Návštěvnost
Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Vztahy na Facebooku Publikoval(a): Eulinka | Úvahy » Láska
Já si myslím trošku něco jiného, rozšiřujícího.
Prvně, stejně jako je vztah sociální model určité skupiny - totiž vztahovných, je i FB (Facebook) sociální síť, do které se "různými" způsoby zaplétají lidé, jakožto homo sociale. Proto se nesmíme divit nápadné spojitosti a souvislosti mezi modelem vztahu, jakožto modelu společenského a FB jako sítě, která tyto vztahy originálním způsobem spojuje, propojuje, kumuluje a vytváří mezi nimi vztažné souvislosti a propojení (konexe).
Není náhodné a to vůbec, že se člověk z podstaty jeho lidství vztahuje k jiným živým organizmům a jedním originálním z nich i člověku, právě proto, že jsou v praktickém způsobu života pro něj utilitaritou. Užívají jeho moci, síly, vlivu, ekonomické evidence, schopnosti tvořit, ale být i "konzumentem tvorb". Proč zde vše možná poněkud složitě rozpracovávám? Abych si udělal dvorec pro něco, co bych nazval vlivem sociálních mechanizmů na život organizmů a prototpu Homo sociale. Jde o koncepci, která má poukázat na to, že stejně jako se ve společnosti proměňuje vliv politiky, ruku v ruce s médii, mění se i obraz sociálních vazeb a vztahů, které se již s postupující "globalizací" a "pokrokem" mění tak, že seznamování se co do časového rámce smršťuje na úsečku času, která je v řádech týdnů, od dřívějšího modelu, který byl časově náročnější.
Není náhodné a potud ani překvapující, proč tomu je, byť z omezenosti toho všeho možná vše nevystihnem, avšak. Sociální sítě, jako FB a jiné, jemu podobné, servírují na konzumaci mnoho informací a smyslových a jiných "dat", které dříve nebyly tak obvyklé.
Můžeme totiž sdílet just-in time fotky z různých společenských akcí, přidávat videa a komentovat myšlenky a názory toho kterého člověka. Přesto však i z profilových informací zjistíme mnoho tzv. "potřebných" informací a proto se časový harmonogram "vztahu" deformuje na úsek kratší kalendářního týdne, který dříve zastával delší dobu, neboť se k informacím přicházelo po málu a nikoliv celistvě, jako je tomu doposud.
Zamyšlení, které se koncepčně týká hodnocení sociální sítě by bylo laciné, kdyby postrádalo kritické hodnocení.
Je zřejmé, že se mění koncepce vztahování se k lidem jakožto důsledek medializace, globalizace a přístupu ke konzumním informacím. Přesto však by bylo milné, dávat za vinu FB, jakožto síti, dopad a vliv délky vztahu na jeho působení.
Ten, kdož usiluje o silný vztah, je pro něj FB studnicí inspirací a nápadů k navazování vztahů, přesto však, pokud se nejedná o mánii a v tomto smyslu promiskuitivnost daného jedince.
Koncepce FB jakožto vzletné myšlenky je značně komplikovaná a nejednoznačná, na což poukazují výše uvedené náznaky.
Ex post odmítat přijetí něčeho, co se samo dává ve své šíři je stejně chybné, jako nechat se tím strhnout a proto je potřeba vědět, k jakému úmyslu byl prvotně FB koncipován a z toho vycházet. Otázkou je, jak se to daří. Přesto však velmi zajímavá úvaha a pojednání.
Lidská malichernost nebo touha po demokracii a individualitě? Publikoval(a): gedžitka | Úvahy » Politické
Příkladně uvedu vulgární příklad, přesto však dokládající dobovou situaci v jasných konturách. pracovník tedhejšího výrobního závodu ČKD kolejová vozidla, měl například tříčlennou rodinu s manželkou, dvěma studujícími dětmi na středních odborných školách a středně velkým bytem na panelovém blokovišti. Jeho rutinní nereflektovaný život se začínal někde okolo páté hodiny ranní. Vstal, pojedl a s obvyklostí zahájil den souborem ritů. na šestou hodinu cvaknul tzv. "píchačku", označovač příchodu zaměstnanců na pracoviště a pracoval.V jedenáct oznámila celozávodní houkačka jednotný čas k odpočinku, svačině. Po stanovené době se odebral na pracoviště a vytvářel hodnoty, jak se poněkud pejorativně a zastřeně označuje proces práce. Po práci strávil stanovenou dobu s kolegy cestou do oblastí směřující k domovu a přejímal na sebe roli otce, pečovatele, živitele, vychovatele, příkladného manžela a oporu rodiny.
