Nalezeno 18 záznamů. Zobrazuji 1-18.
Krátká báseň klasických životních strastí aneb když píše srdce.
O tom, jak krásný je nalézat světlušky v hluboké tmě.
Miluji na tobě to i ono. Vlastně všechno.
O našich krásných společných ránech. Tedy, o těch co bývaly.
Tak svobodně cítím se já s tebou..
Ať tě blechy štípou celou noc..
Být či nebýt/ bít či nebít.
Pod nočním nebem. Pod očním nebem?
Někdy to v mojí hlavě vypadá jako na nejrušnějším přechodu v Tokiu a pak vznikají básně tohoto typu.
Jednoduše moje pocity ve slovech z podzimního počasí.
Občasné spojení duší. Tak nám to sluší.
Svoboda pro hlavu končí, jestliže přichází bezhlavá láska. V ten moment srdce pánem jest.
Není třeba dlouhého popisu. Prostě láska.
Na oslavu 2 let strávených po boku jednoho z nejmilovanějších lidí.
Pár slov ze života snílka, který se pohybuje na pomezí snění a bdění
Mé myšlenky mi občas připadají rozlítané jak to chmýří pampelišky nebo jako sněhové vločky, které v této básni figurují. O mých myšlenkách, o lidech. Zkrátka sněží.
Tak trochu o tom, jak to dnes na těch našich internetech vypadá.
Místo hlavy vznášející se balónek plný snů, který se nechce nechat stáhnout na zem.