Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Příběh v příběhu-truhla příběhů Publikoval(a): Sparrow | Povídky » Fantasy
Uf, uf, uf...
Tak pro začátek: nemyslím, že je pro Tvůj příběh důležité jmenovat všechny ředitele, kteří na škole byli od jejích počátků, natož pak jejich životní osudy. V prvé řadě to má celé povahu suchého encyklopedického výčtu faktů, v řadě druhé to čtenáře opravdu nudí, protože se nedozví nic zajímavého.
K téhle části ještě jedna rada, která se vztahuje všeobecně na literaturu: tohle není matematika, takže pokud možno žádné závorky, v nichž je uvedený věk. Jednoduché cifry piš slovy, je to elegantnější. SPZ, řadová čísla výrobků, letopočty - to vše je většinou lepší psát čísly, ale tohle ne. Encyklopedický ráz, který je pro tuhle chvíli u Tebe vrah beletrie, to jen přiživuje.
Co se celých dvou dílů týče: neříkají Ti nic synonyma a nejspíš po sobě to, co napíšeš, ani nečteš. Neustále se Ti v ději opakují jména hlavních hrdinů na místech, kde není třeba je jmenovat, kde čtenář pochopí, o kom mluvíš. Máš na mnoha místech katastrofální konstrukci souvětí, což je z většiny dáno nejspíš tím, že nevyužíváš žádnou zpětnou korekci.
Další velkou bolestí obou kapitol jsou dialogy. Mluvíš o dětech ve věku max. patnácti let (Adriana), kteří ale mluví jako vysokoškolští profesoři. Schválně: jak často řekneš v běžné řeči "však" místo "ale"? Kolikrát použiješ "pouze" místo "jenom"? Jak často budeš používat spisovné koncovky přídavných jmen atd. místo těch nespisovných? Dialogy nejsou uvěřitelné, čtenáři bude dělat obrovské potíže identifikovat se s postavami, když mluví takhle. Chybí tomu lehkonohost a uvěřitelnost.
K samotnému ději se nemá moc cenu vyjadřovat - především proto, že celý z velké části zaniká kvůli nesrozumitelnosti a těžkopádnosti, s jakými je psán. I tak je tam spousta věcí, které vypadají zoufale nahodile (pád hvězd, tajemná obálka...) - na tom bys měl zapracovat, jinak hrozí, že si čtenář bude myslet, že z něj děláš pitomce a nutně se chceš dostat někam dál, lhostejno jak. I v psaní musí být konsekvence a musí to dávat smysl. Nic by neměla být úplně čistokrevná náhoda.
Takže rady? Hodně čti, abys odpozoroval srozumitelnější sloh a vyjadřování, aby se Ti pod kůži dostala širší slovní zásoba a Tys ji mohl náležitě využívat. Hodně čti i to, co napíšeš, než to někam dáš. Každý směr vývoje dopředu, ať už bude činitelem pohybu jakýkoli autor, kterého si přečteš, teď bude správný - další se ukáže časem.
A teď to bude vypadat jako nechutná reklama, ale myslím, že by Ti celkem pomohlo, kdyby sis přečetl seriál Sarazina Fastreada "42 000 míl' atramentu", případně moje "Writer's story". Mohlo by Ti to pomoct v chápání toho, co ano a co ne.
42 000 míľ atramentu: Prvé riadky Publikoval(a): Sarazin Faestred | Povídky » Fantasy
K samotnému roztřídění všech základních způsobů nelze co dodat - mně to sice nic nedalo, protože tohle už nějakou dobu znám, ale je to velké plus pro všechny méně zkušené a začínající. Vůbec se nám tu teď nějak rozjíždí ta osvětová činnost...
Jen by těm, kterým je text primárně určen, mohlo vadit, že nebudou chápat tak dobře jako třeba já nebo Ty - nebylo by možná na škodu přidat i příklady. Je zase fakt, že by se to pak vymykalo rázu předchozích dílů...
Ještě bych snad připomenul, že jednotlivé způsoby se mohou navzájem nahrazovat - například vyprávění (rozpravanie) může, je-li v něm dostatek osobního náhledu a používá-li autor vyprávění z pohledu jedné osoby, do značné míry nahrazovat vnitřní dialog. Z vlastní zkušenosti si dovolím tvrdit, že se to někdy vzhledem ke kompozici celého textu víc hodí.
A naopak - pokud autor píše něco z prostředí pseudosoučasnosti (viz. minulý díl), nemusí opis používat téměř vůbec a vzniká mu tak prostor, aby víc rozvíjel ostatní způsoby... a tak dále.
