Nalezeno 120 záznamů. Zobrazuji 21-40.
Jedno starší, tentokrát trochu posmutnělé dílko, které se svými prsty přeci dotýká přítomného okamžiku.
Pár měsíců stará, přesto stále aktuální báseň; je totiž známo, že i když má člověk snahu, nikdy veškeré své neduhy změnit nedokáže.
Podivné myšlenky plavou mou hlavou v době, kdy by se ještě měla ve sněních nacházeti. Aneb absolutní (fantastická) anarchie. Třeba se vám zalíbí navzdory své délce.
Ovíjená vinnou révou.
A tak (se) hledám.
A všechno kolem ustane. Kdyby to tak mohlo být napořád.
Silně láskoidní spis sesmolený v brzkých ranních hodinách (zvláštně roztříštěnému rytmu se proto není třeba podivovat).
Jsem zkrátka místy s praktickým životem nekompatibilní.
Název opět přejatý od stejnojmenné písně v podání zpěvačky Navarové. Přeji všem pěkný deštivý den.
Když na duši sněží...
Existenciální. Báseň naplněná nejniternějšími obavami, týkajícími se smyslu lidského života. Při psaní na mě dýchl A. Camus a jiní postmoderní filosofové.
Někdy ti zkrátka není hej.
Experimentuji s básnickou formou a láskou.
Pokoj duši, která se rouhá; přijmi můj žalozpěv.
A raněný opět rozsévá bolest.
Všem, které miluji.
...chtěla bych se stát.