Výběr autora Ztracena.Deny

Vnitřnosti se v úzkosti svírají,
a to okno zavřené denně volá.
Už to žiješ dlouho, rok co rok.
Přikroč blíž, přikroč…
Sta

Zatím mě nedržíš, ale víš, kde ležím.
Moc dobře víme, jakou sílu mít umím.
Přestože důkladně se ukrývám,
často ti do mysli zpět z

Dýchej, i když bolí tě žít,
“přece to přejde” - tak zní rada.
Jenže vím že už nejde dál jít,
a že konec dýchá denně na záda.

Klidný dech je cizím slovem, 
napětí prochází jí celým tělem. 
Svírá se v klubku, ruce ve tváři,
děsivé… takhle žít až do stáří.

Zdát se všem může, že život se daří,
je to však uměním dalších tváří.
Denně ji schovává plášť plný barev,
pod ním duše bolavá byla b

Píšu, když hlas mi zamkne se v krku,
v tichu se lámu, potichu v křiku.
Psaní je dlaní, co sahá mi k srdci,
když sama se ztrácím v

Ona – ta malá – chce jen být znát,
ale když přijde blízkost, začne se bát.
Každý pohled ji nutí krčit se níž,
zájem je oheň co hř