Návštěvnost
Komentáře odeslané
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
HVĚZDNÉ NEBE NADE MNOU Publikoval(a): Broučinka777 | Úvahy » Ze života
Tematicky zajímavá úvaha. Oslovil mě název práce, který komentuji. Kant, ač to v názvu výslovně nezaznívá, je autorem slavného, zde poněkud "fádního" výroku (KdpV-Kritika praktického rozumu), kde ovšem v kontextu je výrok kolorovanější a nikoliv vytržený. Má svou úlohu, jako závěrečná část velkého etického projektu. Ale to je na delší povídání...
U C. G. Junga je zajímavá studie k archetypům člověka, která by odpovídala jednotlivým znamením.
Fatalismus a osud jsou překonány. Existuje tu jednak rozum, druhak víra, tedy netřeba propadat úzkosti. Je zřejmě více než možné, ba jisté, že člověk se svou životností (bytím) nějak může "naložit".
Říkat, že rodina náš život ovlivňuje je silný výrok. Rodina vytváří podmínky pro život, to je její funkce, a o ovlivnění bych nehovořil. Jako jedinci jsme autonomní, samostatní a samotní, rodina je nám něčím, kde cítíme bezpečí a vývojové dynamické síly.
Ještě bych okomentoval ty předsudky, mýty a pověry. To že jsou, je dáno tím, že tak si je vytvořil člověk kdysi dávno. Věřil na ně, neb vysvětlit si některé úkazy neuměl. Odtud vznik mýtů. Kdo na ně věří dnes je jedna skupina, ti kteří mýty praktikují jsou pouzí mystifikátoři. Vědomě nás ne-správně řadí podle určitých znaků. A to je problém. Mají před-sudky. Něco před tím, než jsou schopni vynést srozumitelný logický soud. Ke kterému budou mít "podklady", tedy vstupní informace ve formě pojmů atd. Zřejmostí, kterou bychom si to zastírali je, že na nás působí smyslovost, či empírie a proto jsme hotovi s názorem, který nám dává například zrak a intelekt leckdy, ne ve všech případech je schopen rozvážit jak to s danou věcí je.
Vzatý život Publikoval(a): walker | Úvahy » Bůh, víra
Že každý má právo na život je seriózní myšlenka. Ale což kdybychom tohle tvrzení postavili a zkonstruovali opačně. Jaké právo má zločinec, jež druhé o život připravuje a kdo mu toto právo zaručuje a poskytuje (dává)? Nemá na to právo. Je to v moci jiných soudců. Případy s vrahy bych chápal jako možnost, kde by se v jediných případech, které budou průkazně a komplexně vyšetřeny, daly použít možnosti odplaty stejným prostředkem, ne však jakkoli libovolným způsobem. Za smrt smrt. Není totiž potřeba si vydržovat ve věznicích někoho, kdo druhým škodí a není možnost jej napravit. Věznice jsou alespoň v Čechách, tím myslím v republice dosti luxusním zařízením a nejsou jen tak pro leckoho. Proč by měli slušní minimálně v ohledu platby platit někoho, kdo druhé zabíjí? Myšlenka "nastavené druhé tváře" (jak ji chápou některé etiky a zejména ta křesťanská) je doporučení hodná, ale.................Ne vždy, ne všude a nikoliv na každý případ.
Intimita subjektu, intimita ega.... Publikoval(a): A.N.D.Y. | Úvahy » Ostatní
Ego, cogito nemá nic výslovně společného se vzpomínkami. Nikterak to výslovně ve své práci neuvádím. Ego není myšlenkou, ego je způsobem existence, a především zvláštností bytí. Vzpomínka není nikterak asociována s egem, ale vzpomínka afikuje, dráždí ego, cogito, vědomí, které ji jako takovou reflektuje. Subjekt, chceme-li ego, či cogito nezaniká, ale jeho životnost končí, však existence je zvláštním způsobem jinačí. Je samosebou možné, že jsou i jiné pohledy na danou problematiku. To je pouhá cestovní úvaha ;-)
Načo... Publikoval(a): Sarazin Faestred | Úvahy » Ostatní
Nevim jestli jsem tomu dobře porozuměl, ale dočetl jsem to až do konce. To, že člověk je lenivý a stále se posouvá, je důsledek jeho vlastniho myšlení. Ted je ale otázka. Je myšlení součást života jako produktivní složka, a nebo "odpad" a cosi co je navíc? To je zásadní otázka pro celé pochopení dějin myšlení. Kdyby to bylo doopravdy tou lenivostí, tak v podstatě je myšlení jenom nahodilost. Ale je to náhodná nahodilost, nebo úsilí o pohodlnost? Každopádně nevim jak to je, ale myslim ze troska pohodlnosti produkuje mysleni,nebot nas vytrhuje z letargie a nuti premyslet o dulezitych vech.
