Výběr autora Madli

Dej mi facku!
No tak, já ti povídám!   Přec to nemůžu,
vždyť Tě rád mám.

Ano, jsme jen přátelé, tvé činy kropí bory v lese. Kůra pláče smůlou slyše, a vůně dřeva stoupá vzhůru.   Jedeme a míjíme zlosti. Miluju tě, ja

Co nese se v brku těla, trhlo, plyne proti tahu, vřavy hučí, teplo šílí, pot stoupá, ruší vadu.   Mokrá šplhá vzhůru sama, černou tahá, trestá,

pocit zadýchal čajem z heřmánku,
myslím na tebe, když se nudím,
hlavu ztrácím v malém polštářku,
všichni mi cpou rady,
kdy

Když připravíme stoly,
hraje se slovní pexeso.
Já beru tohle, on zase tamto,
za námi modrá iluzionářka
literární těleso. <

procházím se neznámou krajinou
mezi jinými, stejnými, ticho je tu dosti
procházím se neznámou krajinou
kde staví se město nostalg

rozhostilo se ticho na asfaltové cestě
v opilosti viděla kocáb
švestka schovala se v těstě

dívka křičela, mokřila rukávy

Jsi nehybnou fotkou,
příběhem bez dialogu,
který nadechne se jen,
když na něj pomyslím,
vypadá jako z analogu.

Síla vědění,
jaká síla je vědění?
Jaká síla je všechny pocity
házet do shluku písmen,
lovit, chytat jedno po druhém jako

Byla upovídaná,
slova šla z úst jako perníkový posyp.
Její srdce opřelo se o to jeho,
jako listopadový úsvit.

Jeho

zapomněl jsi linkovaný sešit,
hraješ na ukulele
a zkoušíš noty,
co vypadají jako obrácená písmena.

bavíš se o věce