Ode mě tip.
Writer's story, volume I.: How it begins Publikoval(a): Perilan | Povídky » Fantasy
To není ani tak o tom, že to někomu přidá sebevědomí a on si pak myslí, že dobyl svět. K tomu samozřejmě může taky dojít - můj příklad, který jsem tady uváděl, není úplně směrodatný a ta paušalizace neplatí vždy a všude.
Víc jde o to, že liter se tímhle stává takovou bažinou podprůměru, ze které se nikdy nevyhrabe, dokud se celý systém nepřekope a nezačne to tady fungovat jinak.
Další díl snad dneska, ještě bych si ho rád pročetl a zeditoval.
Writer's story, volume I.: How it begins Publikoval(a): Perilan | Povídky » Fantasy
Já se přikláním spíš k tomu, že je tu atmosféra naprosto odporující jakémukoli vývoji autora, pokud za takový někdo nepovažuje stagnaci. Díky za komentář.
Writer's story, volume I.: How it begins Publikoval(a): Perilan | Povídky » Fantasy
Bingo! Já píšu přesně o tom, co se děje, byť je to normálně pomalejší.
Mimochodem - mohl bys mi říct, kde jsou ty překlepy v gramatice a chybějící čárky? Rád se poučím.
Pro Ondráše IV Publikoval(a): Pandorra | Povídky » Ostatní
Abych pravdu řekl, na literu prakticky žádné oblíbence nemám - tu a tam vidím poměrně kvalitní autory, kteří vybočují z šedi silného podprůměru všude kolem, ale nic, co by mě dokázalo opravdu zaujmout. Taky bych nikdy nečekal, že budu po dočtení erotické tetralogie čumět jak blbec.
Dřív, než mě někdo prohlásí za zvrhlíka (pssst ;)), musím říct, že to není ani tak obsahem povídek - jasně, silný a sugestivní - jako tím, jak se neznámá posunuje v přemýšlení, jak uvěřitelný to všechno je. Jestli je obsah a styl, jakým píšeš, roven esu, tak je vývoj hlavní postavy a především skvělá pointa v závěru roven žolíku.
(Abych jenom nechválil: všímal jsem si pár chyb, kompozice, složení souvětí, které bych strukturoval jinak - to všechno je ale jenom labutí píseň kritika, který tentokrát nedokáže nic s čistým svědomím vytknout. Drobné chybky v čitelnosti rychle zanikají.)
Lidi dokážou být nebezpeční, aniž by jiným musela nutně téct krev.
42 000 míľ atramentu: Svet podľa fantázie Publikoval(a): Sarazin Faestred | Povídky » Fantasy
Sarazin.. vůbec nesouhlasím s tvrzením, že na odraz současné nebo nadčasové problematiky má málokterý autor hlavu, "u amatérskych nehovoriac". Každá dobrá kniha má potenciál něčím zaujmout a něčím pobavit a je jen na autorovi, jakým směrem půjde. Nemůže ze svého díla udělat chobotnici o sta chapadlech, která bude zasahovat do x-sfér lidského života naráz.
Zapojme problematiku mezilidských vztahů na úrovni jednotlivce - tvoříme pak psychologickou prózu. Rozviňme takovou problematiku na úrovni davů - zabíháme k sociologii. Problém vidím spíš v tom, že autoři nepovažují fantasy za vhodnou půdu. A přece existují spisovatelé, kteří se takových témat ve své tvorbě dotýkají, byť jenom okrajově a byť to ne každý čtenář vnímá/vnímat chce.
Když už jsem u toho, líbilo se mi Tvoje rozlišení světů na pseudominulost/současnost/budoucnost. Pokud se autor rozhodne tvořit nový svět od A do Z, vzniká mu teoretický problém v tom, že na takový svět nemůže vztahovat reálnou problematiku toho našeho - už jenom proto, že se vyvíjel jinak a platí v něm jiná pravidla. (Pro mě osobně jako zastánce pseudominulosti je každý takový svět malý nonsensus, nakolik se od struktury lidské civilizace liší; jako by tam snad ani lidé - lidem podobné rasy - nežili. Tvrdošíjně si stojím za tím, že lidstvo se jako organismus chová vždy stejně, s přihlédnutím k momentálním podmínkám, a stavba světů v některých fantasy je mi proto často trnem v oku.)