Myšlení Publikoval(a): Hérakleitos | Úvahy » Ostatní
Myšlení, ach jak složitá otázka, která opět zasáhla citlivé místo. :-)Já se nedomnívám, že by se lidé od zvířat nějak odlišovali. Lidé jsou už od základu jinak, než zvířata. Pokud přeci chceme něco odlišovat, musí to mít společné znaky, podle kterých tu danou věc od druhé odlišujeme, jinak nám s danou věcí splývá, ne? Zelená se od červené liší, proto a na základě toho, že je to sice barva, ale jiná ji můžeme odlišit. Společné znaky jsou prostředkem k odlišování. Podle mě u člověka proběhla zcela jiná etapa vývoje. Člověk se sebevíce, chce-li, nebo ne-musí nechat manipulovat, byť i bezděčně a nevědomky. Mimo jiné zákony, a to nejen právními, ale i přírodními, a jinými, dále společností, tzn. bez "působivého ovlivňování myšlení by to nešlo" atd. Přeci jen je nutné, aby nás někdo a nějak ovlivňoval, abychom i my prodělali duchovní,duševní a jiný vývoj a potažmo i změnu vzorce myšlení. A davové stržení mělo i své kladné stránky, např. pokud šlo o špičové technologie ve vědě, atd. Co takový telefon? Chyba, nebo užitečná věc....Těžko říci, ale zpět. Fatickým důledkem je, že mocní lidé nežádají sebe-vědomé a sebe-schopné lidi, kteří dokáží myslet. Proč? Mohli by být jejimi oponenty, a to přeci nejde. Mocnář je masa, která si razí cestu a nehodlá tratit na konkurenci. :-) Většina lidí myslí povrchně? Ano, to je podstata problému. Ale nutné je se ptát proč? Protože i lidé mají jen své lidské stránky a skutečnou věcí všedního života je, že opravdové, nesimulované, autentické myšlení "bolí, unavuje a vysiluje". Tak asi tolik, tak bych to viděl.
Úvaha na téma: Otec, Syn a Duch svatý(22.2.07) Publikoval(a): C.alwen | Úvahy » Bůh, víra
Zajímavá úvaha. Ale zdá se mi poněkud jako výplod deformovaného historického pohledu na celou problematiku. Jsem sice teista, ale rozhodně ne křesťan, ale s tímto náboženstvím jsem měl možnost se poněkud více seznámit. Zaprvé, tak jak je zde Ježíš Christos líčen. Ježíš (nyní jen zkráceně) byl zvláštní historicko-literární postavou, která měla vlastní teleologii. Cílem, nebo naplněním podstaty Ježíše nebylo ho osvobodit skrze Boha, jako nejvyšší princip, ale jeho smyslem a konečnou podstatou byla mučednická smrt jako vykoupení za Nás hříšníky a viníky. Navíc, pokud mě pamět neklame, byl Bůh Ježíšovi vždy velmi blízko. Neznamená, že by ho nechal na pospas. Právě proto, že byl vždy s ním a v něm, tak proto to dopadlo, jak se stalo. Pokud se mohu ještě krátce vyjádřit k neposkvrněnému početí Máří Magdalské, je to velký problém nejen soudobé vědy, ale i přesného náboženského výkladu evangelia a boží troj-jedinosti. Navíc její příběh jako neplodné rodičky byl odměněn Bohem tak, že se jí měl narodit syn Lk(1; 34-35). A pokud je zde mylná domněnka o velikosti Ježíšových skutků, doporučuji přečíst Janovo evangelium. Myslím, že za tak krátký život, ve srovnáním s dnešní průměrnou délkou, podle statistického úřadu jak ji uvádí, je velikost a počet skutků Ježíše gigantický. A to že se za princip Ježíše, či křesťanský výklad bojuje nesmyslně je chyba a demagogie fundamentáních exegetů Písma. Fanatici jsou v každém náboženství. Řekl bych, a to nechci jako kritický čtenář literatury vidět problematiku jdnostranně, že Bůh do pekla nepatří už jen z podstaty a principu. Bůh musí být jinde, a jinak, než je peklo. Celý svět je stvořen principem, který určitě není z temnoty, neboť svět byl utvářením z chaosu, tedy tmy a nicoty, neuspořádanosti. V pekle jsou démoni (daimonion), principy temnoty, nicoty a zla. Ve světle se nacházejí principy dobra, světla, moudrosti a plnosti života. Myslím, že pokud to nebyla otevřená provokace, tak se to jako úvaha povedlo. :-)
