Romány autora Casiopea
Nalezeno 26 záznamů. Zobrazuji 1-20.
7. Kapitola - Dobro nebo zlo -
- Výkřiky ze tmy - Duši si vzala temná strana pod dohodou, že to bude jeho utrpení. Navždy.‘‘ Udělalo se mi nevolno, protože jsem stále pořád myslela na Adama.
- Výkřiky ze Tmy -
- Výkřiky ze tmy - ,,Otevři! Otevři ty dveře!‘‘ Zaznělo někde v dáli, to už jsem to téměř neslyšela. Znělo to spíš jako ukolébavka, která mě uspávala. Nechtěla jsem usnout, ale to pokušení bylo tak silné..
-Výkřiky ze tmy - Téměř mi šeptal do ucha. Z jeho hlasu mě zamrazilo. Na krku se mi postavili chloupky a zrychlil se i můj srdeční tep.
- Výkřiky ze tmy - Než jsem se nadála v ruce jsem měla nejmíň pět tlustých knih. Ponořila jsem se do čtení, všechny knihy byly na chlup stejné. Psaly se v nic samé nepodstatné věci akorát se každá jmenovala jinak. Až na jednu, která mě opravdu zaujala.
-Výkřiky ze tmy - nabudí ho, protože uvidí, že jsem raněná, bezmocná, k smrti vyplašená, jako zvířátko, které uslyšelo v dáli obrovský výstřel. Pach krve, který ucítí v něm vyvolá pocit uspokojení.
- Výkřiky ze tmy- Málem se mi zastavilo srdce. Já jsem mrtvá?! ,,Klaryso!‘‘ obořil se na ni Bruno. ,,Já jsem mrtvá?‘‘ snažila jsem se zastavit slzy a pohlédla na ni.
- Výkřiky ze tmy - Odstoupila jsem ode dveří. Nebylo správné poslouchat. Netušila jsem, že se tím Bruno dostává do problémů. Šla jsem tedy zpět ke schodišti a naposledy se ohlédla v naději, že vyleze
-Výkřiky ze tmy - pousmál se ,,když už se někdo z nich dopustí takové hrůzostrašné věci, umí dobře zamést stopy.‘‘ Polkla jsem.
- Výkřiky ze tmy - Pootevřel ústa a začal se vpíjet do mých rtů. Zavřela jsem oči a chtěla se oddávat jeho laskajícím polibkům. Nedokázala jsem na nic myslet, dokonce jsem se ani nebránila. Polibky jsem mu bez ostychu energeticky oplácela..
- Výkřiky ze tmy - Uvidíme se na bále.‘‘ poslední větu jsem téměř zašeptala, přidala do kroku a šla zpět k AnthraxCollege. Strana temna, znělo mi v hlavě stále dokola.
5. Kapitola - Jen další noční můra? -
- Výkřiky ze tmy - Celý žaludek se mi svíral v řezavé bolesti jako bych měla k večeři sklo. Nikde nikdo. Všude kolem mě bylo šero, které doplňovala mléčná mlha, dovolující mi dohlédnout jen na pár desítek metrů.
- Výkřiky ze tmy - Ukazováčkem jsem si přejela po spodním natrženém rtu, který na dotek štípal. Pod prsty jsem mohla cítit, jak se otok stahuje a celý ret nabírá původní tvar bez jediného poškození. Vedle pravého oka se také rýsoval krásný monokl
12.Kapitola - Nepatrné zjištění -
- Výkřiky ze tmy - Dívala jsem se, jak ladně odchází. Má své důvody a nechtěla mi říct jaké. Zamyšleně jsem tedy dojedla snídani, pořád jsem na to všechno musela myslet. Tolik záhad, tolik tajností a kvůli čemu?
- Výkřiky ze tmy - Něco se stalo. Byla jsem připravena udělat krok k ní, ale jakmile jsem ho udělala propadla jsem se znovu do té hrozné temnoty.
- Výkřiky ze tmy - Pomalu jsem si vzala věci, najednou jsem začala pociťovat bolest, která vycházela z hrudi. Měla jsem strach, tohle mu nebylo podobné. Cítila jsem se tak ublížená a zrazená, i přesto musím zůstat silná.
14.Kapitola - Nová informace -
- Výkřiky ze tmy - Zadívala jsem se na svůj odraz v okně. Musela jsem se pousmát i přes všechny zkušenosti a zážitky, které jsem tu prožila jsem to byla zase já.
- Výkřiky ze tmy - Omlouvám se za překlepy a drobné chyby :D
10.Kapitola - Nikdy neříkej nikdy -
- Výkřiky ze tmy - Vedle mě by ležel on. Pohladil mě po vlasech a lehce mě políbil na suché rty. Divně mě začali pálit oči. Usmál by se, pozoroval můj obličej, pak by mi něco sladkého zašeptal do ucha a, a- Dost!