Povídky » Vše
Nalezeno 24956 záznamů. Zobrazuji 13901-13920.
haha... asi to musí znít jako děsně emo povídka, ale není.... to víte jsem byla jednou takhle večer sama doma a zrovna v koupelně.... a pak mi hlavou mihl takovej děsně sexy typan a povídka byla na světě.... už te si to, je to takovej výsměch a ironie....
Poslední ze sbírky == 7 okvětních lístků ==
Jan Hrabák, 30.03.2009Tipy 1 | Čteno 339x | Komentáře 1
(Povídky » Horrorové, krvavé, strašidelné, tajemné, záhadné)
neobjasněná smrt a hrozná skutečnost. Nebo sen?
„Zacku, to nemyslíš vážně… nemůžete ji poslat jen tak, samotnou k ... ."
„Ale musíš uznat, že jsi aspoň vyhrál fér! Bejt zticha, měl bys to příliš lehký! JAU!! A slez mi konečně z nohy, seš jak pytel brambor!“
(Povídky » Akční, detektivní, dobrodružné, válečné)
je to sice krátké aly bude to na víc částí
Příběh se smutným koncem...ale je ten konec opravdu taks mutný?
„Já se ani nehnu,“ zasyčela jsem. Byla jsem totiž odporovat všem a to naprosto všemu. A navíc tenhle mladík mi až nebezpečně svým rozkazovačným hlasem připomínal Eona. Odporovala jsem mu už jen z principu.//doufám, že se vám líbit
Tenhle příběh se málem opravdu stal, ale jsme ráda, že jsme nakonec couvla a zůstala doma...
Tohle se opravdu stalo a stále to probíhá...
Co následuje po úžasné noci? Výčitky, ale ne moje...ostatních
Upřímně jsem nevěděla jestli to vůbec zařadit mezi povídky. Povídka není psána o nikom konkrétním, jen jsem chtěla přiblížit život herce...
V očích měla slzy a vzhlížela k oblakům, které po zemi sypaly chladný sníh. Vločky, jenž pomalu klesaly.....
Omlouvám se za chyby.
poslední a nejslabší díl, tak snad se bude dát aspoň trochu číst.
...psáno pro asicr.blog.cz ... a pro liter taky :) ...
WhiteSkull, 29.03.2009Tipy 35 | Čteno 557x | Komentáře 11
jehe další vtipné vyprávění s autobiografickými prvky
zlomený a nanicovatý -__-, 29.03.2009Tipy 8 | Čteno 402x | Komentáře 3
Les byl tichý, vítr ohýbal koruny stromů a sýček tlumeně houkal. Snažila jsem se proniknout očima tmou, podivný pocit nezmizel, ale pocit nebezpečí, díky kterému mi ještě před chvílí ve spáncích pulzoval adrenalin, pomalu vyprchával.
„Nesmysl!“ zamumlala, přitáhla si svetr blíže k tělu a tiše se zahleděla na slunce zapadající za horizont. „Odpustíš mi někdy?“