Hra Publikoval(a): Lylča | Úvahy » Ze života
A co život uchopit jako doopravdovou hru? Fenomén hry je zajímavým motivem. Co se třeba snažit životu odehrávat, a přihrávat mu k jeho hře, kterou s námi hraje a co třeba život uchopit úplně jinak, jako třeba mocenskou snahu. To je snad známé. Většina her a podstat her je na tom založena. Snaha o vlastní ovládnutí sama sebe, skrze hru, skrze takto pojatý život. Vyprodukovat ze sebe maximum, jako správný hráč. Například když hrajeme, v této souvislosti žijeme, zažíváme stejně jako ve hře prožitek a příjemný pocit z takovéhoto stavu. A není možnost si jej nadále, jako ovládnutou snahu zvítěšzit vyvolávat znova? Žádný "game over", ale možnost opakovat hru, to je to, co je ve hře to oč jí jde. A znovu prožívat ty možnosti hry, které jsou nám tak blízké a které nás na hře samotné tolik lákají. Houpačky, kolotoče, ale i skoky s padákem, stejně jako běhání vytrvalosti, nebo hraní šachové partie. Je opakovatelná, nehrajeme tam svou roli, ale roli leckdy jinačí, můžeme z ní kdykoli vystoupit, opustit jí, a přesto i nadále žít a prožívat. Hra nás zavádí do ne-osobního života, do ne-autenticity. A to je jiné, ale je nutné dodat, že to k životu bytostně patří. Například u dětí, ty si "musí hrát", protože je to jejich způsob existence. Tak tolik jenom taková poznámečka :-)
K pojmu Boha Publikoval(a): A.N.D.Y. | Úvahy » Ostatní
Já si nemyslím, že by se filosofie odkazovala na nějaké domněnky, nebo nějaké nahodilosti. Ba právě naopak. Pokud mluvíme o filo-sofii pak s měkkým "i". Je to etymologicky správně. To jenom takový detail :-) A teď věcně...Filosofie jako taková se neopírá o domněnky, ale její pilíře povstávají a koření z lidské individuální zkušenosti a zakoušení tohoto světa. Není to tudíž domněnka, ale faktický pravdivý názor každého konkrétního a jeho předporozumění daným věcem. A pokud jde o vědu, ta je sama taky založená na lidském poznání. Newtonovy zákony odhalil člověk svou individualitou, svým vlastním pozorováním a vytvořil pro to obecný vzorec, kterému vědci říkají zákon, nebo axiomata. Ale to je jiná věc. Bůh je velmi složitá entita, a v podstatě ani on sám není. Není v čase a prostoru, nemá časový charakter existence. On jest. Tedy on nebyl, není a nebude, ale jeho status je jinačí, nemá lineární časovou charakteristiku a už vůbec ne prostorovou. To je nejdůležitější, pokud nic jiného z tohoto článku. :-)A pokud jde o athénské Filo-sofos, tedy ty jež pravdu hledají, nemyslím že by tam docházelo k hádkám, ale střet, jiskření a zápal pro věc, to je to, co živí samotný obor. Ten, koho nic nezajímá a kdo o věc zájem nejeví a je mu to lhostejné, ten se nebude chtít střetávat a bude si hájit "to svoje". Nemá tu jít o nějakou "krvavou" hádku, ale o vyjasnění a vnesení světla a paprsků pravdy na scénu. Bůh je první a nejzákladnější princip všeho. A život, řekl bych bychom mohli nazvat jako projev božství, tedy kdo je Bůh? Sám princip života, to že jsme, že máme existenci, prostor, čas, přírodní zákony, ale i přírodní a jiné krásy. Umění, kulturu, hudbu, atd...To vše je hodné na povážení. A proto to citlivě nazývám Bohem.
