Návštěvnost
Díla autora Azazen
Nalezeno 118 záznamů. Zobrazuji 1-20.
Už je to pár let co jsem naposledy něco napsal.. bylo lepší nemít podněty ke tvorbě.
Nutnost anotace mi stále přijde otravná...
První dílo volným veršem za celou dobu co píši. Je to jen výkřik zoufalství do tmy prázdného pokoje...
Tři tisíce dní od registrace na zdejší modré stránce. Škoda, že se ten čas nedá alespoň zpomalit, když už nechce stát na místě.
Nutnost anotace se mi zdá více než otravná.
Jen pár písmen v řadě.
Starší dílo, po dlouhé odmlce možná zpět zde na literu.
Někdy si už přijdu jako schizofrenik... Dohadovat se sám se sebou...
Proč mé štěstí musí někoho ranit?...
Proč, když si myslíme, že jsme nalezli štěstí zjistíme, že tím někomu strašně ubližujeme?...
Nechci ublížit ani jedné z nich... kéž bych nikdy nebyl... Kéž bych nikdy nemusel takto volit...
Možná brzy, ale lépe než nikdy. Díky, že tu jsi pro mě...
Znáte to, opustí vás člověk kterého jste milovali, ale nedokážete na něj zanevřít. Stále se snažíte pomáhat, jen proto, že nechcete vidět jak trpí...i když to znamená, že budete trpět sami místo ní...
Musíš být šťastná...doufám v to...14.5. 2011 22:11
Nepředpokládám, že toto někdo z vás přelouská až do konce. Je to mé poslední dílo, které přidávám sem na liter. Jelikož člověk na kterém mi nejvíce záleží nechce abych o ní psal...a já hodlám její přání splnit. Bylo mi ctí zde publikovat. S úctou Azazen
Ztratil jsem Tě, podruhé... 11. 5. 2011 21:23
Proč je láska přežitek?
Můj život se změnil... 10. 5. 2011 20:51
Sny se zbortí snadněji než domeček z karet, bohužel...
Jednou jsem chtěl mít... 10. 5. 2011 19:47
Napsáno pod tíhou stejných pocitů jako minulá báseň... Snad se vám to bude alespoň trochu líbit...
Dnes je zvláštní den, znáte ho také?
Ze dne na den... 8. 4. 2011 17:19
Lidské city jsou stejně proměnlivé jako jarní počasí, bohužel...
Po třech letech... 8.4.2011 12:19
Tak po třech letech konečně přišel definitivní konec. Je to tak lepší nebo ne? Nevím, mé srdce váhá.
Jen další z mnoha vyznáních která člověk dusí v srdci a vždy když by je měl říct nebo použít, tak na to nenajde odvahu.