Návštěvnost
Díla autora Lada 3
Nalezeno 30 záznamů. Zobrazuji 1-20.
Osamělá žena. Zachumlaná v zabláceném potrhaném plášti. Opírá se o starou hradební zeď. Na jediném místě, z něhož je v téhle části města vidět nebe. Na někoho čeká.Možná se dočká, možná ne. No co, poradí si sama. snad...
Co vidíte, když se po dobře odvedené práci ohlédnete přes rameno. Co vidíte, když je to ohlédnutí poslední, když nemáte odvahu se stydět.
Padlo jen pár slov, možná víc. Ne pro každé uši. Pro ty vyzváněl zvon. Chvíli po setmění tahal muže z postelí. A ti koně ze stájí. Všude pobíhali lidé. Málokdo měl prázdné ruce, a málokdo věděl, co se děje. Jen pár mužů. Co doopravdy, nikdo v Turákle.
Všechno začalo tak nevinně.Zvědavostí?Nebo pocitem, že je potřeba splnit nějakou povinnost.Učinit spravedlnosti za dost.Prokázat vlastní morální převahu projeveným milosrdenstvím… právem na spravedlivý proces.Pro každého!Přesvědčením,že zbitý pes nekouše.
Tak, a teď se dozvíte něco o domácích mazlíčcích a k čemu je dobré modlení. Tedy teď ještě ne, ale nakonec. Pokud se ke konci někdy dostanu.
Na jihu mrzne, v Turakle prší. Tři staří vojáci sedí nad místním řídkým pivem a po každém loku, podle zvyku, odplivnou na podlahu. Baví se o Siveku, Meraše, Kalirbaku a Nazptaru, spojeneckých městech. Až dopijí,půjdou se konečně vyspat.
Po nebi stéká tma, jako krev po popravčím špalku. Většina normálních lidí už šla spát. Jen několik šťastnějších sousedů se, s ještě nerozžatými lucernami, vydává vstříc podvečernímu ovínění. A stokilový šnek, jediný na kontinentě, roztouženě volá druha...
Když na pomoc nepřispěchají přátelé, nezbývá, než se spolehnout na sebe, nebo nepřátele. Pak není těžké dostat se z malých potíží do větších. Zvláště,když na jejich počátku stojí jedno hloupé ráno. Ráno, jako každé jiné.
Nezvaní hosté si podávají dveře a holčičí i neholčičí tajemství putují od ucha k uchu. Ovšem, jen některá mohou být sdílena. Ještě méně by sdíleno být mělo. Hlupák, který nevidí, co je zjevné, líčí past a zubatá kořist už se směje. A zaměstnanci kradou...
Nikdy není pozdě napravit svou chybu? Špatným činem zaplatit cenu menšího zla? Ublížit někomu? Dokážu to? Pomůže to? Mám právo? Je to omluvitelné? Vím, není. A možná to popře vše, o co se snažím… Ale když…
Někdy se věci,řešením, spíš zkomplikují. Nebylo by lepší, prostě neřešit? Pravda, ani kuře zadarmo nehrabe. Pokud to není úplně blbé kuře. Ale co s úplně blbým kuřetem? Zvlášť když sami jste drůbež. A zásadní otázkou zůstává,o co si kuře za tu jámu řekne.
Stopa je čerstvá. Je čas vyrazit. Pronásledovat. Přírodní zákony platí. Slabí se stanou kořistí predátorů. Děsivých, obrovských, se zuby a drápy, skrývajících se ve stínu… Možná a možná ne, protože únava oslabuje a maličcí už hodují.
Muž v průjezdu si píská a šťourá se v zubech. Zrovna vpustil podobné individuum. Ví, že dva čarodějové nahoře už čekají. Přesně neví, co čeká jeho. Nejspíš po nově příchozím budou chtít, aby je ho zbavil. Posune si kuklu do čela a načne novou písničku.
„Nejsem nebezpečná, jsem v bezpečí!“ říká si můra letící do ohně. Bez naděje krouží po spirále stále hloub a hloub. Možná proto, že na dně zahlédla něco, co nemá odvahu přiznat si, že by chtěla.
Brzy to bude sto let. Mistr meče, pěšák i vojevůdce. Zocelený v nesčetných bitvách. Válečník, životem štvaný z místa na místo. Muž, co nikdy nikoho nepožádal o pomoc, ani lidi, ani bohy. Udělal chybu.A čarodějka, ne mocná, jen našprtaná, také neprosila.
Užít si klidu. Vychutnat radost ze života, nebo ze smrti (To máte jedno.). Ráno posnídat s přáteli, pak se věnovat nějaké bohulibé činnosti a večer skočit, s někým milým/ kdo je po ruce a nebrání se, do peřin. Prostě pohoda. Opravdu?
Měštka nakopla zdánlivě toulavou kočku a ta se po ní ohnala zablácenými drápy.Zasekly se jen do shnilého jablka mezi loukotěmi káry na klestí. Ovoce prchlo a kočka se jala předmět následovat.Muž ve velkém a příliš odřeném plášti zaúpěl a nakopl jí sukně.
Není nad to, založit si zahrádku, poklábosit se sousedy a v noci s místní čarodějnicí pozorovat nebeské úkazy. Ale radost z dobrého bydla dokáže zkazit i jeden prudící puberťák. Navíc nikdy nevíš, co se potuluje po okolí.
Štíhlé trupy válečných lodí se zdviženými vesly zaplavil stín. Zahalil i jednu malou postavičku na palubě kurýra navázaného na pomalu tlejících pacholatech na konci mola. Zhasil jiskřičky ve zlatomedových vlasech a na holých pažích vyčaroval husí kůži.
Do noci zavřískl pták a sběrač trusu nedbale načrtl ochranné znamení. Popadl káru a rychle hrčením kol zakryl šramocení na střeše nad sebou. Minul dívenku, příliš hezkou, než aby byla skutečná, nesměle se culící na místodržícího stráž, a zmizel za rohem.