Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
Dědeček a vnuk Publikoval(a): Souputník | Povídky » Ze života
Díky Za sdílení, moc pěkně se to četlo. Byl jsem až do konce napjatý, co že to vlastně dědečka tak brzdí. Jestli je to „jen“ tíha vzpomínek nebo ještě něco jiného.
Věřím, že se dají posuzovat minulé události právě díky moudrosti, co jsme dodnes získali. Je třeba ale rozlišovat mezi moudrostí a samoúčelnou propagandou. Děkuji za připomenutí, že s posuzováním každé jednotlivé situace by měl být člověk opatrný. Mnohdy to není tak jednoduché jak se zdá.
Pro ujasnění, odsuzuji nacismus, ale to neznamená, že každý, kdo se objevil na této straně barikády, je hodný stejného odsouzení.
Stmívá se, je už čas... Publikoval(a): Souputník | Básně » Ze života
Ten závěr s těmi koňmi je úžasnej*
23.07.2025 17:55:13 | cappuccinogirlreagovat
Klíček Publikoval(a): Souputník | Básně » Pro malé děti
krásna a poučná básnička
19. století Publikoval(a): Souputník | Básně » Ze života
Námět skvěle vystižen, text se čte znamenitě, jasné sdělení a chválím srozumitelnost bez zbytečných metafor.
Klíček Publikoval(a): Souputník | Básně » Pro malé děti
.....Půvabné......se usmívám.....hezky jsi to složil.....Ji.
Klíček Publikoval(a): Souputník | Básně » Pro malé děti
Moc hezký - i ty lesní, pohádkově poučný, ti skvěle jdou:-)*
21.07.2025 19:04:46 | cappuccinogirlreagovat
Klíček Publikoval(a): Souputník | Básně » Pro malé děti
Pěkné:-)
21.07.2025 17:43:18 | Ž.l.u.ť.á.k.reagovat
Marnost Publikoval(a): Souputník | Básně » Ze života
Tyhle souboje - já vím, že se oháněly láskou a ctí, ale zatra, jsem fakt ráda, že už se tohlke nepěstuje - zbraň přece, ta není nutná v záležitostech mezi lidmi, kdy nám to konečně dojde - a všem???
poetická vratka do historie, je to tvá parketa, je tak nějak znát, že ses minul v čase - a nebo že jsi takovej ten všudybýlek, co chce bejt chvilku tam a chvilku zase jinde:-)*
mám ráda tvé básně*
21.07.2025 15:32:32 | cappuccinogirlreagovat
Klíček Publikoval(a): Souputník | Básně » Pro malé děti
Moc se mi líbí. Taková pohádková dětská říkanka. Povedla se!
Klíček Publikoval(a): Souputník | Básně » Pro malé děti
Pro současnost všude přítomných kamer a bezpečnostních nedobytelných dveří, je toto byť pohádkové, za hranicí představivosti a prevence. :-)
Ale vážně. Je to skvělá práce pro dnes (!) nezbytnou kreativní linkou, vedoucí do pozitivního závěru. Myslím, že i bez "nezbytných" akčních hrůz, lze ještě udržet dětskou pozornost a zde se mi zdá, je to velkým předpokladem. Uznale pokyvuji hlavou a rád jsem si přečetl. *
Čecháčkovo vyznání Publikoval(a): Souputník | Básně » Ze života
Tak tos měl kliku! U nás byla čísla na kolečkách asi velikosti mincí. Věděli jsme, že ta s Leninem má na rubu malý flíček od inkoustu. Takže Lenina nebrat!