Něco existuje Publikoval(a): A.N.D.Y. | Úvahy » Ostatní
Nechtěl jsem se dotknout vůbec intelektuálně nadané křesťanské obce, tím spíše ne Jana Pavla II. Toho i já považuji za veleváženou autoritu. To byl doopravdický myslitel, to nepopírám. Jeho misijní činnost, zásluhy a přínos pro mír, demokracii a lidstvo je nepopiratelný. Stejně jako nepopírám intelektuální vzdělanost ostatních kněžích. Ale jsou to kněží a zříenci určitého aparátu a orgánu, jež garantuje, že pravda, a konání ve smyslu dobra je v jejich rukou ta nejlepší? Přeci lidé sami musejí věřit (believe), mít svou víru a nepotřebují náboženství (religion) v té formě jak jsem jej uvedl. Nikdo mi nemůže být lepším rádcem než já sobě sám. Já sám si musím určit co je pro mě nejlepší, to za mě nikdo neudělá. Ani bůh a ani metafyzika. Už samotné zprostředkování, samotná interpretace a určitý výklad je psychologicky zabarvený, i když by se to nemuselo zdát. Každý k tomu má určitý soud, který může ovlivnit druhého, a proto jsem chtěl taktně udat tendenci a směr, aby si lidé poznávali svět, přírodu, kosmos a především sami sebe skrze vlastní intelekt a rozum. Máme všichni stejné možnosti. Můžeme chodit do kursů hebrejštiny, latiny a starořečtiny. To není zakázané a ani nedostupné a můžeme si sami vystačit a nepotřebujeme nikoho aby nám předčítal literaturu, která sama o sobě může být jinak vykládána. Dokladem toho je mé stekání s jedním anglickým myslitelem na přednášce, jež byl pozván do české kotliny a simultální překlad zcela neodpovídal tomu co říkal a jak jsem si jeho slova dával do českých kontextů. Nechci tím nic naznačit, ale musíme si uvědomit, jaké nebezpečí hrozí na té nejnižší úrovni začínající např. ve školách a co teprve v teokratické politice!!! Představme si situaci, zcela hypoteticky, nějaké nábožensky orientované země, kde fundamentalismus a teokracie bují. Bude se tam předčítat kniha, která má úplně odlišný význam a v hlavách "poslušných a zanícených oveček" se zažehne nápad vskutku drastický a zcestný. Chopí se veškerých prostředků a budou se snažit naplňovat slova, která v textu vůbec nebyla, která byla účelově takto vyložena. Jako říkat např. že světle modrá a tmavě modrá je modrá a je to totéž. To není totéž a je to nepravda. Jestliže se něco interpretuje a lidem sděluje musí to být clare et distinkte, tedy jasné a zřetelné a ne dvojsmyslné. A proto je individuální intelekt nejlepší zárukou správné poznatelnosti světa v jeho nejširších pásmech. Nikdo nás nemůže oklamat, protože tak jak my osobně tomu porozumíme, tak také podle toho budeme jednat. A nikdo doopravdy není garantem toho, že je to správné. Jenom my sami můžeme věřit (believe), že tomu tak je. Žádná entita nám tu záruku (garantio) nedá. Nesmíme věřit všemu co se nám dává a ukazujee a být trochu v odstupu od všeho co na nás "útočí". Je potřeba něco nastudovat, přečíst, obeznámit se s fakty a pak jednat.
milovat či nenávidět? Publikoval(a): vincent christian böll | Úvahy » Ostatní
Milování a nenávidění jsou spojené nádoby téhož. Kdož nezkusil ani jedno ani druhé nemůže o tom hovořit. Oovšem kdo poznal jedno nebo druhé, poznal i opačné. Totiž milování je nenávist třeba i v tom nejširším smyslu a nenávist je ztracená milost, milování někoho, kdo pro nás znamenal tolik a proto se s tím vyronáváme nenávistí, protože s většinou skutečností se vyrovnáváme opakem. Například ve fyzice, zákon akce a reakce (protipohybu téhož) a mnoho dalších...
