Výběr autora Anety poetry

Slyším tě v šumění listů
Jsem líbezně agresivní,
nostalgicky prodejná,

Je léto
a já čekám na maliny ve slevě,
vlasy nosím do drdolu
a maluji si jen obočí. A ty?
Jen postáváš za prahem naší lásky.

Máme naše první talíře
Já hluboké a ty plytké Schované cigarety ve skříni
Jsme tak trochu oba jiní Destruktivní Velká okna a vyprané prád

Servírka ti donesla slané arašídy Tvůj parfém se vznáší prostorem A my dva každý s diametrálně jiným názorem


Růže jsou rudé A tak

A tak dívám se na nás dva shora A vyndávám si třísky ze svých prstů   Slzy, které nejsou beznaděj Smích, který není štěstí Strach, který je bez b

Cítím vůní suché posečené trávy a celou mou tvář zahřívá zapadající slunce Komu všemu je kolem mě do tance?   Jsem uprostřed pole sama v sobě svl

Večer řekla jsem ti, ať kreslíš mi struny na záda můžeš pak na ně hrát časně z rána prozradím ti všechna má tajná přání, ale o nekonečnu nemám zdání

být aspoň na chvíli ničím,
než všechno tady zničím kde jsi asi ty,
když vyhlásila jsem stávku na city dlaně sevřené mám
a jednu otáz

Inspirací mi byla cesta do Maroka

Pomerančový džus a datlí plnou misku ztrácející se stopy v mokrém písku   Dech mi voní po mátovém čaji dotkni se nekonečna někde v dáli   Vem mě

někdy prostě cítím tolik lásky, že se bojím otevřít své srdce úplně dokořán   otevřít ho tobě otevřít ho noční obloze otevřít ho sobě   co když

Zastavte to krvácení srdce má diagnózu nenaplněné touhy   Z lačného nezájmu Z prázdných citů Z letmých pohledů   Doporučená operace tržných ran

nemám ráda neděle  a tvůj kabát, co vypadá omšele  když se dívám na tebe tvářím se lehce nesměle    nemám ráda neděle a letáků plnou schránku

Tak ptám se do prázdna kde jsi ty? Když vyhlásil jsem stávku na city.   Bez lásky a napořád, tak přesně jak to mám rád.   Pro kousek vášně šel b

Kapky rosy mou kůži zdobí
i někdy já duši mám dvojí.

Každému z nás jednou lampa pouliční dobliká,
tak proto sem tam ráda chodím

Nevytáhneš mě z klestí mých nezhojených ran. Sama sebe mám a tabák si zase do papírku dám.   To, že ti vidím do duše mě vlastně nijak nekouše. Váš

Kolikrát ucítím tvůj dech na mém zátylku?
Kolikrát ještě budu pochybovat?

O tvých skrčených košilích.
O nocích, které jsme prožil

Stmívá se a je po dešti všichni hosti už odešli.   Prázdná hala a vajgly v popelníku.   Co má hlava? Ta je plná otázníků.   Máme čas ztrácet

Brouzdáš krajinou mého nahého těla duši mou svléknout taky bych měla.   Ptám se, jestli jsem pro tebe výjimečná, nebo jen další tvá zastávka koneč

Toužím netoužit nad hvězdným nebem kroužit v krůpějích potu se svíjím. Na konci kapitoly odklidit prach z mých vlásečnic a nechat vykvést jednu z

Lapená do Tvých pavučin padám ze snových výšin a z posledního patra domečku z karet však stíhám nastoupit na náš zmeškaný let pohádka o oběžné drá