No, kamarád Miloš měl příjmení na S, já na Š a uzavírali jsme peloton 13 statečných, co zbyli z cca 31 v prváku! Na poslední chvíli jsme zjistili, že někdo z té komise pije čaj a jiný rád ovonu. Tak jsme jako poslední šli k Milošovi domů pro čaj a sítko (bydlel tak 5 minut daleko!) a koupili různé limonády a co nás ještě napadlo v malém konzumu. Přišli jsme, Miloše akorát volali místo jednoho, co to měl za sebou. Já stihnul otevřít ještě odborné texty z elektrotechniky, otevřelo se to na lekci, kterou už jsme neprobírali a u maturity být neměla, o transformátorech, ale nějakej vnitřní hlásek mi řekl, ať si to přečtu, tak jsem to prolétl a zapamatoval si slova pod tím, např. napražénie a elektríčeskij i magnitnyj potok...A co bys řekl? Vytáhl jsem si to! Měl jsem v zásobě různé ruské omluvné věty, třeba jak mi to zrovna vypadlo, tady jsem neopomenul připomenout, že tohle už jsme neprobrali, ale mne to zajímalo, tak otázku beru. Šel jsem na to od lesa, nakreslil různé druhy traf, vystřihl české vzorce, napsal k českým značkam ruské vysvětlivky a doplnill, že v SSSR se technici učí i latinku a užívají Ohmův zákon a vzorce i v nám známé podobě. (To všechno za pomoci gest a intonace takovým kantorským stylem výkladu. Jak nám učitelé zdůrazňovali, člověk musí hlavně působit dojmem, že věci rozumí a mluvit plynule i rozvážně.)
Tak jsem to pojal jako hereckou s tím, že maximálně budu dělat opravku v září! Ona taky byla zrovna děsná vedra, takže se hodilo i občasné utření čela rukou. K představení patřilo i (ruské!) vysvětlení, co vlastně dělám, že jsem původně spojový montér z Tesly Karlín, který dokonce měl jet do Sovětského svazu, ale sešlo z toho, a že po vojně jsem šel dělat mechanika na ústřednu, kterou jsem znal z výroby i obvodově, že jsem si udělal výučák na mechanika v Táboře a pak se přihlásil na průmyslovku, abych se dozvěděl víc z oboru. A teď že jsem zase na dva roky montér a stavím si švédskou TTÚ, vyráběnou licenčně maďarskou firmou BHG.
Překlady do ruštiny i z ní jsem zvládl stejně jako obsah knihy Syn pluku. (Jediná z povinné literatury, co jsem četl celou - česky, protože byla tenká a byla povinná i v češtině!), navíc jsem ji přelouskal na noční v době nedávné... :-)
Klíček Publikoval(a): Souputník | Básně » Pro malé děti
Moc hezký!
Čecháčkovo vyznání Publikoval(a): Souputník | Básně » Ze života
Taky jsem z něj maturoval, když jsem si po vojně coby původně spojový montér z Tesly Karlín udělal i výučák na mechanika a pak se přihlásil na dálkové studium na elektrotechnické průmyslovce. Bylo to přímo v oboru a tak jsem toho spoustu znal z praxe. A setkával jsem se i se schématy i texty s popisem v azbuce. Odstup od základky byl velký, navíc na vojně člověk zapomene i velkou část věcí z učňáku a pak to pracně obnovuje, na druhou stranu už se naučí si efektivně poradit, to, co už zvládl, mu dodá sebevědomí a když má slušnou paměť, propojí si různé zdroje a nějak to dá... (Já třeba chodil na angličtinu a v zahraniční literatuře si kupoval takové ty knížečky pro doplňkovou četbu. A hodně jich vydávali i Rusové a Němci, takže slovníčky vzadu byly rusko-anglické či rusko-německé. Takže si člověk leccos
zapamatuje i díky křížové vazbě a umí to prodat i vynalézavě okecat. Já třeba po více nočních po sobě byl na pololetní zkoušce dost unavenej a měl výpadky paměti. Recitoval jsem třeba Puškinovu báseň "V Sibír." Na základce jsem párkrát i soutěžně přednášel a pomáhalo mi si to i představovat v obrazech. Rozjel jsem to s velkým citem a dramatickými pauzami a najednou okno! Už jsem se bál, že budu muset přiznat barvu, když se učitelka zamyšleně zastavila u okna. (Ona při recitaci špacírovala sem a tam!) A já si náhle vzpomněl a zaburácel: "Štóže ty, majá starůška, priumólkla u okná?"
Překvapeně sebou trhla a zbylí dva spolužáci se kousali do rtů...Nakonec to vypadalo, že jsem to to udělal záměrně! ;-)
Jó, člověk nikdy nemá nic vzdávat předem...
Návštěvnost
