Nalezeno 12 záznamů. Zobrazuji 1-12.
a pro spoustu vzpomínek
Patří mezi starší, ale stále ji ještěš dokážu prožít. A stále pro jednoho člověka.
Ani s dlouhým copem se necítím nijak jinak, pánové (a dámy).
vzdávám se, takhle to zřejmě muselo být. Jen mi dej Bože chvíli, abych se zase sebrala.
V nezkrotném hladu utíkám a hledám. Jen drobky dostala jsem ke snídani a k večeři slzu hořké vody. Ještě chvíli a začnu výt hlasem vlčím... vrčet příště a popříště rvát tesáky... neboť kde je hladu, je i zoufalství. A já hladovím ...
jak netradičně vyjádřit vše nejlepší :)
Tenkrát, když jsem nic nevěděla, mi bylo líp
jen troška pocitů, které prostě jednou za čas musejí vyplavat na povrch, spíš psané pro sebe, než pro kritiky
omylem smazané dílko - Bobi děkuji ti za vše!
aneb panu Sekaninovi :)
Kdo to stojí před mým zrcadlem?
Ta postel není moje a neumím pěstovat rostliny. Já že jsem někdy pila víno? A z fotek na zdi se mi zvedá žaludek, tohle individuum, co tady stojí nenávidí lidi. A ty sluneční paprsky, co dopadají oknem taky nejsou moje. Moje tady není nic.
k básnění potřebuje člověk často silné emoce. Ty přicházejí nejčastěji s láskou a nebo bolestí. Tak proč tyto dva prvky nespojit?!