Měli jsme například solidně zmapovanou oblast z hlediska období od roku 1945 do roku 1968 v oblasti vojenské a celkově-hospodářské, s přihlédnutím k ekonomice státu. Bádání na poli věd o přírodě a technice nám dala pocítit některé technické a elektronické vymoženosti. Například sdělovací techniku pro dopravní provozy, telekomunikační techniku využívanou v dopravě, která by kapacitně a rozsahově i dnes svým potenciálem mohla pomoci poskytovatelům internetu a telefonních operátorů atd. Vývoj ve Škodových závodech, v průmyslovém závodě JAWA, atd. Pouze požadavky zadavatelů na výzkum, tehdy nejvíce východní blok rozvíjejícího se Svazu Nezávislých Států, měl jiné podmínky, díky mentalitě, praktičnosti a funkčnosti jednotlivých zařízení, jinak však v prototypech srovnatelný s tempem "západního" světa.
Svodoba tisku a sdružování nevládla v požadované formě v dobách minulých, jakož i v těch současných. Dneska otisknout kontroverzní rozhovor redaktora Mladé Fronty, či Lidových Novin o korupci, spletenci kolem obchodů s LTO, mafii, podovodech při volbách atd. to znamená čekat chldivý projektil v lebečních útrobách. Předtím psát či hovořit například pro Svobodnou Evropu, nebo tisknout samizdatové pamflety, a prohlášení znamenalo podobné persekuce, nebo stětí na kobylisském dvoře káznice. De fakto se svět v určitých motivech "převaluje" a vrací v elipsách dějin s podobnými motivy. Nechoďme daleko a vzpomeňme na svobodu stylu a image našich babiček v porovnání s barvami a vzory materiálů k odívání v současnosti. Přijde mi, leč však zjednodušeně, že spíše než rovnítko by se mezi obě doby mohl vložit symbol přibližnosti. Mají cosi podobného a přesto jsou obě jiné. Porovnívat neporovnatelné nelze, ale shledávat jednudobu jako špatnou, temnou a zpátečniskou je ideologickou demagogií doktrinace současnosti. Potud otevřený závěr a prostor k diskusi. :-)
Je ne-jednoduché být křesťanem Publikoval(a): A.N.D.Y. | Úvahy » Ostatní
Zajímavý komentík. Přesto si neodpustím jeden exces. Totiž já se k této úvaze, s odstupem dvou let vracím díky Tvému komentíku a podotýkám, že ruku v ruce prohlubujícího poznání povahy křesťanství jsem dospěl k doplňujícím zjištěním.
Prvně jsem byl přinucen zrevidovat posavadní stanoviska a základní parametry křesťanství. Je to přeci disciplína, která v souběhu změny parametrů ukáže stěžejní změny ihned. Proto třeba o povaze a vztahu duševna a tělesnosti podotýkám několik důležitých bodíků. Tělesno se odvíjí příčině od duševna. Podle mé pozice, byť nejisté a otevřené k diskusi, se domnívám že tělesno je případkem a aktivním činitelem duševna. Je to příčinná souvislost akcidentální povahy. Nemyslím, že zvednu ruku, neuědomuji si to, neptám se výslovně na to, ale je i zřejmé, že ruka se sama ze sebe nezvedá. Poukazuje to na rozhodnou vlastnost priority a přednosti duše před tělem. Tělo je "agens", konající a vykonávající.
V kontextu křesťanství zaznívá více než jistě, že duše, jakkoli je božsky vedena se realizuje skrze tělo. Plod je duchovní příčina realizující se činu tělesnosti. Proto i sexualita není nic jiného, než spirituální odhodlanost zprostředkovaná hmotou těla.
Tento parametr kauzální příčinnosti si křesťanství představilo před ostatní rozhodné argumenty. Kdyby totiž se měo nejdříve jednat a pak o skutcích přemýšlet, bylo by to proti vší dobré povaze pravidel křesťanství.