Stejně jako Siorak jsem si i já dobře početl a smekám nad trefností, s jakou pojmenováváš a specifikuješ klasické rysy fantasy. Ode mě tip.
Pro Ondráše II Publikoval(a): Pandorra | Povídky » Ostatní
Při čtení prvního dílu, který se nesl v gardu myšlenek, jsem se kolikrát musel usmát, nakolik je to všechno uvěřitelné - že to takhle prostě chodí. Hra, kterou hrají oba a jeden druhému to nemíní přiznat. Hodně slušně napsané a trochu sadisticky utnuté. To jsem si říkal: ještě že je tu ten druhý díl...
Překvápko, co? Nevím, jestli bych se s dotyčným v jeho konání kdy dokázal úplně ztotožnit, a chlapovi se něco takovýho vždycky těžko hodnotí... a dál radši pomlčíme :P Pořád platí, že je to dobře napsané a že obsah čtenáře neodrazuje, ba spíš naopak. Ode mě tip.
Moje malá Ruby Publikoval(a): Červená a černá | Povídky » Ze života
Sám jsem si nikdy po delší dobu deník nepsal, takže ani nevím, jak by měl kolem a kolem vypadat. Celkově mě to zaujalo, líbí se mi ten civilní, prostý styl - žádné kudrlinky, žádná složitá souvětí a sousloví. Vypadá to, že první osoba bude Tvoje parketa.
I tak má i tenhle čistý štít nějaké ty šmouhy. Vztah Ruby a hlavní hrdinky byl od počátku docela očekávaný a tak trochu klišé - i když je pravda, že zrovna zvěrolékař je povolání, které člověk nemůže dělat, pokud zvířata nemiluje.
Podobnou nepříjemnou příchuť má i fakt, že Claire nemůže mít děti a vynahrazuje si to péči o zvířata. Zaprvé je to pro děj docela nepodstatný fakt a na ničem to nic nemění (získává to pak punc takové samoúčelnosti a hraní na city), zadruhé je to taky trochu klišovité.
Dál nic vytknout nemůžu - psala jsi obyčejně i poutavě zároveň. Člověk asi čekal, že Rachel malárii nepřežije, ale i tak ho zamrazilo, když si to přečetl. (Abych nezapomněl - záznam, kdy na Rachel v deníku vzpomínala, se mi taky nějak nezdál; asi to bude problém víc můj než Tvůj :))
Víc říct nejde, opakoval bych se. Takže jenom snad: piš dál povídky v podobném duchu a ladění, z moderní doby - příběhy obyčejných lidí. Očividně je to něco, co Ti vyhovuje a sedí.
Upírovy dcery Publikoval(a): Walome | Povídky » Fantasy
Hrabě Dracula se v hrobě určitě neobrací, když si ho vymyslel Stoker :) Obrací se tam možná tak kníže.
Že se do toho motám, Who, všiml sis, že lidská kultura, od Indie až po Evropu, znala mnoho zaručených způsobů, jak zabít upíra? Proč ne tak, že mu ustřelí hlavu :) supersilné, téměř nesmrtelné postavy jsou navíc obvykle hodně nudné, pokud nemají odpovídající protiváhu.
Jsem povrchní..... Publikoval(a): Jesus | Úvahy » Ze života
Všichni mě předběhli. Už jen fakt, že si to přiznáš, ostře odporuje něčemu, jako je povrchnost. Každý občas bojujeme sám se sebou a každý z nás občas dělá něco, co sám nechápe a co se rozumu protiví. Komu se to aspoň jednou za život nestalo a kdo neustále uvažuje racionálně, ten je víc robot než člověk, takže - hlavu vzhůru... nikdy není tak zle.
Upírovy dcery Publikoval(a): Walome | Povídky » Fantasy
Když jsem povídku četl, připadala mi slušně napsaná, ale obyčejná - o obyčejné řevnivnosti dvou sester, Elektřin konflikt a tak dál. Možná netradičně pojatá, ale pořád veskrze obyčejná, bez něčeho zvláštního.
Všechno obrátil naruby konec :) chytře jsi rozmístil těch pár náznaků, které si člověk v závěru připomněl, když mu všechno v závěru docházelo. Dobrá pointa, skvělý nápad - málem abych se omluvil za své vlastí domněnky o obyčejnosti.
Utajená láska Publikoval(a): Katherin | Úvahy » Láska
Huh, bratrovi se vždycky těžko hodnotí.