Přirozenost Publikoval(a): horlivec | Úvahy » Ze života
Zdravíčko...
Nevim jak bych tohle okomentoval, přesto se pokusím...Zdá se mi jako kdyby šlo o holivou křesťansko-dogamtickou agitaci a orodování za Boha, nejvyššího, neomilného a za Boha nejlepšího...Musím uvést několik ryze křesťanských myšlenek..Bůh v původním smyslu neni chápán v jeho trojjedinosti, za kterou se asi skrývá jeho rozpolcená "osobnost", či schizofrenie, pokud bychom Boha personalisovali..Dovolil jsem si tu takovou menší provokaci, ale pravý křesťan, či znalec religionistiky znající souvislosti mi dá za pravdu...Bůh není dobrý, dokonce je moc zlý..Na své tvrzení dokládám obhajobu..Dopustil by Bůh veškré protizákonné jednání, ve smyslu mravního, morálního, či jiného zákonného porušování???Trestal by chudé děti, mající hlad v centrální části Afriky a jinde??? Přihlížel by prostopášnostem a protizákonných činů na dětech, bezmocných, chudých, nemocných???Asi ne...Osud jsme si nevybrali, nikdo z nás...Byli jsme vrženi "do světa"...a kdo z nás to chtěl???Snad ty, či ty, či on, či ona, ale jistě ne všichni...A co se týká Boží dobrosti a sobeckosti??? Nejvyšší si libuje v tom, jak lidi trápit...Je to pro něj komediální pobavení, jako když se hrají Eurypidovy hry v amfiteátrech...pardon, nejde o křesťanského Boha, spíše o pohanské pojetí model ,ale stejně je to vyžívání v té samé konotaci..Porč si myslíš že byla zavedena instituce a fomralita jakou jsou odpůstky???Aby se bůh díval na "naše lidské přestupky", které tímto připouštěl a mohl říkat skrze ztělesněnou církevní autoritu tu magickou formulku: "Odpouštím ti, synu můj"...A na tuto problematiku již před více než půl tisíciletím upozornil náš přední reformátor a bojovník za pravdu v jejím nejobecnějším pojetí Mgr. Hus. Ten napsal mj. 4 artikuly pražské, jako volební program jeho strany ale co víc, kritizoval jako hlavní problém ato je prodej odpůstků...Toho čeho se katolíci dopoouštěli bylo naprosto neeetické, nemorální ať mi pak mluví o tom, co je dobrota...Ožebračovat chudé ještě víc, jenom proto, že měli domělo doměnku o spojení s dáblem (diabolem řecky), vést inkviziční procesy protinepohodlným občanům atd...Ale to je potřeba popchopit v širších souvislostech a intencích...na to v komentářích neni místo...ale jde o zásadní věc...původní křesťanství vzniklé cca v 5.století, neprodchnuté platonismem a sristotelismem bylo docela, říkám doceal nezkažené, žádné křížky, pěkné nástěnné malby, freskové náčrty, atd..symbolika úžasná...Až když se k Platonismu přimkla nejvyšší idea, idea dobra, ztělesněná Bohem a pak i Aristotelici, vznikla z toho ohromná kližka, či spíš nafouknuté klišé, plné všeho s odpuštěním sajrajtu, který se na to nabalil...Mám jen obavu z toho, že toto znova hrozí propuknout...A je to oprávněné...Co např. klerofašisté, Itálie, Španělsko???? A může to přijít znovu a zase a ještě v silnější potenci...A co potom???musíme být trochu kritičtí ke všemu co se nám dává...