Jakkoli by bylo nutné rehabilitovat zkostnatělé postupy, uvědomuji si, že křesťanství je továrnou. Je to mechanický pomeranč, který pod slupkou skrývá sice dužnaté jádro, ale je až příliš zbaven oduševnělé povahy v tom smyslu, že je až příliš dogmatickou a zákonitou organizací pro svobodomyslné lidi, uvažující hlavou a zdravým rozumem. K jádru zdravé dužiny přesto není s to dospět odhodlanec, natož pak náruživý a oddaný křesťan.
O sexualitě přesto v kostce, byť rámcově. Co bylo vysloveno před více jak rokem je nyní generálně zrevidováno. Ukázalo se, že sexualita je argumetem pro vlastní bezmoc a konečnou lidskost, realizující se v rozmezí času a časového horizontu jednoho každého lidského života. Je to z hlediska času krátkodobá kratochvíle, jakkoli je to ostříháno o doporovodné činnosti a emocionální prožitky. Snad až se sobeckým despektem řečeno je to cosi, co v sobě podržuje touhu o vlastní proloužení a zachování čehosi duchovního.
Pohyblivá duše Publikoval(a): ludmil | Úvahy » Ostatní
Duše, jakkoli je pohyblivá, je to jejím primárním určením. Dynamis, pohyb, má určující kvalitu života. Kmit, stah a růst, souvisí s cykličností v pojetí života. Rozkvět a růst, či úpadek a zánik. Nebýt pohybu, lépe řečeno po křivce, nebylo by života. Stálost v tomto případě znamená ontologické nebytí. Nic se nepohybuje, nepoznává, rozum nepracuje. Život je na bodě nula. A tím pádem není myšlení a duše se z celku vytrácí jako kondenzovaná pára nad hrncem.
Příběh jako smysl života Publikoval(a): ludmil | Úvahy » Ostatní
Jakkoli je jakýkoli Bůh čistou metafyzikou, je mimo rámec času a prostoru, neboť čas a prostor jsou "pouhé fyzikální" veličiny a Bůh jest jinak. Čistě idealisticky, po vzoru německé filosofie 18. století, je čas a prostor tím, čím pohlížíme na realitu. Filtr našeho vnímání. Je to clona, přes kterou hledíme. Nelze ji eliminovat. Je to podmínka možnosti zkušenosti, řečeno slovy klasika. Obecně lze říci, že metafyzika ma smysl potud, pokud respektuje fyziku a fyzika onu metafyziku. Příroda a svoboda jsou díly skládanky "příběhu". Příroda je elementární složka fyziky, svoboda participujícím prvkem metafyziky, ega, jakožto vlastního rámce absolutna, či náhledu na Absolutno.
Lidi Publikoval(a): bloumej očima | Úvahy » Ostatní
Není lepší si přiznat že je tomu tak? v každodenní praxi utíkáme sami před sebou. Nevíme co dělá pravá ruka, když levá spočívá jinde. Mluvíme a přitom je to floskule a vata. Děláme věci typu "Ono se". Je to takové neproblematické a zároveň i vyžadující rutinní aktivitu. Je to celek všech mimiker a masek maskujících stinnou a jedinou stránku lidské duše. Stránku bázně a především chvění, obavy z nicoty a Boha. Jako kajícníci vypadají všichni lidé, kteří si hledají falešné totemy, které uctívají, oltáře poseté zlatem, zulíbané na tisíc způsobů a přitom tak falešně prodané lidské ubohosti nevzpřímit se k lidštějším projevům toho, čemu říkáme život. Lepší by snad bylo říci a přiznat: "Ano, víme o tom, a jsme jen nicotnými kousky velkého vesmíru". Ano, každý si myslí, neskutečně a falešně, že je king a vládce situace, ale situace má jeho, on je jeho figurou a aktérem je mu život, který si ho přihrává od jednoho mantinelu ke druhému.
Sebevražda Publikoval(a): ludmil | Úvahy » Ostatní
Jako zajímavý podnět se ukázal rozpor náhledu na existenci člověka. Podle vědy s velkým "V" je něco jako duše a Bůh nesmysl. Věda si naporcovala "dost velkou porci" rolády, ze které zbyly drobky, které sami o sobě jsou bezvýznamné, přesto v kontextu úvahy o celku rolády tvoří její základ a bytostnou podstatu, která zbyla na vědy o člověku. Tedy de iure to znamená, že vysvětlením pro existenci je-li bytostnou součástí života je člověk. Z něj a skrze něj, jeho nástroje a výtvory lze porozumět světu, přírodě, zasadit do ní semena "rádoby zákonitostí - alias fyzikálních zákonitostí" a zharmonizovat tak hutnou polévku, ze které prý povstal svět. Znamená to, se provtně zajímat o člověka, který ve světě jedná, koná, ustavuje sám sebe a na tomto základě, vědomí hledat pak smysl života. Obecně ovšem nelze generalizovat a vztahovat jakékoli podněty k jednostranné syntetizaci a hledat partikulární (částečné) cíle, či smysly.
