Nalezeno 92 záznamů. Zobrazuji 1-20.
Žiji pohodlně ve svém kabátě. Dokonale se mi přizpůsobil, nikdy mne nekouše, nezakrývá moje vnady a podřizuje se mým pohybům. Uvědomuji si, že ho mám na sobě, protože mne hřeje. Staré kabáty a staří přátelé jsou velmi podobní. (Hugo)
první a poslední báseň věnovaná tobě
Nikdy jsem si pořádně neuvědomila, že vkládat do někoho celou svoji důvěru je tak namáhavé a hlavně bolestné.
nechci to komentovat, jen rychle vepsané myšlenky...
Mám na sebe vztek...že tě ani trochu nedokážu nesnášet...že i přes to všechno, mi stále chybíš...
Už ani nevím, co se s ní stalo. Jednoho dne prostě přišla a byla úplně jiná.
Něktěří lidé vstoupí do našeho života a rychle z něj zase odejdou. Někteří v něm nějakou dobu zůstanou a zanechají stopy v našich srdcích. My už pak nikdy nejsme stejní.....
Pokusila jsem se o povídku na pokračování. Je to z části autobiografie, ale opravdu jen z části. Za případné chyby se omlouvám - psané ve spěchu(asi to bude poznat). Název zatím nevymyšlen, nápady přijímám;)
Jak člověk dokáže zavrhnout krásné chvíle...
Pro Tebe, ač jsme se už strašně dlouho nezastavili na kus řeči. Věnuji Ti tuhle báseň, protože si mi ukázala co je to přátelství.
I láska skončí.... někdy...
a přece ještě teď...
...protože je to už dlouho co si mi zmizel. ...protože dnes mi Tě vše připomnělo. ...protože jsem Tě už dlouho nebyla navštívit. Stále vzpomínám...
už dávno a ted najednou tak aktuální...
Byli jsme tři a teď jste dva...
Občas jsme všichni bez rytmů...
Další destruktivní....
Protože tu knížku miluju...a protože Holdena chápu...
Pro tvoji neposkvrněnou duši...
"A ty někoho máš?" "Ne, ale o někom sním."
Neberte vážně... Vlastně to skoro ani není báseň