Výběr autora Seegr

Jsem od přírody poeta,
a vkládám slova do básní,
zuby skřípou, když právě ta,
vrývá se mi až do dásní.

Utíkám z ce

Vidíš ten úplněk?
Z okna se podívej,
vystoupal nad mraky,
nadechni se a nehýbej.

Vidíš ten úplněk?
Září nad

Musím jít spát - tak dobrou noc,
však modrá obloha k spánu neláká,
němý, křičící o pomoc,
když v nitru jeho se právě smráká.
<

Věnováno všem samozvaným obětem Borovinského mostu v Třebíči.

Tvé vlastní výkřiky ze sna tě budí,
a v hlavě šeptá ten neznámý hlas,
čepel je z ocele, ostrá a studí,
možnosti zvažuješ, až přij

Dnes to bylo asi naposledy,
kdy zkoušel jsem Tě neminout,
mířil jsem na přesné terčů středy,
toho nedalo se nevšimnout.
<

Básníkem proti své vůli,
přece plný nápadů,
uzamčen vně vlastní mysli,
na několik západů.

Básníkem proti své vůli,

Zmizel jsi mi za rozbřesku,
zavřené dveře dělí nás,
prozatím, neutápím se ve stesku,
ten žár ve mně ještě nevyhas.

Promarněná šance,
pozdě nastal ten čas,
krása spontánních chvílí,
podivná dálka dělí nás.

Promarněná šance,

Probuzení do nového jitra,
procitnutí, otevření očí.
Zachraň mi život, stejně, jak před tím,
potom bezhlavě zas do všeho skočí