Manželství Publikoval(a): Koli | Úvahy » Láska
Křesťanství v tomhle ohledu hovoří rámcově jednoznačně, přesto v důsledku si lze myšlenky shrnuté v různých textech vyložit tak, že se to s jednoznačným pohledem nebude krýt, ba bude to protichůdné. Dobrá, připusťme jako pracovní stanovisko jednolitost duševní identity muže a ženy v manželství. Ale jak zvolit, bez přímého božího aktu nazření, zda je žena ženou a manželkou s potřebnými manželskými kvalitami? Leda že bychom ji poznali v růných pohledech. V roli pečující ženy, naplňující milenky, trpné těšitelky, a konstruující partnerky, či vizionářky. Přesto je to pouze rámec pohledů. Křesťanství nedovoluje ženě, bez rámcového smluvního závazku, koštovat a projevovat duševní a duchovní kvality, jakými jsou oblast sociální sympatie, akceptace, adaptace, sounáležitosti, starosti a povinnosti, či sexuality, aniž by z uvedeného nevyplýval postih ze strany porušení přikázání Zákona.
Dveře Publikoval(a): Didlik | Úvahy » Ze života
Zajímavý příměr...Život jako dveře...Mě se líbí, i když k němu lze mít oprávněné výhrady, nicméně já pod pojmem život vidím vztažný pojem volby. Je asi kategoricky závežnější, než dveře kterých se nedotkneme, ba, neotevřeme. Nicméně myšlenkově zřejmě oba příměry mají poukázat na úkol a pojetí volby. Zajímavé :-)
Mechanicko-biologický počítač Publikoval(a): A.N.D.Y. | Úvahy » Ostatní
Já se otevřeně hlásím pouze ke stanovisku, že Bůh musí být. Bůh je něco, co nevíme přesně jak je. Je to vymknutí se základnímu schematickému rámci základních kategorií lidského poznání. Bůh je mimo čas, prostor, zcela bez kvality, počitatelné kvantity, mimo činnost a trpnost, či bez účelu nebo nutnosti. Bůh je zvláštním jevem a zjevem. Snad v nepochopitelném lidském mozku, jak vědci odhadli existují nevysvětlitelné procesy a mají religiózní projevy. Kupříkladu, dovolím si příklad. Česká novinka, špičkový počítač Výzkumného ústavu při Akademii věd ČR zvaný Amálka dokáže doopravdy mnoho. O tom není pochyb, přesto však i vědci dokázali svými výpočty, "exaktní vědou", že lidská schopnost mozku je přesto několikanásobně v řádech milionů rychlejší než Náš nejrychlejší počítač.
Nechci se jakkoli dotýkat materiálna, ale přesto se ukazuje, že to, co je matérií a látkou v sobě má ducha, ideu, představu a projektovaný smysl a prostor k porozumění a výkladu. Tužka, poněkud nevhodný příklad, má v sobě nesčetně mnoho, byť zatím nevymyšlených možností využití. Je to otevřený prostor k výkladu, co je tento předmět a jak se jeví mě konkrétně. Mohu ji vyložit jako nástroj kreslíře portrétu, ale zároveň jako prostředek k pojídání jídla s těstovinami, nebo jako složeninu opracovaného dřeva s grafitovou tuhou. A veškeré výklady budu vysvětlovat, vždy neúplně a nepřesně co taková tužka doopravy je. Idea je uvnitř světa, ale v celku neodhalitelná. A takto lze chápat i Boha. "Jeho aktem" je svět, kosmír, nebo vesmír, Reálné Universum, vše co jest. Je dokonalejší než všichni lidé dohromady a veškeré počítače různých výzkumných laboratoří, neboť je jejich nedílnou podmínkou. Je to vstupenka do světa. Na základě Boha můžeme vysvětlovat vše co jest. Mýty a představy koření z nevědomí. A Bůh překlenuje břehy nevědomí a vědomí mostem svojí úplnosti. Bůh je spojkou, je to vazebný prvek, pojivo že realita drží pohromadě. Neodpustím si připodobnění, že Bůh je jako pojivo ve stavebnictví, jakož i pojivo reality, prožitku skutečnosti s látkou, matérií, ...
