepsal vázaně, ale pak by to určitě uskočilo trošku jinam a vyšlo by z toho vlastně něco jiného. Každé rozpoložení mysli se dá zachytit stejně asi jen jednou…
Rád si pohrávám s všelijakými blbostmi, občas to pak i pěkně slíznu, protože mé postpubertální hříčky nedojdou vždy zaslouženého uznání. Vlastně skoro nikdy. Tohle je jenom taková útěkovka na papíře. Možná jsem prokrastinoval místo psaní diplomky?
Jsem utkán ze stínů, jež mě znepokojují i chrání…
To by mě tenkrát ani ve snu nenapadlo, že to vůbec někdy pustím do světa… I když dnes už by to spíš asi patřilo do sekce "Romantické" :-D
Napadlo mě udělat koláž z veřejně dostupných frází a doplnit je fiktivními paralelními myšlenkami rétora – jde o literární experiment mimo konkrétní místo a čas, případná podobnost s jakoukoli konkrétní osobou či osobami je neúmyslná a čistě náhodná ;-)
A.N. Ostrovskij: POSLEDNÍ OBĚŤ (recenze)
Nenaplněná očekávání
Věnuji Elišce, maryshce a isisleo nejen za to, že mě ponoukly ;-)
Když jsou zítra ty Dušičky…
Občas se mě zmocní jakýsi neklid, nutkání vybočit ze zaběhaných stereotypů, chuť napít se z nového čistého pramene, být znovu udivován svěžími vjemy. Napětí, které z toho vzniká, má euforickou příchuť a je stejně pomíjivé, jako povznášející. ;-)
Tohle mi připadá jako koláž surrealistických obrazů, které samy o sobě nic neznamenají, ale celek jako by tvořil jakýsi otisk doby. Proč jsem tu abecedu nedokončil, nevím, možná jsem u písmene „I“ právě dopil láhev vína nebo dohořela svíčka…
Ve výtvarném umění to bylo už před sto lety. Věnováno Kazimíru Malevičovi a suprematistům na Literu jako pocta hledačství. Jemu i jim s pokornou úctou, neb umění nezná hranic :-)
Tak tohle jsem před chvílí vyhrabal a vůbec si už nevybavuju, za jakých okolností to vzniklo. Ale zaujala mě hlavně ta forma, proto to sem dávám. A přísahám, že do prvního mého jointa uběhlo ještě nejmíň dalších 18 let ;-)