Díla autora šerý
Nalezeno 105 záznamů. Zobrazuji 61-80.
Rozverná? V podstatě se nic neděje! Když chlapec jednou doroste do kravaty, objeví báseň... novou hračku na hraní.
I lásky jsou smrtelné. Jen v ní sliby, sobectví a nenávist nikoliv. Díky, moudrá Milostenko. Že jsme zůstali vděčnými pozůstalými.
Povídka není určena pro literární fast food. Je o pozoruhodném osudu člověka, usilovně plujícího proti proudu života.
(Aforismus, citát, říkanka » Ze života)
Vymyslel jsem pár aforismů.
Sedím za dveřmi ticha s tužkou u papíru. Kolem hlavy šelest vzletné múzy T. S. Eliota. Víří se vzduch, fén... slyším meluzínky. "Máš v tužce tuhu života. Piš a nepředstírej!" A tak...
Jo! Zkrátka na to mám. Ženský po mě šílí a Casanova se obrací závistí v hrobě. Umím snad všechno! Vrhám se teď na literaturu... zanedlouho převálcuju i Viewegha.
Vytrvalým milenkám. Tažným andělům, kteří neztrácejí víru v správnou navigaci.
Báseň bez nouzového východu (Verdi - Rigolleto)
Inspirace z návštěvy představení opery. Veršované os. výkladem děje a vyjádřené - jak jinak, alespoň mým pokusem o stylové archaické prvky. (Je pozoruhodné, jak se Verdi dílem na Rigolletova osudu "vyřádil.")
(Povídky » Horrorové, krvavé, strašidelné, tajemné, záhadné)
Jen kdyby zrak mohl obtékat. Možná bychom se divili, co nám uniká. Já to tuším a je to přece tak normální... utajené světy, no.
Havanské ženy jsou nádherné! Nejsou hezčí nežli ty u nás... jsou zkrátka jiné. Alícias voněly rty kardamomem a vlnkou mojita. S jiskrou zapadlou v klíně a talentem, bezprostředně naplnit okamžik radostí. Je sluncem, které za horizont vzpomínek nezapadá.
Promočené boty dávno oschly a slivoním žloutnou listy vzpomínek. Ale svěží bystřinka se jistě z jara objeví... a zdroj bude mít v nás.
Definice pojmu "být šťastný" je v civilizované Evropě daná. A v Africe? Narodit se v Čadu znamená, že matka oblékne novorozeně do tmavé pleti. Otec syna naučí lovit a děd staré kmenové písně. Viděl jsem jak domorodci tančí u ohně. Byly kupodivu šťastní! …
Žena, která mi vše vycvrlikala
Věřím že pro čtenáře nebude zdejší povídka brána jako kontraverzní, ale zamyšlený pohled na lidský úděl. Zcela není mým záměrem se někoho dotknout či urazit. Povídka má dvě roviny, které se účelově propojují.
Když ženu opouští svěžest, neměla by "házet půvab do žita!" Měla by se stát elegantní Dámou. Pečovat o sebe a kouzlit, okouzlit. Zmatené pohledy mladších žen a obdivné okolí. To už přece stojí za to!
Miluji Ženy! Nikdo nevlastní jako ony, tolik mateřské lásky a empatie. Je ale také pravdou, že stejnou měrou dokáží vlastnit zlo a z duše nenávidět. Stalo se a snad pochopíte. Kvůli Petrovi... nemohu jinak.
Jen trochu z palety barvy K. Lhotáka.
(Povídky » Horrorové, krvavé, strašidelné, tajemné, záhadné)
Jsme ve své třídě světová vědecká extra třída! Ale i chybička se lidsky vloudí... což nám potvrdil i duch samotného Einsteina. Ale štourala to sakra potěší! Předposlední referát volného cyklu "Tep Malé Paříže."