Smysl lidské svobody Publikoval(a): A.N.D.Y. | Úvahy » Ostatní
Nicméně si neodpustím koment. Bůh podle mnou uznávané linie neexistuje. Bůh byl nahrazen plnou lidskou subjektivitou, mravností, která pramení z volby a svobody. Svoboda je něco, co je vlastní každé bytosti již od narození. Tj. první bod. Za druhé, svobodná volba je volbou, která pramení z volby aktivního subjektu (člověka). A týká-li se produkce svobody, znamená to, že produkce svobody souvisí s naším životem vezdejším. Existence, život, bytí produkuje svobodu. Subjektivní lidskost, se domnívám bych mohl označit humanitu člověka, jeho schopnost být člověk, vycházet do světa ke Druhým skrze volbu sebe sama, a především nést odpovědnost za sebe a za druhé. Pavel v dopisech psal o toleranci. Nechci zde uvádět historické analogie a paralelismy, ty by setřely jistou dějinnou jemnost, nicméně nést odpovědnost znamená, slovy Ježíše, nést si svůj, ale i Tvůj kříž odpovědnosti na zádech k poslednímu soudu (či poslední štaci). Čímž nechci celou problematiku zlehčovat.
Smysl lidské svobody Publikoval(a): A.N.D.Y. | Úvahy » Ostatní
Já se domnívám, že jestli někomu upřeme svobodu, ty kartouzy, nebo jak tomu říkáte, vězení, to je privace (nedostatek) svobody, z čistě sémanticko-logického hlediska je to negace kladného výroku, tedy není to blbol. Netuším, na co se ještě v komplikované úvaze poukazovalo, nicmméně...nedomnívám se, že by Bůh opanoval kategorii svobody...Bůh je jinak. Bůh je garant svobody, pravdivosti, ale i jednoty světa. Času a prostoru, ale to je až příliš abstraktní a nepochopitelné. Bez Boha by tu nebyl logos, chronos, eidos, nic...A především se srdečnou pokorou k tomu výše uvedenému domnívám že pes, jakkoli je to pozoru -hodné zvíře, do jisté míry domestifikované, není producentem ani "koncovým produktem", chcete-li svobody. Svoboda je plozena z pramene subjektivní lidskosti, humanitas, z existence. Netuším, čeho dalšího se kritické připomínky týkaly, nicméně cítím se být povinen je srozumitelně ineterpretovat.
Procházka Životem Publikoval(a): D. N. | Úvahy » Ze života
Zajímavá metafora a vyobrazení. Život jako pouť, cesta, po městě. Vzpomněl jsem komenského Poutníka po vezdejším světě, za účasti Mámení a Všudybuda. Je to stará, však dosud platná, analogie a paralelismus. Jsou zde zdůrazněné a zdůvodněné rysy života, stejně jako v této úvaze. Zpracováním je to originální. :-)
Proč? Publikoval(a): wenlan | Úvahy » Ze života
Zajímavý obasah úvahy. Člověk málokdy dokáž reflektovat ambivalenci ve světě a co víc, málo kdo uvažuje o vlastní schizoidní ambivalenci aniž ví, že je souhrnem protikladů (někdo říká vědomí a nevědomí). Když si člověk dělá sám terapeuta, nic tím netratí, neboť sám sebe zná nejlépe. A jak tenhle problém řešit. Otevřít se sám sobě bez zábran a všem možnostem, které se ukazují jako přínosné. "pracovat na sobě" je takové zvláštní spojení, ale vystihuje poentu co možná nejlépe.
Galerie snů Publikoval(a): In.D r e a m | Úvahy » Ze života
Líbí se mi příměr knížek jako galerie snů. Jungiáni by z toho měli velkou radost. Skvělé. Každý se zabydlí ve svém, a protože se každý zabydlí ve svém, nerad opouští svůj bezpečný domov, domov svého obydlí, ve kterém je jako v galerii a prohlíží si skvosty své sbírky, kterou nehodlá prodat, protože prodat ji, by znamenalo, připravit se o nejcennější obrazy, které se nám nechaly otisknout do nás samotných.