Vyplatí se mluvit vždy pravdu? Publikoval(a): Lenkka | Úvahy » Ze života
Fenomenání problém celých dějin lidstva od jeho počátku...Ano tak by se dala nazvat tato úvaha, či zamyšlení nad tímto filosofickým problémem...Ona pravda je vlastně z antického pojetí jako aléthea (čili v českém ekvivalentu neskrytost, odhalenost)...Tedy pravda, jako nepředmětná předmětnost, kterou se zabýváš, je opravdu něco složitého..není to reálná entita, jsoucno, je to něco co tady je, ale ne v té předmětné podobě, že bychom ji mohli vlastnit, nebo jí mít...Lež je podle mě, pouhou privací dobra, tedy česky nedostatkem dobra...Odtud pramení lež, či výstižněji nepravda...Jedna věc je lidská morálka, která kategorickým imperativem ukazuje cestu toho co je dobré co je špatné...Že tohle někdo rozlišit neumí, je viinou výchvy, která byla v některém ze stádií zanedbána, či špatně uchopena...Ať jde o rodinu, školu, jakožto vzdělávací úpstav a nebo vlivem společnosti...Možností příčin je několik...Nicméně to o čem hovoříš je jen konstrukcí založenou na mnou výše uvedených předpokladech...Lež je stejně bolestivá jako pravda, to je bezpochyby...Stejně jako i jiné věci mají rub a líc...Ovšem o nepředmětné pravdě to nelze říct...Ta má jiný status, má jiné předpoklady...Pravda je jak říkám neskrytostí, alétheou, odhaleností...A odhalenost v antické tradici znamená opravdu velkou osobnost, kteerá se nebojí vysotoupit z davu adávat na jevo svou suverenitu, autonomnost a svobosu...O tom je celá filosofická pravda...Stanovisko k pravdě nebudu zaujímat z předpokladů a důvodů, které jsou ryze filosofického původu...Nehodí se, abych k tak problemtaické otázce zaujímal stanovisko, nicméně pokud jde o pravdu, je lépe být odhalený, neskrytý, neboť zbytečně se pak dostáváme pod hluboký povrch našich imaginárních konstruktů (vyprávěním lží), do kterých se zaplétáme a ze kterých východisko není...
Včera, dnes a zítra Publikoval(a): A.N.D.Y. | Úvahy » Ostatní
V podstatě nejde o to popsat život, ale jeho trojjedinost, jeho rozporuplnost a nejednotnost.
--------------------------------------------------------
Život je božský, a co přijímáme a v co doufáme je právě ona božskost a naše víra. Sám Nejvyšší po nás chce abychom život přijali takový jaký je...
--------------------------------------------------------
Všemožně si ovšem i odporuje...Například v biblickém desateru, kde uvádí různé příkazy a konání kterých se máme vystříhat...Ale nebyl by to právě On, kdo nás žádá abychom hřešili, abychom tyto smlouvy porušovali, a aby právě On nás mohl "oprášit od popela" a dát nám lásku typu anima, či animus??? Je to On. Substance nejvyšší, která má v sobě několik podob. Jednak zjevení vychovatele, milujícího rodiče (matky, otce) a taky soudce, který dokáže posoudit naše konání a zároveň i tresajícího exekutora... V podstatě je On velmi rozporuplný...Ani sám nemluví jednotně...On by přeci nemohl skrze lidi říkat "Odpouštím ti, tvé hříchy jsou odčiněny"...Tedy On sám nás žádá k různým druhům konání...Ke spravedlnosti a i k nespravedlnosti, kterou sám od nás žádá, aby nás mohl neustále napravovat, jako černé ovečky ve stádě...To chce On...A jakou to má souvislost s tématem "Včera, dnes a zítra"??? Jde o metaforu toho, co jsem popisoval výše, vystoupení Jeho ve třech situacích. Tedy toho, že je nutné konat...Jak, to je na nás.
[dialogy: „Člověk a Nic“] Publikoval(a): Livie | Básně » Ostatní
málokdy se čtenář setká na literu s dialogicky pojatou básničkou...zajímavé
Dokud se zpívá... Publikoval(a): Boscai | Úvahy » Ostatní
Hudba je vyjádřením múzického fenoménu a jako prostředek něčeho, čímž naše duše "měkne" a stává se jemnější a v tomto světě je to právě potřeba i přesto že námět hudby může být např. hard rock, punk, metal, či jiné...Ale v podstatě je hudba jemností pro duši, stejně jako tělesné cvičení ji činí hrubou...A co se týče fenoménu MP3, je docela dobře možné, že se na tuto éru čekalo již delší dobu, kdy každý bude stimulovat svoje myšlení, svoje nálady a pocity hudbou...hudba má pohopitelně léčivé účinky, ale v mezích možností...Jiank zajímavé...