Budu za černou ovci a na chvíli se pozastavím u formy. Je, jak je u Tebe ostatně zvykem, poměrně kvalitní a téměř bez chyb. Jediným problémem je, že ladění textu je trochu archaické a vymykající se vývoji moderní češtiny. (Neříkám, že všichni máme psát, jak mluvíme - to by pak taky dopadlo -, ale že jazyk se vyvíjí a literatura s ním. Taky dnes nikdo nebude psát jako Jirásek - ještě aby.)
Textu to maličko ubírá na uvěřitelnosti a naopak přidává mamutí dávku pathosu (ne že by se sem nehodila). Tolik asi vše :) Talent máš, jenom pilovat... ale to jsem Ti sám řekl x-krát.
A obsah? No comment.
Kino smrti Publikoval(a): Dawee | Povídky » Akční, detektivní, dobrodružné, válečné
Rozepíšu to v bodech, protože kdybych to psal jako souvislý text, bylo by to zas dlouhé jak týden :)
1) Každý, kdo není dvakrát zpomalený, už od počátku ví, co se stane (ovšemže to neví přesně, ale je mu jasné, že jeden z mladíku, popřípadě třeba oba, prostě zmizí a stane se jim něco strašného). To je dílem toho, žes už na počátku napsal, co že se v tom kině pořád děje. BtW, jak to, že nezkrachovalo, když tam nikdo nechodil už jakou dobu? ;)
2) Napětí v psané formě podporují a navozují krátké, úsečné věty, popřípadě větné ekvivalenty. Ty naproti tomu celou dobu píšeš často až příliš dlouhá, rozvleklá souvětí. Člověk je pak spíš napjatý, kdy už to skončí.
3) Začínat povídku slovy "Dva kamarádi,..." je docela nešťastné. Takhle se vypráví příběhy u ohně, nepíší se tak obyčejně povídky. Ordinérněji už to asi nešlo. Ve mně - neříkám, že to tak musí být u všech - to od začátku navozovalo dojem "a sakra, to bude zas klišé".
4) Název. Příště bych Ti doporučil vymyslet něco originálnějšího.
To je asi tak vše. Pominul jsem stylistickou stránku, tzn. občasná absence shody podmětu s přísudkem, protažená souvětí, chybějící čárky atd., zaměřil jsem se jenom na příběh.
Dobrý horror, alespoň podle mě, je ten, ve kterém je pointa celou dobu schovaná, popřípadě se čtenářem předpokládaný vývoj několikrát zvrátí a otočí - horror nesmí upadnout do předvídatelné tendenčnosti. Má vyděsit, překvapit a šokovat, nemusí v něm nutně někdo zemřít. (Viděl jsi Ti druzí? Ideální příklad.) Neměl by začínat nějak exaktně, neměla by v něm být od začátku naznačená zápletka, autor by měl mlžit a nechat si překvapení na závěr. A nakonec: měl by být, když ne tématem, pak aspoň pojetím, neotřelý, protože je to žánr hodně rozbujelý a děl je v něm až až.
Poslední odstavec zhruba shrnuje, co bys měl zlepšit. Pro puristy a odpůrce přechytralých kritik: nadávky na vzkazník, prosím :)))
Jednosměrka Publikoval(a): Červená a černá | Povídky » Ze života
Příběh je takový typický, předvídatelný. Je v tom něco podobného archetypu: nejstarší postava zaviní - třebaže i nepřímo - smrt nejmladší. Klasický paradox: nejstarší zůstává žít, mladý život je zmařen. Ke Tvé smůle jsi to ještě vypíchla tím, že Magda měla k Janičce mnohem silnější citový vztah než k ostatním vnoučatům; ve spojení s jasně podanou anotací pak leckterému čtenáři dojde už dopředu, kdo má zemřít a jak asi příběh skončí. Pointa tudíž předvídatelná, bohužel, a závěr rovněž.
(Možná bych, až budeš příště psát něco podobného, poradil, abys závěrečné myšlenkové pochody tohoto typu - Magdě je to líto, mrzí ji to, žehrá na osud - nerozváděla. Čtenáři je to jasné. Stačí to nějakým elegantním způsobem navodit, načrtnout, a pak nechat čtenáře, aby zapojil vlastní fantazii.)
Celkově mě povídka ani nezklamala, protože jsem ji zhruba takovou čekal, a formou naopak - až na zmíněné členění textu - vcelku potěšila. Kdybych měl hodnotit na školní stupnici (tipy mi přijdou hodně zavádějící), dal bych slabou dvojku nebo lepší trojku.