Návštěvnost
Básně autora Rozmarýna
Nalezeno 97 záznamů. Zobrazuji 41-60.
Přiznání předestřené na čistě prostřeném ubruse.
Po kratší mezeře přicházím protentokrát s něčím zádumčivým. Nyní už je lépe, člověk se jen občas bojí, aby ostatní nepoznali, kým doopravdy je...
V duši bordel, jarní úklid v nedohlednu.
Této drsné (avšak pouhapouhé) alegorii již brzy bude rok. Některé básně mají ten charakter, že se s nimi člověk dokáže ztotožnit v různých obdobích svého života. Tato je jedna z nich.
Filosofický eintopf točící se kolem všeho okolo i uvnitř. Smím prosit, čiperný tanečníku? Inu, polku bych si zatančila ráda.
Nadějná. Křehkou ledovou krustu rozehřálo Slunce. Nechť svítí na cestu i vám.
Repríza zářijového Podzimněžnění. Nechť v tyto chladné dny prohřeje a potěší i vás.
Velmi (poz)volně veršovaná.
Rudé tulipány ve váze na okenní římse se uzarděly a rozkvetly.
Odpusť, příteli, a opatruj se.
Nebojte se podat svému soupeři ruku.
Hrátky se zvukomalbou.
Bytost, ve které se věčně bijí dva proudy - ctnostný a neřestný: člověk.
Tichá voda břehy mele.
Po krátké odmlce přicházím s tímto roztodivným večerním výtvorem.
Být v souladu sám se sebou je velké umění.
...je lepší hrací strojek příliš nerozehrávat :-).
Do hry o city z prášku vstupuje staronová postava. Copak jsi zač a co se mnou zamýšlíš? Snad mě chceš ochočit, snad stáhnout z kůže...?
Modlitbou proti Antispáse. (Pro vysvětlení: "meditace" je můj vlastní básnický žánr, který propojuje filosofickou úvahu a duchovní modlitbu.)